Kapitola 47. - Neklej, neboj...?! (část 2/1)

20. února 2017 v 19:19 | Adelle |  povídka: terapie láskou
[Tak, stalo se něco, čeho jsem se trochu obávala, ale doufala jsem, že se to nestane. Opět se mi podařilo napsat kapitolu, která přesahuje 4000 znaků, tudíž mi ji celou nedovolí blog.cz uveřejnit a já ji musím rozdělit. Snad vám to nebude příliš vadit. Nejdříve si prosím tedy přečtete tuto část a pak až část 2/2, kterou uveřejním krátce po této kapitolce. Snad se vám bude kapitola líbit i přes svou délku - nechybí v ní trochu "sprosťárniček, trochu srandy i trochu dojetí. Kdo by opět chtěl srovnávat se skutečností, tak dodám předem, že reakce paní Véronigue Berecz je založená na pravdě do puntíku i to s tím Michaelovým svlíkáním, hihi. Odchylkou je pouze to, že 19. duben 1997 byla údajně sobota a já ten den mám v kapitole popsaný jako neděli, aby mi to pasovalo na odlet Aileen a Tary. Holčička, která přiběhla v Paříži k Michaelovi se skutečně jmenuje Mélissa. Přeji Vám příjemné počtení. - Adelle ]
----------------
Michael přede mne položil červenou krabičku se zlatě vyvedeným písmem Cartier. Zatrnulo ve mně a na moment jsem se vrátila opět do Kalifornie - do domu mých rodičů - jídelny a bulvárních výtisků odložených na stole. "Michael Jackson přistižen v pařížském klenotnictví. Vybíral prsten. Bude svatba?!", křičel titulek z přední strany. Tato krabička byla ovšem delší na to, aby se v ní ukrýval prstýnek. Tep se mi relativně vrátil do normálu a opět povyskočil, jakmile jsem krabičku opatrně otevřela. Byl v ní náhrdelník, do kterého byly zasazené diamanty. Při pohledu na luxusní šperk ztratí snad každá žena řeč - nebyla jsem výjimkou. "To….to je nádhera, Miku….ale já….já.", hledala jsem velmi těžce slova. Ohromovala mě ta krása, preciznost s kterou byl šperk vyroben, ale i pocit toho, že si ho nezasloužím. Ženy nehledají ten správný šperk, jelikož on si najde je a já měla dojem, že tento by se skvěle hodil k opravdovým dámám - ženám s velkým Ž - Elizabeth Taylorové, Sophii Lorenové, princezně Dianě nebo Michaelově mamince. "Nechci už dnes slyšet žádné ale. Neustále vzdoruješ, Aileen…..", vztyčil Michael mým směrem varovně ukazováček. "Přesto přese všechno tě miluji jako nikoho jiného na světě a nechci, aby mezi nás vstoupil nějaký….nějaký.", z něžného tónu přešel rychle k podrážděnému. ".....nějaký takový….Dean.", přiznal barvu Mike a zaťal svou volně položenou dlaň v pěst. "Nevstoupil mezi nás a ani nevstoupí. To se mu nepodaří, i kdyby sebevíc chtěl.", sevřela jsem mu ruku v té mé a napětí v jeho prstech trochu povolilo. "Nech to už být, stejně jsem teď asi vyzněl jako ten největší žárlivec pod sluncem, co si kupuje tvou lásku….", odpověděl zklamaně Michael. "Nemusíš si mou lásku přece kupovat. Mé city k tobě by se nijak nezměnily.", upozornila jsem ho. "Nemusím ho mít, pokud tě bude tížit představa, že ho nenosím z opravdové lásky k tobě.", posunula jsem k němu krabičku. "Ne...prosím, je to dárek…..jen jsem asi nezvolil tu nejlepší příležitost na jeho předání. Chtěl jsem ti jen vysvětlit, že jsem ho rozhodně nekupoval, abych se tě snažil přesvědčit, že jsem nějakým způsobem lepší než on. Možná ani nejsem, kdo ví. Jen….vybíral jsem ho už minulý týden, ještě než jsi mi řekla o Deanovi…", vysoukal složitě ze sebe. "Do háje, to jsem asi neměl říkat. Je to nepodstatné, asi bych měl být už raději zticha.", procedil skrz zuby. "Já vím….vím, že jsi ho dnes nekoupil, že už jsi ho měl vyhlídnutý nějakou dobu. Neberu to rozhodně jako žádný úplatek nebo kupování si mých citů, buď bez obav Miku.", ubezpečila jsem ho. "Ty to víš? Jak...jakto?", podivil se záhy. A tak jsem mu připomněla, že před novináři a mediálními běsy se jen máloco utají. Prozradila jsem mu i to, že dle jistého článku se nemělo jednat o náhrdelník, ale o zásnubní prsten. Snažila jsem se to zlehčit úsměvnou ukázkou toho, jak to probíhalo tehdy u mých rodičů v jídelně, ale Mike se tvářil stále ustaraně a vážně. Přisunul na mou stranu krabičku a něžně mě pohladil po ruce, neřekl ale ani slovo.


"Je nádherný, jen nevím, zda si ho zasloužím nosit.", přejela jsem konečky prstů přes blyštivé kamínky. "Zasloužíš…", špitl Mike a já ho tedy okamžitě poprosila, zda by mi ho pomohl zapnout. "S radostí.", přiznal a rychle vyskočil ze své židle, obešel stůl a postavil se mi za zády. Naklonil se a nepatrně se o mě otřel, jeho dech mě opět pošimral jako lehký vánek na kůži. Opatrně vzal do rukou náhrdelník a dopnul ho. "Děkuju.", usmála jsem se na něj a přitáhla si jeho bradu blíž, abych ho mohla políbit. "Nepochybuj o mě, prosím. Jsi moje všechno a….nepromluvím už s Deanem, slibuji. Nemohu ti ale zaručit, že na něj už nikdy nenarazím.", zašeptala jsem mezi polibky. "Buď hlavně opatrná. V Neverlandu jsi v bezpečí, já tě ochráním….ale mimo něj….", vracel mi Michael důvěrně něžnosti.

Michael posléze zaplatil štědře za večeři, byť se majitel velmi zdráhal a spokojil by se naprosto s tím, kdyby mu Michael věnoval podpis a mohli se společně vyfotit. "Díky za vše, pane Dubois. S láskou, Michael Jackson.", napsal nesmazatelným lihovým fixem na čistý talíř, který předal nadšenému majiteli. Spolu s Waynem jsme pak nastoupili do výtahu a mířili domů. Opřela jsem si hlavu o Michaela a přitulila se k němu. "Jsi unavená?", zašeptal. Energicky jsem zavrtěla hlavou a usmála se na něj. "To je dobře…", mrkl na mě šibalsky. Upřímně nechápala jsem, kde se ve mně stále bralo tolik síly. Nespala jsem už více jak den a stále byla naprosto bdělá. "Sluší ti. Naprosto k tobě patří.", pokýval k dárku od něj, který se mi pyšnil na krku. "Chtěl bych, abys ho nesundávala a měla ho dnes v noci na sobě, až….", zašeptal mi do vlasů. "Až co…?", rozzářila jsem se a snažila se z něj vynutit zbytek. "Ty víš co…", zachichotal se tiše, ale já se jen tak nedala. "Nevím, prozraď mi to…", dělala jsem dál nechápavou. "Až se spolu budeme…..", začal nejistě Michael. "Budeme co?", naléhala jsem. "Milovat.", dořekl a už jen ta představa a tón hlasu, kterým to pronesl mě nehorázně vzrušil. "Chci tě, Michaele.", pošeptala jsem mu a v ten moment mě k sobě přitiskl ještě pevněji. "Jak moc?", chtěl vědět Mike a tentokrát to byl on, kdo se ze mě snažil dostat ta správná slova. "Ukaž mi, jak moc, Aileen.", osmělil se Michael a já nenápadně šlehla pohledem po Wayneovi, který stál diskrétně vepředu a zíral do dveří výtahu. Natočila jsem se k Michaelovi tak, abych nám vytvořila jakousi zeď….intimní bariéru, která nás dělila od Michaelova strážce. Rukou jsem zamířila k jeho rozkroku, rozepnula zip u kalhot, vklouzla dovnitř a rychle si poradila s knoflíčky jeho boxerek. "Aileen?! Bože, to se mi snad zdá.", rozchechtal se tiše Michael a podíval se rychle za mě na Wayna. "Co? Myslíš si, že toho nejsem schopná?", podivila jsem se hravě. "Ne, ty jsi všehoschopná.", opáčil a nesnažil se mě nějak krotit, ba co více, mírně rozkročil nohy, abych měla snadnější přístup. Jakmile se má ruka dotkla jeho penisu, našponoval se jako luk. "Sakra!", zasténal slastně Michael. "Neklej, nebo…?!", připomněla jsem mu jeho poznámkou, kterou mě odpoledne počastoval. "Nebo přidám.", dodala jsem. "Ano!", vydechl prosebně a Wayne si hlasitě odkašlal.
Než jsme se dostali do podzemních pater, stihla jsem ještě rychle Mikovi zapnout poklopec, který byl teď nebezpečně vyboulený. "Co si s tím mám teď počít?", šeptl v panice. No co asi? Dveře výtahu se otevřely, Michael sundal klobouk a zakryl si jím, co se dalo. Wayne se držel bezpečně u něj, ale celou cestu k autu se díval zpříma dopředu. Raději dělal, jako bychom my dva ani neexistovali.

"Jsi hrozná!", rozzlobil se na mě v autě a já si opět zahrála na nic nechápajícího andílka. "Mělo by to být trestné. Tohle je mučení.", stěžoval si dál. Chtěla jsem ho tak, že se to až nedalo vydržet. Bylo to utrpení pro nás pro oba, ale mohli jsme děkovat faktu, že k pozdní hodině se netvořily kolony a my se tak poměrně dost rychle dostali do hotelu. Už zbývalo tak málo, vyjet výtahem, projít chodbou na konec, kde bylo Michaelovo apartmá. "No to je dost. Michaele, volal jsem ti, ale nezvedáš mobil.", překvapil nás Tarak, jen jak se otevřely dveře výtahu. "Děje se něco?", zajímal se Mike a já se v duchu modlila, aby naše noční plány rázem nezmizely do ztracena. Přítomnost Michaelova manažera totiž nevěstila nic moc dobrého, alespoň ne v mých očích. "Musíme ještě prodiskutovat tu nedělní návštěvu muzea a…", nadhodil Tarak. "Ano, máš pravdu. Muzeum Grévin. Taraku, myslím si, že zítra je ale také den. Odpočiň si, zítra se zastavím. Máš mé slovo.", přislíbil Michael, ale Tarak se netvářil nijak spokojeně. "Nezlob se. Musím teď ale vyřešit něco tady s Aileen.", zakřenil se a stiskl mi pevněji ruku. "Dobrou noc, Taraku.", zamával mu jako největšímu kamarádovi. Pak mě laškovně plácl po zadku. Tarak zůstal ještě notnou chvíli stát jako opařený a sledoval úkaz, který se mu před chvíli naskytl. Tichý, nesmělý Michael je najednou rozzářený jako sluníčko a nestydí se k své partnerce důvěrně chovat před zraky jiných lidí.

Dveře do apartmá jsem zavřela nohou, hned co jsme vstoupili se totiž na mě Michael vrhl a přisál se mi na krk jako hrabě Drákula. Ruce jsem měla tím pádem zaneprázdněné. Ještě nějakou dobu jsem mu dovolila mě mít v plné moci, pak jsem se mu vysmekla a popoběhla o pár kroků před ním. Bála jsem se o své šaty, Mike byl tak netrpělivý a divoký, že bych se nedivila, kdyby je ze mě serval a zničit si je, když jsem je mohla mít jen jednou na sobě, by byla obrovská škoda. Zatáhla jsem za zip na zádech a nechala je sklouznout po mém těle na zem. Stála jsem před ním v lodičkách na extra vysokých podpatcích, černém spodním prádle s podvazky a náhrdelníkem u krku. Zastavil se a fascinovaně si mě prohlížel. Pak, jako by se mu do žil vlil nový příval adrenalinu. Stalo se to tak rychle a už byl u mě, ruce mi položil pod zadek a já se mu vyhoupla do náruče a zkřížila nohy za jeho zády. "Jsi nádherná….Zešílím z tebe.", šeptal mi do ucha, zatímco jsem mu prsty čechrala vlasy. Zuby jsem stiskla opatrně jeho spodní ret, jemně zatáhla a sála. Zachvěl se tak, že jsem se bála, aby neztratil rovnováhu. Udělal pár dalších kroků, respektive se mnou ladně protančil až ke zdi, na kterou mě zády přitlačil. Uvolnil mě z pevného objetí a já stála opět nohama pevně na zemi. Hlavu zabořil do mého krku. Vpíjel se do mě jedním polibkem za druhým. Střídal intenzitu - chvíli něžný pak zase drsný, kdy se nebál i kousat. Celé tělo - nejenom krk - jsem měla jako v ohni. Michael byl žárem, který mě spaloval.

"Myslím, že tu má někdo ale pořádný problém.", nemohla jsem si odpustit, když jsem po pohmatu zjistila, že Michaelovy kalhoty mají co dělat, aby nepraskly v rozkroku. "Chceš, abych ti s tím pomohla?", nabídla jsem se ochotně a přejela dlaněmi po vyboulenině, která se mu tam dole rýsovala. Přikývl. "Nic neslyším, Miku.", dělala jsem jako bych jeho souhlasné vybídnutí přehlédla a naschvál jsem se s plnou vervou pustila do masáže, zipu jsem se ale ani nedotkla. Na mé dotyky zareagoval hlasitým zasténáním. "Aileen...A...Ano!", vysoukal ze sebe. "Líbí se ti to? Mám tedy pokračovat, že?", vyložila jsem si jeho "ano" záměrně jinak, než bylo míněno a nepřestávala s drážděním jeho mužství přes látku kalhot. "NE!", vyjekl zoufale Michael. "Ne?", podivila jsem se hraně. "Mám přestat, Miku?", vztyčila jsem obě dlaně, jako bych se mu snad chtěla vzdát. "Ano…Tedy ne!", motal se v tom nešťastně Michael. "Tak co? Ty nevíš, co chceš, miláčku.", utahovala jsem si z něj. "Ten zip….zip, Aileen.", šeptl zkroušeně. Nikdy v životě bych mu nechtěla způsobit nějakou bolest, rvalo mi srdce ho vidět, jak se kolikrát trápil kvůli otci či kvůli tomu, co o něm nalhali novináři do tisku, ovšem tohle mučení jsem si vyloženě užívala. "Zip? Co je s ním? Mám ho povolit?", dotkla jsem se opět jeho rozkroku. "Ano….prosím.", ztěžka polkl. Jak naléhavě prosil….bože, jak žadonil. "No, když tak hezky prosíš…", vyšla jsem mu vstříc a zatáhla za zip, kalhoty mu nechala volně dopadnout ke kotníkům. Jeho mužství vyloženě křičelo po volnosti, já ale nikam nespěchala. Dělila nás už jen jedna jediná vrstva látky a tak se doteky staly pro Mikea ještě o něco intenzivnější. Ještě chvíli jsem ho doslova trýznila k zbláznění a pak jsem ho k jeho velké úlevě zbavila i spodního prádla. Jazykem jsem jemně obkroužila špičku jeho chlouby a pak se odhodlala k odvážnějšímu kroku. Pomalé pohyby nahoru a dolů vystřídalo o něco svižnější tempo, které si určoval sám Michael. "Co je, dělám něco špatně?", lekla jsem se, když se po nějaké době dotkl dlaněmi mých ramen a jemně mě od sebe odtáhl. "Děláš to nejlíp na světě….ale teď je řada na mě.", prohlásil a oči mu planuly touhou. "Aileen? Lásko?", zvýšil hlas, aby na sebe upozornil - celou dobu jsem mu totiž konsternovaně zírala mezi nohy. Byl snad ještě větší než před tím a i když přede mnou nestál nahý poprvé, vždy mě ta délka udivovala. Příroda na něm jednoduše nešetřila a Mike dostal do vínku mnoho pozoruhodných věcí - nejen jeho skvělý hlas a pohybové nadání.

Vzal mě za ruku a já se celá omráčená postavila na nohy. Vyměnili jsme si tak pozice a tentokrát to byl on, kdo poklekl. "Jsi tak sexy, že i Afrodité by před tebou zbledla závistí.", hladil mě svými pevnými dlaněmi po stehnech. Musela jsem se jeho poznámce zasmát a na kratičký moment se trochu uvolnilo to dusné, vášnivé ovzduší. Po chvíli se pustil do svého prvního úkolu - zbavit mě podvazků, moc se mu to ale nedařilo a tak jsem mu musela trochu pomoci. Zatvářil se trochu zahanbeně, ale mě to přišlo roztomilé. Punčochy našly své místo na podlaze hned vedle Michaelova oblečení. Zanechával své polibky po celém mém těle - začal u dekoltu, rukama hladil má prsa stále uvězněná v podprsence, posouval se pomalu níž a níž až k břichu, zapojil i svůj jazyk, jeho ruce se přestaly dotýkat mých prsou. Jedna ruka se přesunula k mému zadku, druhou mě krouživými pohyby hladil přes kalhotky. Dával si záležet, aby svými rty neochudil žádné místo na mém těle - s jeho rukou v mém klíně to byla vražedná kombinace. Z úst se mi dralo jedno zasténání za druhým. "Copak, holčičko? Něco se ti nelíbí? Vracím ti jen to, co ty mně před chvílí.", mrkl na mě a dokonale si užíval své vedoucí postavení. Nedalo se to vydržet a ten neřád ještě zrychlil. "M-M-Michaele!", procedila jsem skrz zuby, kterými jsem se zahryzla do zápěstí. "Ne...neubližuj si.", zpozorněl Mike a stáhl mou ruku dolů...daleko od mých úst. "Omer tu přece není...nikdo, jen my dva.", dodal spiklenecky.

Krátce po té přibyly na zemi i poslední kousky mého oblečení. Jediné, co zůstalo na mé nahé kůži byl jeho náhrdelník, tak jak si ostatně přál. Odnášel si mě v náruči do ložnice. A pak jsem se dostala do ráje….nebo spíše do pekla? Vsunul do mě dva prsty, jen co mě položil na postel a odtáhl kolena od sebe. Druhou rukou, kterou měl do té doby volnou, začal přejíždět po mých prsou - olízl si ukazováček a bříškem prstu pak začal jemně kroužit kolem bradavek. Nesnažila jsem se už nijak utlumovat mé sténání. Nevím ani, kolikrát jsem nahlas vyslovila jeho jméno - raději jsem se nepokoušela to počítat. "Ano, to je ono, Aileen. Ukaž mi, jak se ti to líbí.", liboval si Michael. Líbilo se mi to…..neskutečně, ale zároveň jsem potřebovala víc a víc. "Sakra Michaele! Je to dokonalý, ale copak nevidíš, jak moc tě už chci?", vyprskla jsem udýchaně. Vítězoslavně se usmál. "Už zase nadáváš, Aileen? Ty jsi nepoučitelná.", vrtěl hlavou pobaveně Michael. "Strhni mi klidně sto bodů, jen už mě nemuč, sakra.", přisadila jsem si. "Koleduješ si, víš to?", varoval mě ochraptělým hlasem. "Vím….sakra.", provokovala jsem ho dál ve snaze zjistit, jak zareaguje a vypořádá se s mým nevhodným slovním projevem. "Žádných sto bodů ke strhnutí, ale k přidělení….sto TRESTNÝCH.", bavil se. "Zničím tě tak, že budeš mít ráno problém vylézt z postele a chodit rovně." zašeptal mi do ucha, zapřel se lokty o matraci a položil se svým tělem na mě.

Pronikl do mě, z úst ven se mi dralo úlevné vydechnutí. Po několika pomalých přírazech zrychlil. Nechtěla jsem ale v žádném případě, aby přestal a on mě ochotně vyslyšel. Zapřel si mé pokrčené nohy za krk a všechno bylo najednou daleko intenzivnější - a to nejen pro mě samotnou, ale i pro něj. V obličeji jsme jistě připomínali vrcholové sportovce. Cítila jsem, jak mi hoří tváře. Kapičky potu stékaly Michaelovi po čele. Objala jsem ho pevně kolem krku, hlavu okamžitě nechal spočinout u mého ramene, jeho zrychlený dech mě příjemně chladil na kůži. Michael velmi rád překvapoval a to i v posteli - rád experimentoval, u jedné polohy jsme se dlouho nezdrželi. Byla to jako ta nejdobrodružnější jízda na horské dráze - chvíli dole, pak zase nahoře, pomalu, rychle a ještě rychleji. Z postele jsme se na chvíli ocitli v křesle, pak u toaletního stolku. "Sehni se a ruce na stůl, Aileen.", nakázal mi Michael a přitiskl se ke mně zezadu. Tempo nabralo postupně opět na obrátkách. Oddávala jsem se mu celá a on si mě s neskutečnou vášní bral. Jednou rukou mi přejel po páteří od beder až ke krku - chloupky na těle se mi vzrušením naježily, na pokožce se objevila husí kůže. Věděl, jak se mě dotýkat a já umírala blahem. Druhou rukou uchopil silný pramen mých vlasů a zatáhl za něj, díky čemuž jsem se mohla zpříma podívat do velkého zrcadla u stolku. Naše pohledy se tak mohli střetnout. Díval se s velkým zaujetím na nás. To, co se nám v zrcadle odráželo jako nějaký hodně odvážný erotický film, nás oba vzrušilo na maximum. Stěny uvnitř mě samotné se začaly nebezpečně stahovat. Vycítil to a okamžitě přestal - dovedl mě opět k posteli a naposledy tak úspěšně přerušil nevyhnutelné - naše vyvrcholení. Lehl si zády na postel - bože, byl tak nádherný a sexy, že jsem měla, co dělat, abych se udržela na nohou, z pohledu na něj se mi doslova podlamovaly kolena. Myslím si, že všichni ti mladíci, kteří stáli řeckým sochařům jako modelové, byli proti Mikovi pěkní zelenáči. Copak je možné, aby Bůh stvořil něco tak dokonalého?…"Díky Katherine a Josephe za vašeho syna. Děkuji.", pomyslela jsem si tiše. "Co tam tak stojíš? Pojď za mnou přece..", přerušil Mike moje myšlenky a posunkem ruky mě vybídl. Chytla jsem se ho za ruku a posadila se obkročmo na něj. Bylo to tak moc osobní a intimní, že víc už to prostě nešlo. Dokonalé splynutí. Držel mě v bocích, občas rukou přejel po zádech a nepřestával se mi dívat do očí. Jeho čokoládově hnědé oči se do mě vpíjely. "Už to dlouho nevydržím, Aileen.", zašeptal nahlas, jakmile jsme přidali na tempu. "Já také ne, Miku.", přiznala jsem mu, že jsme na tom v podstatě oba stejně a ještě více se mu zavrtěla v klíně. Z tváří mu stékaly potůčky potu. Vrzání postele přehlušily naše výkřiky. "U-už to bude.", vydechla jsem, když jsem ucítila přicházející vlnu extáze. "Ještě chvilku…", zaúpěl Mike a já věděla, co v onu chvíli udělat. Vzala jsem si ho na celou jeho délku. Tempo teď připomínalo vražednou jízdu ze strmého kopce. Líbilo se mu to. "Nezpomaluj...nepřestávej.", zasténal a plácl mě dlaní přes zadek, nejspíše jako varování, kdybych si to přece jen chtěla rozmyslet. Svaly na jeho těle se napjaly. Naše výkřiky sychronizovaně rezonovaly místností - sešli jsme se ve stejný okamžik.

Uvolněně jsem se sesunula Michaelovi do náruče. "Musíme si domů do Neverlandu taky pořídit zrcadla, má to něco do sebe.", rozhodl rozšafně Michael a políbil mě do vlasů. Ještě chvíli jsme vydrželi ve společném objetí. "Musím si dát sprchu.", oznámila jsem nakonec a soukala se z postele. "Aileen?", opřel se Michael lokty o matraci a sledoval mé nemotorné počínání. "Ano?", otočila jsem se k němu. "Když si mluvila u večeře o tom článku….", začal Michael zdráhavě a já zamžourala soustředěně očima. "No..to jak novináři napsali, že jsem nakupoval snubní prstýnek…", doplnil a já přikývla na znamení toho, že chápu o čem konkrétně mluví. "Kdybych ho koupil, řekla bys ano?", dostal mě svým dotazem. Chvíli jsem vstřebávala jednotlivá slova. Michael se tvářil zcela vážně, nežertoval, neusmíval se. "Tak to třeba někdy zkus a uvidíš…", mrkla jsem na něj a poslala mu vzdušný polibek. "Tyyyy…", vypískl už o dost radostněji Mike a hodil po mě polštářem. Únava nás dostihla, jakmile jsme se oba vystřídali v koupelně.

Nebylo nic krásnějšího než probudit se do slunečného jarního dne vedle milovaného muže. Michael byl už vzhůru, ležel vedle mě na boku, obličej jen pár centimetrů od toho mého. "Dobré ráno, lásko.", zatetelila jsem se radostí. "Ráno? Je téměř jedenáct. Ale hezký den i tobě, miláčku.", odpověděl spokojeně a já s hrůzou zjistila, že si ohledně času skutečně nevymýšlí. "Jsi nádherná.", odhrnul mi z čela pramínek vlasů a políbil na nos. Z legrace jsem udělala to samé. "Miluju tě..", dodala jsem upřímně. "Aileen?", zeptal se a já mu prsten nepřestávala kroužit po obličeji...jako bych si neviditelnou tužkou mapovala obrysy jeho očí, nosu a rtů. "Ano?", zašvitořila jsem vesele a ani v nejmenším nepředpokládala, co bude následovat za dotaz. "Co kdybychom si dali druhé kolo? Toho, co jsme spolu dělali v noci.", upřesnil a v očích se mu zajiskřilo. Nahlas jsem se rozesmála. "Tobě to nestačilo?", vyprskla jsem mezi salvami smíchu. "A tobě jo?", zeptal se tajuplně Mike a stáhl mou ruku pod pokrývku. Měl erekci. "Máš pravdu...Nestačilo.", mrkla jsem na něj a poslušně zalezla pod deku. "Ach Aileen….", vydechl o chvilinku později roztouženě Michael. Oproti noční divoké jízdě se jednalo o pomalé něžné a hodně intenzivní číslo. Ani když bylo po všem, se nám nechtělo z postele. Vydrželi jsme v ní až do té chvíle, kdy ručičky na hodinách ukazovaly za pět minut jednu hodinu odpolední. "Měli bychom něco sníst, lásko.", pohladil mě Mike po břiše, které teď dokonale splasklo a to bylo ještě včera po výtečné večeři spokojeně plné. "Ještě pár takových divočejších čísel a mohla bych možná i beze studu fotit pro katalog plavek.", pomyslela jsem si v duchu.

Oblékli jsme se a ruku v ruce sešli dolů, kde byla část hotelové restaurace uzavřena pro Michaela a celý jeho tým. "No dobré ráno, hrdličky. Jakpak jste se vyspinkali?", vykřikoval vesele a posměšně s notnou dávkou ironie Javon, jakmile nás spatřil. Posadili jsme se k němu i Taře a objednali si jako první polévku. Tara nevypadala ve své kůži, vlasy měla vzadu mírně rozčepýřené, pobledlá v tváři si mnula kořen nosu. "Jsi v pohodě, Tar?", zeptala jsem se s obavami. "Jo jasně..jen jsem moc nespala, víš.", osopila se na mě, jak kdybych za to snad mohla já. Javon se přihlouple rozhihňal. "Ale no tak….nezáviď, kotě.", šťouchl jí do ramene a nepřestával se uculovat. Tara se ošila a upozornila ho, aby si ty "pitomý vtípky" odpustil. Michael sevřel mou dlaň volně spočinutou na stole ve své a následně ji přitiskl ke svým rtům. "No já si to půjdu sníst raději nahoru…", odfrkla Tara a odnášela si svou porci oběda. Nechápavě jsem na ni zírala. Jakmile zmizela, zvedal se ze svého místa i Javon. "Sorry děcka, půjdu radši za ní, když je nevyspalá, dokáže být hodně protivná, šelma jedna. Nechte si chutnat a příště trochu ztlumte to volume. Miku, ty bejku, nezapomeň, že s tebou chce mluvit Tarak.", mrkl na nás Michaelův bodyguard a rychlým krokem se vzdaloval. "No chápeš to?", pokrčila jsem nevěřícně rameny. Mike si držel před ústy zaťatou pěst a tváře měl mírně narůžovělé. "Chápu...ne jen oddělené pokoje od ostatních, my si budeme muset příště rezerovat i jiný hotel, nejlépe nějakou samotu.", rozchechtal se klukovsky a mě teprve v ten okamžik došlo, jak to Javon myslel s tím, abychom ztlumili volume. Zrudla jsem jako rajče a přešla mě okamžitě chuť k jídlu. "Myslíš, že nás slyšel i Omer?", otočila jsem se vylekaně na něj. "Doufám, že ne, zlatíčko. Skutečně doufám, že ne.", vrtěl hlavou Mike a stále se chichotal.

Po obědě, kdy odešel Michael za svým tureckým manažerem, jsem hned zamířila za Tarou a Javonem a nesměle zaklepala na dveře jejich pokoje. "Hele lidi, omlouvám se, jestli jste se….kvůli nám nevyspali.", blekotala jsem a horkost cítila i za ušima. Tara, která ležela na posteli s mokrou žíňkou na čele, se na mě konečně trochu usmála. "Neomlouvej se Aileen. Nějak mi tentokrát nesedl ten časový posun a děsně mě třeští hlava. Neusnula bych nejspíš stejně, i kdybyste se s Mikem vedle ehm…..to….no však víš.", uklidnila mě. "Vlastně je to hezký, přeju ti to, kámoško, že se máte tak moc rádi a tak vůbec...Doufám, že jsem tam dole nevyzněla opravdu jako nějaká závistivá blbka, protože….pardon, héj. Nemám skutečně důvod závidět. Když se zrovna tohle tele vedle nechová jak puberťák, je mi s ním fajn. Opravdu je.", ukázala na Javona a já se usmála. Měly jsme obě velké štěstí. Byly jsme zamilované do mužů snů. "A čemu se zas směješ, prosím tě.", osočila se energicky na Javona, kterému se opět chvěla ramena. "Nic...jen jsem si vzpomněl na dnešní noc.", přiznal a rozchechtal se naplno.

O několik hodin dříve v hotelovém pokoji Javona a Tary:

V místnosti bylo příjemné přítmí, jediným světlem dopadajícím dovnitř byla světla lamp zvenku. Javon spokojeně oddychoval, jeho dech byl klidný a pravidelný. Občas mu z hrdla uklouzlo nepatrné zachrápání, jeho přítelkyně Tara se už téměř dvě hodiny pokoušela usnout, ale vůbec se jí to nedařilo. Zkoušela všechny osvědčené rady - vyvětrat v ložnici - vnést do ní svěží vzduch jarních nocí, napít se teplého mléka, když toto nepomohlo poručila si od hotelové služby, která fungovala 24 hodin nonstop čaj z meduňky, která má údajně dle babských rad navozovat spánek. Opět bez valného úspěchu. Teď se nervózně vrtěla na posteli a v duchu si nadávala, že na noc vypila příliš mnoho tekutin - bude chodit akorát čurat. Z šuplíku v nočním stolku vytáhla bledě modrou masku na oči - vše kolem ní rázem ještě víc potemnělo. Chvíli jen tak nečinně ležela v pozici prkna - ruce vzorně podél těla, nohy natažené. "To abych si vzala i špunty do uší. To se nedá.", zavrčela v okamžiku, když vedle ní Javon zachrochtal a zamlaskal. Záviděla mu jeho spánek, záviděla mu to, že mohl usnout kdykoli a kdekoli - v kterékoli zemi na světě, v kterémkoli časovém pásmu. V Kalifornii bylo teď teprve odpoledne, Paříž se však nořila do svého tajemného nočního kabátu. "Co to bylo?", zpozorněla a posadila se na posteli. Uslyšela jakýsi zvuk. Po chvíli přemítání se však uklidnila. Nemohl vycházet z jejich pokoje a strašidla přece neexistují. Kdyby po ní však teď někdo chtěl, aby se podívala třeba pod postel, poslala by ho okamžitě do háje a neudělala to. A pak se to ozvalo znovu. Podívala se napravo - ne z okna to vycházet nemohlo, pak nalevo - z chodby za dveřmi rovněž ne. Po chvíli si byla skálopevně jistá, že se zvuk linul z vedlejšího apartmá, kde byla její nejlepší kamarádka Aileen a Michael. Mrkla na digitální hodiny na stolku. "To se jako teď v noci dívaj na televizi nebo co?", zaúpěla tiše. Tara s sebou plácla do postele a zavrtala se pod polštář. Zvuky ze sousedního apartmá nabraly na intenzitě. Polštář, kterým se Tara zdála, že se hodlá zadusit, letěl na podlahu. "Bože můj, to je přece Michael…", vyjekla udiveně při tom zjištění Tara. Chvíli ještě napínala uši, aby se ve svém přesvědčení ujistila. "Javone, no tak….Javie, vstávej.", zalomcovala ramenem svého přítele. "Michaelovi je zle...stávej, slyšíš?", jakmile to dořekla, otevřel Javon obě oči. "Cože, co to meleš?", bručel nazlobeně. "No tak poslouchej.", vztyčila ukazováček Tara. Javon se ztišil. "No jo, máš pravdu, asi mu ty francouzští šneci v Ciel de Paris nesedli, co? To bude ráno v koupelně nablito. Jéje.", snažil se udržet vážný tón, ale vnitřně v sobě dusil smích. Tara jen souhlasně přikyvovala. "A ty mu nejdeš pomoc?Jsi přece jeho osobní ochrana, musíš...je to tvoje povinnost. V takovýhle chvíli musí chlapi držet při sobě.", pošťuchovala svého přítele. "A co mám jako dělat, držet mu hlavu nad záchodovou mísou nebo mu přínést prášíček na bolavé bříško, co myslíš?", bavil se dál Javon. Tara přes jeho výrazný hlas přestala vnímat hluk vedle. Už už se ale chystala Javonovi vynadat, že všechno pokaždé tolik zlehčuje. "Klid….Fieldsová. Napočítej si do pěti.", přejel Javon prstem po jejích rtech a včas ji umlčel. "Slyšíš? Aileen je asi také špatně?!", neudržel se Javon a vyprskl smíchy. Tara si šokovaně držela ruku před ústy. "Už to chápeš, ty moje troubičko? Vůbec netrpí, ba naopak si to hodně užívaj.", chechtal se Javon. "A ty bys chtěla, abych jim tam vtrhl a zachraňoval Mikea ze střevních potíží. No mě asi omejou.", dusil se smíchy Javon při té představě. "Oni tam vážně… TO?!", nedokázala věřit Tara. "A co sis myslela Fieldsová, že se na sebe už půl roku jen koukaj?", kroutil hlavou Javon. "No tak sorry…", vyprskla Tara dotčeně. "Michael ale působí tak křehce, nesměle, nevinně….", vypočítávala nahlas. "Prostě si ho asi neumím představit v určitých situací.", pokrčila rameny. "Jo jasně...bezpohlavní, po sexu netoužící anděl, co přilétl na svých perutí z nebe spasit Zemi. Tak si ho skutečně někteří představují. Skutečný Mike je ale trochu jiný.", utahoval si Javon. "A je dobře, že se ve svém volném čase neupínáš k myšlenkám na souložícího Michaela Jacksona. Ani bych ti tuto činnost nedoporučoval, víš.", políbil láskyplně Taru na čelo. "Nech je žít a dopřej jim trochu toho štěstí a radovánek. Ten kluk tam si to po všech těch patáliích zaslouží. Jdem spát, Fieldsová.", zavelel Javon a přetáhl si přes sebe pokrývku. Do pěti minut se opět odebral do říše snů. "No a neusnu.", vypískla Tara zoufale, narvala si prsty do uší a nahlas začala počítat do sta.

Opět z pohledu Aileen

S Tarou i Javonem se mi nakonec podařilo vše vyjasnit, ale i tak jsem z toho neměla nijak dobrý pocit. Měla jsem za to, že ještě nějakou dobu se jim budu stydět podívat do očí. Nechala jsem kamarádku v klidu odpočívat a vrátila se zpátky do apartmá, kde jsem čekala až se vrátí Michael od svého manažera Taraka Ammara. "Tak jak?", zajímala jsem se, hned jak se objevil ve dveřích. "Ále, však víš. Spousta starostí, aby se vše stihlo podle plánu. Snad jsem ho ale trochu uklidnil.", mávl Michael ledabyle rukou. Zbytek dne jsme strávili společně s Omerem. Oba jsem věděli, že mu to dlužíme. Plán byl tedy jasný - Monopoly, Scrabble, polštářové bitvy, popcorn a animované filmy od Disneyho. Chlapec si nakonec vyprosil, aby mohl zůstat přes noc s námi, jelikož se v samostatném pokoji necítil moc dobře. Neměla jsem vůbec nic proti - k další divoké noci s Mikem bych se stejně hned neodvažovala. Navíc, jak Michael předešlého dne slíbil, že budu mít problém vstát a rovně chodit, tak se také stalo. Ne, že bych se tedy ploužila s nohama do O jako nějaká mátoha, ale i tak jsem byla poměrně rozbolavělá. "Miluju tě, Aileen.", šeptl v noci Mike tak neslyšně, aby nevzbudil Omera, který spal mezi námi. "Taky tě mi-lu-ju, Mikey!", vyslabikovala jsem.

Druhý den nastalo těžké loučení. "Musíš skutečně odletět? Nechceš tu se mnou zůstat, Aileen?", zkoušel to na mě jako ostatně vždy Michael. Nabídka to byla děsně lákavá, ale v Kalifornii na mě čekaly povinnosti a má práce. Michael mi už několikrát nabízel, abych ho doprovázela na cestách, což ale znamenalo vzdát se mé profese a stát se jakousi "ženou v domácnosti". Nesnesla bych ale nikdy ten pocit, že mě musí živit, že žiju jen vyloženě z jeho peněz. Moc dobře jsem ale věděla, že do budoucna budu muset tuto záležitost nějak vyřešit. Dělat něco, co mě bude naplňovat, při čemž si i vydělám a zároveň budu moci být s Michaelem. "Buď hlavně na sebe opatrná, slib mi to.", prosil Mike a držel můj obličej v dlaních. "Slibuju…", pípla jsem a zaryla mu tvář do krku. Bylo nesnesitelně těžké ho týden co týden opouštět.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Zuzy Zuzy | Web | 20. února 2017 v 20:24 | Reagovat

Pane jo! Tohle budu rozdejchávat dlouhoo :-D Tak nejen ta večeře, nádherný šperk co dostala Aileen od Mika.. ale i to jak chudák znejistěl, když mu řekla o snubním prstýnku,to jejich nádherný zatím nevinný pošťuchování.
No to co se dělo po tom vůbec nevinný teda nebylo!!!!!!! O_O  :-D ♥ Cudný Wayen se tváří, že je úplně slepej a blbej, :D a Michael opět dodržel slovo o tom chození na křivo a totálním zničení, ale krásně se ničili, až s toho budu mít divoký sny!!  Ovšem Javon nezklamal ani tentokrát, bože to je řízek!! :-D  :-D Ty jeho poznámky , když do něj Tara vandrovala mě teda rozsekali.. :-D  :-D No a Tara??? Není náhodou blondýnka? :-D Překvapila mě, tím, co si o Mikovi myslela, že jako není schopen souložit či co.. Prý křehce, nesměle, nevinně.. všechno jen ne toto.. Skoro jsem se divila, že ona s Javonem tak klidně chrupkají, teda Javon :-D Tak nějak jsem z ní vycítila i jistý druh závisti Aileen a ta závist má jméno Michael Jackson, ale věřím, že Aileen si Mika ohlídá, stejně jako on jí..

2 Mrtin Mrtin | 21. února 2017 v 8:06 | Reagovat

Chci vidět náramek, to bylo první co mě napadlo při pohledu na zavřenou krabičku. Michael pěkně žárlí na Deana, ani bych se nedivil, kdyby mu jednou jednu vrazil, křehký Michael dává pěstí a přitom si zláme všechny prsty, úplně to vidím živě.
Několika denní nadrženost Aileen a Michaela byla konečně ukojena. Popis sexuálních scén je doslova spisovatelský erotikon a ejakulace slov, při které kdejaké čitatelce dojde ke stopoření každého chlupu na kůži! Popsat Aileen přesně velikost Michaelova přirození, jistě by si čtenářky po přečtení této kapitoly, šli rychle objednávat sexuální uspokojovače v dané velikosti.
Nechyběla ani vtipná vsuvka s Javonem a Tarou a já se nemůžu dočkat až v práci budu mít zase trošku času na přečtení druhé části.

3 B.S. B.S. | 21. února 2017 v 8:13 | Reagovat

Ty vase komentare me bavi, cheche. No ono to vetsinou dopada tak i v realu, ze divoke zivly jako Javon a Tara v noci chrapou a takove nevinatka jako Michael s Aileen souloznicej az postel vrze. Ne nadarmo se rika, ze ticha voda brehy mele a tahle VODA...ta zpusobuje primo potopy. V tom vytahu to teda bylo taky drsny...Wayne si hlasite odkaslal, se divim, ze se tim kaslem rovnou radsi nezadusil. Super kapitola...a Javon...ten to vzdycky rozseka. Padim na dalsi cast.

4 hanylen2 hanylen2 | 21. února 2017 v 12:47 | Reagovat

Mike nám trochu žárlí, ale je to jenom v jeho hlavě. I když je to nepochopitelné. No ale je to jasně jenom hra na škádlení. Doufám, že Dean se tam už neobjeví aby Aileen dráždil a znepokojoval. No páni, tahle nedočkavost ve výtahu, naprosto bez debat... ochranka se stoprocentně musela chovat stylem "mlha přede mnou, mlha za mnou" no mít stále za patama oj to jistě také nebylo nic dobrého. Asi si to ani nedovedeme představit. Safryš s tím kloboukem to bylo super, já jsem tady úplně polomrtvá :-D  :D Ale je to trak, tuším tam bylo něco takového s Lisou - doufám, že tohle dopadne lépe ;-)No pokračování mě dokonale dostalo. Adelle, s tím rzcadlem to bylo doslova "vražedné" - tohle nám příště nedělej, nebo nás máš na svědomí :-P  :D, no ale radši mlčím. Rozdýchávat to budu dlouho. A Tařina poznámka je jasná - hotelové pokoje mají uši. Tara s Javonem si měli vzít příklad to by byla nejlepší rada :-P No a ten dodatek, v Tařině pokoji to bylo jako třešínka na dortu :D  :-D Omlouvám se, že jsem přečetla a okomentovala až teď, ale včera mi zkolaboval PC - naštěstí už je to dnes v pořádku.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama