Kapitola 50. - Útěky 2/2

27. dubna 2017 v 23:00 | Adelle
Janetino auto doprovázely ještě další dvě a já jejich odjezd tiše pozorovala u okna. Nad Atlantikem zapadalo slunce a já se v duchu přesunula do jiného časového pásma, kde byl již nový den, o devět hodin více - zhruba půl páté ráno. U srdce jsem cítila zvláštní pocit. Sourozenecký vztah mezi Janet a Michaelem jsem vnímala jako hodně výjimečný a hluboký - plný citů a vzpomínek. Janet svého bratra obdivovala a milovala. Jak by asi zareagovala, kdybych se jí doznala s tím, že jsem jejímu bratru dvakrát třískla se sluchátkem a předčasně ukončila hovor? Byla by ke mně stále tak přátelská? Pochybuju. Bylo pro mě obtížné si zrovna v ten moment sáhnout do vlastního svědomí, ale vnitřně jsem věděla, že mé reakce vůči Michaelovi v posledních dnech byly poněkud přehnané. Ale co mi zbývalo, co jsem měla v daný okamžik udělat? Šíleně mě vytáčel tím svým tajnůstkařením a zatloukáním. Podle Janet jsem si měla udělat pohodlí a odpočívat. Dům byl ale tak velký a hlavně nezvykle tichý, že jsem jednoduše nevěděla, co dělat a nechtěla jsem tu jen tak bloumat po domě z místnosti do místnosti. Nepřišlo mi to vhodné. Naložila jsem se tedy v hostinské koupelně do vany a čas zabíjela obklopená hromadou voňavé pěny. Nevím, jak dlouho jsem tam jen tak ležela se zavřenýma očima a s hlavou zahlcenou myšlenkami, když se ozval ten zvuk. Oči otevřené dokořán. Na nepatrnou chvíli jsem se ujišťovala v tom, že se mi jen něco zdálo. Když se ale do ticha ozvalo jasné bouchnutí hlavních domovních dveří, bylo mi jasné, že nejde o žádný výplod mé fantazie. Z vany jsem vystartovala jako střela a překotně na sebe házela jednotlivé kousky oblečení. Někdo byl v domě. Z chodby se ozývaly kroky a jakýsi šum. Na příchod Janet mi to přišlo moc brzy. Neslyšně jsem se vyplížila z koupelny.

S mokrými vlasy, holými chodidly a nastraženýma ušima jsem hodnotila situaci. Kdo by to jen mohl být? Hospodyně (takto pozdě?) nebo snad někdo z ochranky? Pak se ozvalo zadunění a rána způsobená dopadem nějakého těžkého předmětu. Na hluk zareagoval cizí ženský hlas zachichotáním. Ten hlas jednoznačně nepatřil Michaelově sestře. Tím jsem si byla již skálopevně jistá. K ženskému smíchu se přidal posléze mužský hlas. Dole byli dva naprosto cizí lidé - muž a žena - a já měla zlé tušení, že se nejedná o nikoho z Janetiných zaměstnanců a ti dva tu nemají, co pohledávat. Po špičkách jsem se rozhodla dostat do pokoje k telefonu a zavolat Joyemu. Ovšem to bych se nesměla cestou střetnout s vysokým květináčem, ve kterém majestátně trůnil cykas. Narazila jsem do něj v okamžiku, kdy jsem nedávala pozor na cestu a otočila se za sebe. "Slyšels to?", zeptala se neznámá žena dole. "Haló? Kdo je tam?", zvolal ke mně do patra muž. "Dopr…", procedila jsem tiše skrz zuby. Co když jsou to zloději? Lovci trofejí. A co si počnu, pokud má ten chlap u sebe nějakou zbraň? Rozmýšlet jsem se dlouho nemohla a možnosti byly jen dvě. Buď se dát na útěk, zamknout se rychle v nějaké místnosti, doufat, že se ke mně nedostanou a čekat na příchod Janet nebo se těm dvěma ukázat. Já jsem tu ostatně host, ale oni? Něco mi tu ale trochu nehrálo, pokud má Janet v domě zloděje, proč jsou tak nebojácní? Neměli by se spíš oni bát než já? "Kdo je tam?", vyhrkla jsem rozechvěle a udělala několik kroků ke schodišti. Doléhal ke mně šum a hlasité zrychlené šeptání. Naklonila jsem hlavu víc dopředu, abych viděla ze schodiště dolů. Nohama jsem ale zůstávala na stejném místě. Další krok jsem již odmítla udělat a v případě potřeby byla rozhodnutá, že uteču. V místnosti stál vysoký štíhlý muž snědší pleti. Hispánec nebo Mexičan s bradkou a knírkem. Žena vedle něj vypadala jako dospělejší a vyvinutější verze panenky Barbie. Nehezky se zamračila, jakmile spatřila mou tvář. "Kdo jste?", zopakoval rázně muž a nepřestával ženu v bledě modrých minišatech držet kolem pasu. "Má mokrý vlasy. Od kdy se tu uklízečky mohou koupat?", odfrkla opovržlivě Miss Vyperoxidovaný silikon. Byla mi nesympatická nejspíše stejně tak jako já ji. "Nejsem žádná uklízečka. Jsem tu na návštěvě. Co tu děláte vy? A radím vám pospíšit si s odpovědí, jinak volám policii.", osmělila jsem se, jakmile mi přišlo, že od těch dvou nehrozí žádné větší nebezpečí. "Co tu dělám? Miláčku, já tu bydlím. Ale o tom, že by měla dorazit nějaká návštěva vůbec nevím, takže tu policii zavolám spíš já, co říkáš?". Zaraženě jsem na něj vykulila oči. "Vy jste René? Janetin manžel?" , nemohla jsem uvěřit vlastním očím a uším. Svou poznámkou jsem ho očividně překvapila. Cukl sebou a jeho výsměšný úsměv mu ztuhl na rtech. "Kdo sakra jste?", znejistěl. "Aileen…", pokrčila jsem ledabyle rameny a prvotní strach ze mě kompletně opadl. "To je vona...no přece ta Aileen od…", šťouchla blondýna do Janetina manžela. "Tak ona je to přece jen pravda. Žádná vykonstruovaná kachna. Věčný panic Michael má fakt holku.", podivoval se na oko René a na tváři se mu mihl opět ten jeho křivácký úsměv. Jeho milenku rozesmál tak, že měla co dělat, aby se nezakuckala.

Takto jsem si seznámení s Janetiným manželem tedy vůbec nepředstavovala. Bylo mi z něj špatně. Nejen, že Janet podváděl a využil její nepřítomnosti, aby si do jejich společného domu přitáhl milenku, ale měl i jedovaté poznámky na Michaela. Před očima jsem měla rudo a upřímně jsem měla, co dělat, abych se po těch dvou něčím neohnala. Bylo mi jasné, že ti se jen tak nehnou a já neměla zapotřebí poslouchat případné další posměšky. Vystřelila jsem proti nim. Záměrně jsem ramenem vrazila do té vyprsené krasavice. "Jau, co děláš, ty….", ohnala se po mně. "Meredith, klid.", vložil se do toho René. "Aileen, počkej...no tak, to byl jen blbej fór. Můžem se přece dohodnout.", zkoušel mě na poslední chvíli zadržet. "Máte pravdu, René. Byl to dost blbej fór. Vyjednávat s vámi ale nehodlám. Hezký zbytek večera.", popřála jsem jim ironicky, do ruky čapla své lodičky a vypálila ze dveří, jak nejrychleji jsem dokázala.
Možná, že jsem neudělala dobře. Že jsem tam nakonec měla zůstat a dohodnout se s Reném, že okamžitě odejde i s tou svou nádherou a já ho za to nenakopu do zadku hned, ale dám mu třicet sekund náskok. S pár drobnými v kapse svých džínsů a bez telefonu jsem toho moc nezmohla. To, co mi se mi podařilo vylovit z kapsy, stačilo tak možná na dvě kafe. Dočasné útočiště jsem nalezla v plážovém baru La Costa, který byl od Janetina domu vzdálený necelých deset minut.

Barmanovi se mě asi zželelo nebo v tom snad bylo mé bílé elastické tílko, pod kterým jsem neměla žádnou podprsenku. Druhé kafe, o které jsem ho požádala, nechal na sebe. Ochotně mi i nabídl, že bych si po zavíračce mohla zavolat domů. Přiznat se ale svým rodičům, že jsem namísto v Los Olivos v Malibu, jelikož na ranči mi hrozí jakési nebezpečí a z domu Michaelovy sestry jsem prchla, abych se dál nemusela dívat na jejího chlípnýho manžela, se mi ale upřímně moc nechtělo.
Čtvrt hodiny před zavírací dobou se ale ve dveřích objevil Joey. "Pojďte se mnou, prosím. Odvezu vás za Janet.", dotkl se jemně mého loktu. Jeremy - barman - se zatvářil sklesle. "Díky za všechno, Jeremy. Třeba se ještě uvidíme.", pípla jsem k němu, podala mu prázdný šálek a dovolila mu chvíli stisknout mou dlaň v té jeho. Janetin bodyguard mě dovedl k prázdnému autu. "Joey, ale jestli je tam s Janet i René, tak nikam nejedu.", upozornila jsem ho důrazně a kývla hlavou směrem, kde se nacházel Janetin dům. "Je tam sama a hrozně se vyděsila, když jste zmizela. Pojeďte prosím se mnou.", požádal mě ztichlým hlasem.
"Aileen, proboha.", chytila se Janet za hruď, jakmile mě spatřila ve dveřích. "Jsi v pořádku?", zajímala se. "Jsem naprosto ok. Promiň, nechtěla jsem tě vyděsit, jen…", koktala jsem a i přes dvojitou dávku kofeinu se cítila slabá a unavená. Janet mě za paži táhla daleko od Joeyho, který vše přísně sledoval. "Byl tu René, že ano?", zeptala se, jakmile se za námi zavřely dveře ložnice. Tiše jsem pokývala hlavou. "A nebyl sám!?", následovala další otázka, která na druhou stranu otázkou zase tak úplně nebyla. Zbaběle jsem sklopila oči. Nechtěla jsem se dívat na smutek v jejích očích, když jí potvrdím to, co už nejspíše tušila. "To je v pořádku, Aileen.", dotkla se prstem mé brady a povytáhla ji nahoru, aby mi viděla lépe do obličeje. "To je v pořádku!", zopakovala a přes skelné oči se usmála. "Je mi to fakt líto. Já…", chtěla jsem jí nějak vyjádřit svou podporu, ale Janet mě zastavila. "Pšš...nic se neděje. Jsem tak ráda, že se ti nic nestalo." Nechápala jsem, jak ji mohu zajímat více já a to, že jsem v pořádku než to, kvůli čemu mě pravděpodobně nechala hledat svým bodyguardem.
"A co bude teď mezi tebou a Reném?", zeptala jsem se o chvíli později, když jsme se obě uvelebily s hrnkem teplého čaje na pohovku. "Nic, co by, vše zůstane tak jako doposud.", pokrčila rameny. "Jako doposud? Chceš říct, že už jsi to věděla delší dobu?", lapala jsem po dechu a Janet přikývla. "Jak s ním ale dokážeš takhle žít?", nedokázala jsem to pochopit. Janet chvíli mlčela jakoby si rozmýšlela vhodnou odpověď. "Víš Aileen. Jsem často pryč. Ty chvíle, kdy se ale vracím domů, tak….Chci jen říct, že je hezké nevracet se do prázdného domu a vědět, že tam na tebe někdo čeká.", řekla posmutněle, i když si na tváři stále snažila udržet úsměv. "Navíc, vem si mého otce. Taky to nebyl zrovna příklad dokonalého manžela. Já jsem byla v té době ještě hodně malá, ale Mikey by ti o tom mohl vyprávět. Ty doby, kdy s bratry koncertoval a Joseph jim dělal manažera. Měl milenky a nesnažil se to před chlapci skrýt. Vodil si je na pokoj a…..do vedlejšího pokoje k bratrům doléhaly všelijaké ty zvuky. Mike je hodně citlivý, řekla bych, že z nás všech možná i nejcitlivější. Hrozně špatně to nesl….ale o tom teď vlastně ani mluvit moc nechci. Důležité je, že přes to přese všechno zůstali moji rodiče spolu. Moje matka je hodně silná osobnost. Drží od samého začátku rodinu pohromadě. Jestli mám nějaký vzor, tak je to právě ona." Bylo to pro mě dost těžké, ale na druhou stranu jsem cosi v tom, co Janet vyprávěla, chápala.
"Dost už ale o mně. Co ty a Mike?", zakřenila se Janet a přitáhla si kolena víc k bradě. "Janet?...", polkla jsem na sucho. "Myslíš, že bych si mohla půjčit na chvíli ještě laptop?", začala jsem. "No jasně.", odpověděla a mírně svraštila obočí. "Chci si totiž zarezervovat letenku do Itálie.", pokračovala jsem a Janet se zamračila ještě víc. Ovšem ne na dlouho. Jakmile jí došlo, že po Německu je další Michaelovou destinací Itálie, rozzářila se jako sluníčko. "Itálie? Letíš za Michaelem?", vyhrkla a já energicky přikývla. "Supér!", vypískla a já se nad její bezprostřední radostí musela zasmát. "Teda, né že bych měla radost z toho, že odjíždíš. To vůbec. Ale Mike bude tak nadšený.", sevřela vesele obě pěsti. "Mike to hlavně ještě vůbec netuší a prosila bych tě, abys mu to neříkala.", požádala jsem ji. "Takže ho chceš překvapit?", ujišťovala se ve své domněnce Janet.
Ano, chtěla jsem Michaela překvapit. Možná jsem byla částečně i zbabělá mu to dát předem vědět po tom, jak jsem se k němu chovala po telefonu. Stýskalo se mi a když už jsem nemohla zůstat sama s Bhattiovými na ranči, rozhodla jsem se pokračovat ve svém cestovním dobrodružství po Evropě. Dlužila jsem mu ale předně omluvu. U Jeremyho v baru, kde bylo i internetové připojení k jednomu postaršímu stolnímu počítači, se mi podařilo dostat na svého emailového klienta. Ve schránce jsem měla zprávu od Deana.
"Zas tolik tomu svému králi nefandi. Ne, nedal mi přes hubu. A i kdyby chtěl, myslím že by si netroufl. Nemyslíš, že by to slušně zamávalo s tou jeho image lidumila?! :) - Dean."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Mrtin Mrtin | 28. dubna 2017 v 8:22 | Reagovat

Ha! Tak jsem si prvně myslel, že už tam bude snad nějaký psychopat nebo někdo kdo jde po Aileen a on manžel Janet! A ještě se svojí milenkou! No to mě poser! Zmrdeček jeden, ten byl na pěst, křivohubák! Hláška Miss Vyperoxidovaný silikon, mě hodně rozesmála :-D. Taky mě dostalo, že Janet, bylo jedno, že jí René podvádí. Prostě už má od dětství vžitý rodinný vzor, že je to snad normální, když manžel svouji ženu podvádí. Hrůza. Aby pak v budoucnu nepodváděl Michael Aileen! No a Dean, ten to rozsekl, stejně jako já, si myslí, že by na to Michael neměl. Ale od čeho tu ruku Michael má? To se bude muset dopátrat, až Aileen dorazí do Itálie a to zase budou sexuální orgie, to se bude muset Aileen hodně sexem omlouvat.

2 hanylen2 hanylen2 | 28. dubna 2017 v 22:49 | Reagovat

Opět napínavé a živé - máš to Adelle skvěle nastudované. Nová postava na scéně - René a vůbec ne sympatická. Aileen nemá chvíli klidu. Ale ta část o paní katherine, to je přesné. Ona musela snášet tohle všechno, věděla to. Musela, kvůli dětem. No, myslím si, že Deanovi by Michael klidně jednu vrazil, kdyby byla zapotřebí ;-) Také se to už stalo. ;-)

3 Baru Baru | E-mail | 29. dubna 2017 v 12:13 | Reagovat

Super už se těším na další díl :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama