Kapitola 47. - Neklej, neboj...?! (část 2/2)

20. února 2017 v 19:19 | Adelle |  povídka: terapie láskou
!!(pozn. Kapitola je z důvodu své délky rozdělena. Přečtete si prosím nejdříve předešlý příspěvek - část 2/1)!!!
-------------------
Paříž, Francie - neděle 19. dubna 1997, Muzeum Grévin - 10 Boulevard Montmartre

Přímý přenos:


Je neděle 19.dubna 11 hodin dopoledne a nebe nad Paříží se zatáhlo do šedobílého hávu. Chladnější počasí však nijak neodradilo stovky převážně mladých lidí, kteří na Montmartru čekají na příjezd svého idolu - amerického zpěváka a krále popu Michaela Jacksona, který má dnes v muzeu Grévin odhalit svou voskovou figurínu. Zpěvák do hlavního města Francie přicestoval již po několikáté, tentokrát v rámci svého celosvětového turné History.
Na místě je i paní Véronique Berecz - pracovnice pro marketingovou komunikaci muzea Grévin.
"Pana Jacksona jsme s nabídkou poprvé oslovili v roce 1996, téhož roku v červnu jsem ho společně se sochařem Denisem Lonchamptem a Laurentem Teboulem navštívili v Los Angeles. Přivezli jsme s sebou již rozpracovaný materiál potřebný k modeláži Michaelovy tváře, což bylo pro některé lidi z jeho týmu opravdu velkým překvapením, zvláště poté, co otevřeli tašku, kde se zmiňovaný materiál nacházel.
I když jsme byli před cestou do Spojených Států upozorňováni, že se nemusíme setkat s přívětivým přístupem - Nepodá vám ani ruku. Bude mít na obličeji masku a tak to bude pro sochaře obtížnější práce, varovali nás někteří lidé, musím ale zmínit, že Michael byl okouzlující a jeho přivítání velmi vřelé. Neměl na sobě žádnou masku a hned si s námi potřásal rukou. Choval se velmi profesionálně. Během našeho zhruba dvou hodinového setkání se nás ptal na spoustu otázek - o Francii, o muzeu Grévin. Ptal se, proč je jistá mužská figurína v muzeu v té vaně - nebyl to nikdo jiný než francouzský politik, lékař a publicista Jean-Paul Marat, kterého v roce 1793 zavraždila ve vaně kuchyňským nožem girondistka Marie Anna Charlotte Corday d'Armont. Po shlédnutí několika fotografií samotného muzea i uměleckých prací, přirovnal našeho sochaře pana Lonchampta k Michelangelovi, což nás ve výsledku všechny velmi pobavilo. Musím prozradit, že Michael je mimo jiné velký perfekcionista. Sleduje pozorně každičký detail toho, co dělá a co se děje, kolem něj. Moc jsme si vážili i jeho osobního pozvání do amerických studií Universal, kde zrovna natáčel klip. K naší velké smůle jsme ale museli odmítnout, jelikož bylo třeba vrátit se zpátky do Francie. V lednu letošního roku navštívil na otočku Michael Švýcarsko, využili jsme toho a setkali se s ním v Montreux, kde jsme mu chtěli předvést téměř hotovou práci. Byl velmi spokojený s tváří, ale hodně se nasmál, když viděl zbytek těla, které přirovnával blízce ke Stallonovi nebo Arnoldu Schwarzeneggerovi. Nejsem tolik svalnatý, sdělil nám s úsměvem a vysvlékl si své bílé tričko. Já popostoupila o pár kroků blíž a upřímně, udělalo to na mě dojem. A pak už bylo třeba se jen dohodnout na pevném datu inaugurace. Minulý měsíc jsem obdržela telefonát od Michaelova PR manažera Boba Jonese. Véronique, Michael může přijet 19. dubna v 11 hodin. Bylo by to možné? Samozřejmě, že to bylo možné a tak začalo velké organizování. Požádala jsem Marcela Marceau, zda by se nemohl stát speciálním hostem….překvapením pro Michaela. V té době byl ale Marcel na svém tří měsíčním turné ve Státech. Shodou okolností, ale zrovna dnes v osm hodin ráno přilétl zpátky do Francie a měl by tak do muzea dorazit každou chvílí.

Jak můžete vidět o půl dvanácté je situace následující. Ulici hlídají desítky pařížských strážníků, aby se postarali nejen o bezpečnost Michaela Jacksona, ale i o bezpečí jeho fanoušků. Všichni již netrpělivě čekáme na příjezd krále popu. Grands Boulevards, kterým budou projíždět vozy, je kompletně uzavřen. Prosíme tímto všechny řidiče, aby se tomuto úseku vyhnuli. Na místě je již několik známých tváří - Daniel Levy z nahrávací společnost Sony, Tarak Ben Ammar - Michaelův evropský manažer, novinář Guillame Durand, francouzská herečka a zpěvačka Ophélie Winter či Anne Roumanoff.

11:50
Vážení diváci. Právě jsem byl upozorněn Michaelovým osobním strážcem Waynem Naginem o jeho bezprostředním příjezdu.

V ten okamžik se začalo širokou ulicí hlasitě skandovat Michaelovo jméno.


Los Olivos, Kalifornie, ranč Neverland 20.dubna 1997

Seděli jsme s Tarou a Omerem před zapnutou televizní obrazovkou jako přikovaní. V televizi běžela právě reportáž z Paříže a Michaelovy návštěvy muzea Grévin. Ulice byla přeplněná lidmi, kteří se se svými transparenty a plyšovými hračkami tísnili za kovovými bariérami. V davu se nacházeli mladé ženy a dívky, děti i muži. Mávali radostně do kamery a vyvolávali Michaelovo jméno. "Hele Javie...No to mě podrž.", vypískla Tara, když v záběru spatřila Javona v krémovém obleku, jak se o něčem důležitě baví s pařížským strážníkem a rozhazuje u toho všemožně rukama. "Sekne mu to, kaňourovi.", řekla si téměř pro sebe Tara a olízla si rty. Nervózně jsem se zavrtěla na pohovce a toužila stejně jako Tara také spatřit svého milovaného. Místo toho se na obrazovce objevil Tarak v rozepntuém kabátu a dlouhém tmavém šálu. O něčem úsměvně diskutoval s mladým pohledným mužem v obleku v doprovodu štíhlounké dámy v krátkých červených šatech, kterou jsem identifikovala jako paní Véronique. Ulicí projížděly další a další auta,ze kterých vystupovali významné osobnosti, aby se po červeném koberci dostali do muzea. Opět záběr na Javona přes celou obrazovku, jak netrpělivě sleduje hodinky na svém zápěstí. Tara se zatetelila blahem. "Celebrita moje. Řekla jsem mámě i tátovi, ať se dívaj, ať taky konečně vidí, s kým chodím.", pochlubila se pyšně. Srdce se mi zastavilo. Do ulice právě vjížděl tmavý Renault. Prožívala jsem to společně se všemi fanoušky. Michael! "Sluší mu to, kaňourovi.", zopakovala jsem vtipně Tařinu hlášku. Michael vystoupil z vozu a zastavil se na červeném koberci, mával do všech stran svým příznivcům. V záběru se později objevil Wayne, Javon a Tarak, jak ochotně pobíhali k zátarasům a na Michaelovu žádost přebírali od fanoušků dary, kresby a vzkazy. Michael vstoupil do muzea a chodbou se rozezněla jeho píseň Blood On The Dance Floor. Potěšený Michael se na malý moment zastavil a spokojeně se zavrtěl do rytmu. Následovaly kratičké záběry, jak si Michael prohlíží jednotlivé části muzea a vstupuje do sálu s jevištěm, kde usedá do první řady. Na podiu se po chvíli objevil mladý Francouz, kterého jsem si všimla již z venkovních záběrů. V ruce držel mikrofon a angličtinou se silným francouzským přízvukem děkoval za účast Michaelovu manažeru pro styk s veřejností Bobu Jonesovi, pánům z nahrávací společnosti Epic i celému francouzskému týmu, který se podílel na výrobě Michaelovy voskové figuríny. Na melodii k písni Childhood se objevil se svým pantomimickým číslem mim Marcel Marceau a i když jsem v ten moment neviděla na Michaela, věděla jsem, že musí být hodně dojatý. Pomalé tóny písně vystřídala opět svižná a energií nabitá Blood On The Dance Floor a v ten moment se jako kouzlem na pódiu objevila Michaelova vosková podobizna. Michael nadšeně tleskal a byl vyzván, aby přišel na jeviště za Marcelem. Wayne pomohl Michaelovi do schodů, které nebyly zrovna dobře osvětleny a on se tak mohl setkat se svým dobrým přítelem.

"Je to fakt detailista, podívej jak tu figurínu zkoumá.", ukazovala Tara k obrazovce. Michael si sám sebe důkladně prohlížel. Zkoumal tvář i ošacení, které bylo figuríně vybráno. Zdál se být velmi spokojený s tím, co vidí. Celý tým v čele s Michaelem a Marcelem se pak odebral k prohlídce ostatních částí muzea. V závěru prohlídky se Mike seznámil i se zbylým týmem muzea, nezapomněl rozdat i několik autogramů a otisknout své dlaně do hlíny. O půl druhé se Michael opět objevil na ulici, aby se pozdravil s lidmi, kterých rozhodně během jeho návštěvy muzea, neubylo. "Koukejte!", vykřikl překvapeně Omer, který do té doby vše pozoroval v naprosté mlčenlivosti. Javon v náruči držel malou holčičku, kterou si přebral od lidí stojících za bariérou. Tara užasle vykulila oči a v hlavě ji v tu chvíli pobíhalo jistě miliony myšlenek. Javon s děvčátkem popošel pár kroků a postavil ji na zem, aby se okamžitě mohla rozběhnout za Michaelem. "Jééé!", dojatě nám s Tarou naráz vyklouzlo z úst. "Dala Mikovi pusu...dala mu pusu na tvář.", smál se Omer. Michael svíral jednou rukou roztomilou holčičku v náruči a druhou mával ostatním. Přes křik lidí jsem neslyšela, co té malé přesně říkal a zda mu malá Francouzka vůbec rozuměla. "Myslím, že jí řekl, že ji má rád.", odhadoval Omer a já byla celá dojatá. S dítětem v náruči vypadal tak neuvěřitelně šťastně a spokojeně. Po chvilce holčičku postavil na zem, tu si ihned převzala Véronique Berecz a odváděla ji zpátky k zátarasům, kde na ni s největší pravděpodobností čekali rodiče. Namířil si to hned na levou stranu ulice, blíž k jeho fanouškům. Posunkem ruky k sobě povolal Wayna a nepřestával zároveň mávat a posílat k lidem vzdušné polibky. Některé z přihlížejících dívek začaly propadat hysterii. Střih a záběr na mladou ženu na invalidním vozíčku, kterou z druhé strany k Michaelovi přivezl nějaký muž a Véronique. Michael se nad ženou okamžitě sehnul a dlouze ji objal. "Nebul..", šťouchla do mě Tara. Nedalo se. O jeho velkorysosti, empatii a velkém srdci jsem dávno věděla. Pokaždé jsem se rozbrečela jako želva, když jsem ho viděla s nemocnými dětmi, osobami s ošklivými popáleninami či lidmi upoutanými na vozíček. Mladá žena byla tak vděčná, zpod jejích dioptrických brýlí kanuly slzy štěstí. "Teto, proč brečíš?", začal do mě hučet i Omer a já si raději přikryla oči dlaněmi. "Teta je moc přecitlivělá, víš.", odvětila Tara a spokojeně si chroupala popcorn. "Teď se raději nedívej. Líbá tu paní na obě tváře.", popisovala mi Tara. Otočila jsem se na ni a protočila panenky, jako by mi to snad v té situaci mělo vadit.

Od dojetí jsme pomalu přešli k zábavě. Vtipné bylo sledovat Michaela, jak se podepisuje dokonce i policistům. Někteří z nich s sebou neměli nic, na co by jim Mike mohl věnovat svůj podpis, a tak se musel podepisovat na pokuty. Roztomilá pařížská holčička v tmavě modré bundě byla opět na scéně. Rozběhla se k Michaelovi jako, kdyby to byl její nejlepší kamarád a podala mu nějaké výstřižky, na které se jí měl Mike podepsat. Děvče spokojeně odběhlo, aby se o chvilku později mohlo ukázat znovu, tentokrát s gramofonovou deskou Stranger in Moscow. Tara opět zpozorněla, jelikož se vedle Mikea objevil Javon a na někoho společně ukazovali prstem. "Nejspíš mu Javie říká, kde jsou její rodiče.", odhadovala nahlas Tara. Manažer Tarak přiběhl hbitě s lihovým fixem určeným k podpisu desky a pohladil děvčátko po vlasech. S holčičkou se pak Michael nechal několikrát vyfotit a políbil ji na čelo.


"Jestli se takhle bude Mike s každým líbat, dostane brzy nějaký opar.", prorokovala Tara a Omer se tomu tiše zahihňal. Já se rozbrečela nanovo a to nejen kvůli tomu, že se reportáž nachýlila ke svému konci.

Když se pak Omer odebral na kutě a my s Tarou v obývací místnosti osiřely, vrátily jsme se se sklenkou červeného vína opět k reportáži. "Já ho miluju, Tar.", vzdychla jsem celá nešťastná. "To moc dobře vidím a už ty emoce solidně nezvládáš, že?", pousmála se a přitiskla rty ke skleničce. "Jsem rozhodnutá, Tar.", dodala jsem odhodlaně. "Dám mu dítě, které tolik chce. Jestli je na světě někdo, kdo si nejvíc zaslouží být otcem, tak je to Michael.". vyřkla jsem nahlas to, nad čím už jsem stejně poslední týdny v duchu přemýšlela. Tara se hlasitě zakuckala a červené kapičky vína jí nemilosrdně ulpěly na světlé halence. "Cože?", vypískla šokovaně.

Paříž, Francie - 19. dubna 1997, 14:45.

Michael společně se svým bodyguardem Waynem a manažerem Tarakem Ammarem mířil z pařížského muzea Grévin do hotelu, kde byl ubytovaný. "Myslím, že to byla hezká akce.", pochvaloval si nahlas Michael a Tarak sedící na předním sedadle vozu souhlasně pokyvoval. "To ano. Můžeš mi ale Michaele říct, co vás cestou zdrželo? Dorazili jste k muzeu o celých 50 minut později než byl dohodnutý plán. Javon už pěkně šílel.", postěžoval si Tarak a Michael se potutelně usmál. "Nějaké problémy s fanoušky před hotelem nebo snad nějaká dopravní zácpa cestou?", vyzvídal neodbytně manažer. "Ale ne, vše proběhlo bez komplikací. Jen jsem se chtěl rozloučit s Aileen. Odlétala dnes opět domů.", vysvětlil popravdě Michael důvod svého zdržení. Tarak protočil panenky a byl rád, že mu Michael ani Wayne nevidí do tváře. "Zas ta holka. Kvůli ní Michael pořádně nespí, nejí. Teď, když je tak důležité, aby měl dostatek spánku a sil na blížící se koncertní šňůru a ona ho jen rozptyluje.", pomyslel si v duchu. Byla to hezká žena. Věřil, že má Michaela skutečně ráda, ale to jak se po sobě neustále plazili a vyměňovali si rádoby nenápadné doteky, mu začínalo lézt na nervy. V prvé řadě musí myslet na Michaela a na to, aby šlo vše podle plánu. Jakmile do businessu vstoupí city a láska, dochází snáze k problémům a těch se chtěl Tarak za každou cenu vyvarovat. V Paříži se měli zdržet ještě tři dny, pak se měli přemístit do sousedního Německa, kde na Michaela čekaly nějaké obchodní záležitosti. Ty však byly naplánované až na začátek května, do kterého zbývalo ještě více jak týden. Michael si vynutil ve svém itineráři změnu. Chtěl za každou cenu za tři dny odletět z Paříže do Ameriky a překvapit Aileen a pak se vrátit opět do Evropy. Tarak v duchu přemítal, zda se mu k ní podaří nějak dostat a promluvit s ní v soukromí o tom, co ho tížilo. Michael na zadním sedadle pro změnu vzpomínal na malou Mélissu, která k němu dnes několikrát přiběhla a skočila mu do náruče. Byla tak sladká a on by si tolik přál mít jednou stejně rozkošnou dcerušku s Aileen. Nejdřív ale musí zjistit, jak je to mezi ní a tím Deanem. Sáhl do kapsy svého kabátu a sevřel v prstech malou sametovou krabičku od Cartiera - byl v ní zásnubní prsten pro Aileen. Podíval se z okna auta a oči se mu nebezpečně zaleskly. Byl ve městě lásky a jeho největší láska, pro kterou by byl schopen i zemřít, byla opět na míle daleko
-------------

Jako vzpomínku na Michaelovu návštěvu muzea si můžete pustit jako bonus, že jste úspěšně dočetli až sem tuto reportáž:

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 B.S. B.S. | 21. února 2017 v 8:29 | Reagovat

No ja se z toho po*eru!!!!On ji vazne chtel pozadat o ruku. A prepadovka v Neverlandu...ou je. Aby si nedali chlapci (Dean a Michael) fakt do ust. Ty jo...o tom Tarakovi nevim, co si myslet. Citim z nej nejakej problem a pritom na tech zaberech a fotce vypada jak neskodny Jezura Obecny. Skvele popsana navsteva muzea i to, co se delo pred tim. Aileen me rozsekala...Tara jeste vic. Si zive dokazu predstavit ten vyraz, kdyz Aileen nahlas rekla, ze chce s Michaelem dite. P.S. Ty Aduse, neplanujes doufam nahodou uz konec, ze ne?

2 Mrtin Mrtin | 21. února 2017 v 14:19 | Reagovat

Zatraceně. To jsou dneska dávky. Tohle byl hodně emoční díl. Emoce, když Michael objímal malou holčičku. Emoce, když se Aileen rozhodla Michaelovi dát dítě. Při popisu jak sledovali co se děje v TV, jsem měl chuť si přisednout a otevřít si chipsy s colou. Emoce pokračovali, když Michael svíral zásnubní prste. No prostě HOTOVO! Jen mě nahlodává, co sakra Tarak chce mluvit s tou Aileen? O_O

3 Zuzy Zuzy | Web | 21. února 2017 v 16:43 | Reagovat

Sakra, chtěla bych vidět, jak se Mike svlíká a porovnácvá se svou figurínou a uvádí tělesně shody mezí ní a originálem. Kdo ví, jestli i jiné údy těla udělali věrohodné že ?? :-P  :-D  :-D  :-D  :-D Miku, hele, vážně by TO chtělo poměřit.
Jinak to bylo dojemné, jak Melisa i to s jakou láskou Aileen, sleduje Mika a jaké má krásné úmysly,(stejně tak Omer s tím, kjak odhadlco té holčičce říká, musela jsem zatlačit slzičku) nevím, nemůžu se zbavit dojmu, že s Tara závidí, nebo že Aileen nechápe, začínám být před ní ve střehu..nevěřím jí.. a ten Tarak mě taky pěkne s prominutím sere.. do Mikova sukromí mu nic není, je to člověk a ne mašina na prachy!!
Tak se těším, jakse Mike zjeví v Neverlandu se zásnubákem,překvpí Alieen a jejich vztah se posune na vyšší level. ♥
Adélko,skláním se až k zemi za obě kapitolky, které jsu bravurně napsané, autentické, plné citů, dojetí a vášně,kdy při čtení jsem mimo čas i prostor, Díky♥

4 Adelle Adelle | 21. února 2017 v 19:09 | Reagovat

Bohoušku - zdaleka není konec! :-D
Zuzy - moc moc děkuji za reakci. Ty tvé komentáře mě vždy děsně potěší!A vůbec neděkuj. Já se skláním před Tebou a ostatními, že vás to stále baví a nenudí vás číst kolikrát takové elaboráty dlouhé.

5 hanylen2 hanylen2 | 22. února 2017 v 22:34 | Reagovat

Tedy Veronique upřímě závidím toho Michaela svlečeného z trička jak ukazuje reálné svaly :-D  ;-)No Aileen a Tara u televize, jak to prožívají... kdyby tak bylo možné tak se tam teleportujou. Tu animaci ze vstupu do muzea, kdy s ním hudba začala šít si jasně vybavuju. Z té animačky ženy na vozíku jsem také dojatác- přesto všechno je v Michaelovi tolik vznešenosti a zároveň pokory. To je úžasné. Zdá se, že Tarak bude tak trochu problém v Nichaelově vztahu a asi ne jediný. Jsem zvědavá, co dalšího se chystá. P.S. Tenhle díl je opět na jedničku - nejen to, to je doslova na vydání. Neuvažuješ Adelle o tom? :-)

6 Mrtin Mrtin | 23. února 2017 v 14:21 | Reagovat

Mě by zajmalo, jestle vůbec Michael posiloval. Nějaká fotka s činkou existuje?

7 Baru Baru | E-mail | 15. dubna 2017 v 16:40 | Reagovat

WOW, tak tohle je husté. Už se těším až. Začnu číst dálší kapitolu. Máš fakt talent! Moc hezky se to čte :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama