Listopad 2016

Krásný Advent

26. listopadu 2016 v 19:08 | Adelle |  Z mého života
I když Advent začíná až zítra, přeji Vám už trochu dopředu. Ať je to pro vás všechny krásné období a ne čas plný stresu a chaosu, který často před Vánoci nastává. Omlouvám se, že zatím nevyšla nová kapitola, ale byla jsem teď pár dní s malým v nemocnici, vrátili jsme se včera, takže jsem nemoha psát, ale napravím to co nejdříve to bude možné.

P.S.: Máte již připravený adventní věnec? Já letos zvolila trochu netradiční. Michael na vše během příprav pečlivě dohlížel, jak můžete vidět :D




Kapitola 41. - V Neverlandu straší

17. listopadu 2016 v 20:07 | Adelle |  povídka: terapie láskou
Později jsem zjistila, proč byl La Toyin návrat do Hayvenhurstu tolik emotivní. Michaelova sestra se nějakou dobu od své rodiny kompletně distancovala a před zhruba třemi lety dokonce veřejně prohlásila, že i když je Michael její bratr, kterého má ona stále ráda, nebude přihlížet natož spolupracovat na týrání malých nevinných dětí, čímž v podstatě uvalila na Michaela vinu ve spojitosti se zneužíváním dětí, které byly v jeho společnosti viděny. Její výrok okamžitě přenášelo několik televizních stanic a Michaela to tehdy hodně srazilo na kolena. Pravda byla ovšem taková, že La Toya byla zmanipulovaná svým manželem a manažerem v jedné osobě. Manželství s ním už tak nebylo nějakou dobu šťastné. La Toya se nechávala zneužívat jak psychicky, tak i po fyzické stránce - vystavena byla domácímu násilí, ponižování a nesčetným manipulacím. Poslední kapkou pro ni bylo zjištění, že ji její vlastní manžel hodlá obsadit do porno filmu. La Toya za pomoci bratra Randyho uprchla a podala žádost o rozvod. Poté, co bylo její manželství platně zrušeno, ještě nějakou dobu nekomunikovala s rodinou. Dle Michaela potřebovala čas na to, aby se vzpamatovala z nehezkých zážitků a sebrala dostatek odvahy a síly na to, aby se osobně setkala se zbytkem rodiny. To jí trvavalo až do dne, kdy nechal Joseph uspořádat v Hayvenhurstu Rodinný den. Z představy, že by se ke mně otočil zády vlastní sourozenec a křivě mě z něčeho obvinil, mi nebylo dobře. Michael ale svou sestru nikdy nezatratil, v hloubi duše věřil, že tvrzení, se kterým vyšla na světlo, nevycházelo z jejího srdce ani hlavy. Obdivovala jsem ho ještě více než doposud a La Toyi mi bylo upřímně líto. Mohla bych k ní cítit určité negativní emoce, ale ty jsem se rozhodla zavřít hluboko uvnitř sebe a dát ji ve svém hodnocení šanci. Ostatně po zbytek dne byla velmi milá a co se týče Michaelových sourozenců, tak to byla právě La Toya, která se se mnou dokázala bavit zcela normálně, jako bych snad skutečně patřila mezi ně. Často mě během toho večera objala a neustále opakovala, jak moc je ráda, že jsme si s Michaelem našli jeden druhého a v závěru dne, těsně před naším návratem do Neverlandu, mi vtiskla ještě lísteček s jejím telefonním číslem a poznámkou, že se mohu kdykoli ozvat a můžeme si popovídat.
K mému potěšení jsme se tak na ranč vraceli v dobré náladě. Byl to malý úspěch - nikdo se s nikým v Encinu nepohádal a Josephovy pohledy a to, jak mě označil "dračicí", jsem se rozhodla přestat řešit. Při vzpomínce na to, čemu byl Joseph v pokoji nad schodištěm osobně přítomen, jsem se musela i vítězoslavně usmát. Nakonec jsem přeci jen vyšla Michaelovi vstříc a názorně jeho otci předvedla, jak moc se máme rádi, jen s tím rozdílem, že k tomu naštěstí nedošlo veřejně před zraky kameramanů na Elizabethině narozeninové oslavě.

Dny plynuly opět svým zažitým tempem, únor se překlenul do nového měsíce a čas tak pomyslně odečítal dny, které ještě zbývaly do Michaelova odletu do Evropy. Michaela čekalo několika měsíční odloučení od svého domova. Z Evropy se měl vracet do Ameriky až po pěti dlouhých měsících. Přede mnou pro změnu byly víkendové výlety za Michaelem a i přes to, že jsem se snažila sebeuklidnit tvrzením, že všechno zvládneme, mi nad tím vším začínalo být smutno. Jednoho večera jsem na Mikea vyrukovala i s tvrzením, že bych se mohla dočasně vrátit k Taře, když bude v blízké době Neverland osiřelý. "Nebudeš tu sama.", vzhlédl ke mně Michael přes své čtecí brýle. "Najmul jsem do Neverlandu jednu rodinu. Jsou to rodiče toho chlapce...Omera, o kterém jsem ti vyprávěl, vzpomínáš?", obeznámil mě Michael s novinkou. Vzpomínala jsem si. Omer Bhatti byl malý kluk z Norska, který se s Michaelem poprvé setkal v loňském roce, v době, kdy jsme se s Michaelem ještě neznali a kdy koncertoval Mike v Tunisu a Omer byl zrovna na návštěvě u svého tuniského strýce, který pracoval v organizačním týmu pro Michaela. Omerovi, jakožto velkém fanouškovi Michaela, se tak splnil sen, když se se svým idolem mohl osobně setkat. A potěšení bylo na obou stranách. Omer uměl na svůj věk dost dobře tančit a napodobovat Michaela, který byl talentem svého malého fanouška tak nadšený, že si chlapce vyžádal i mezi děti, které přicházeli při písničce Heal the World na jeviště za Michaelem. Koncertem ale jejich přátelství neskončilo a Omer doprovázel Michaela ještě na pár dalších koncertech. Teď jeho rodina prodala v norském městě Holmlia svůj dům a přijala Michaelovu žádost začít nový život v Americe. Omerova matka Pia se měla stát novou hospodyní v Neverlandu, chlapcův otec pro změnu dalším osobním řidičem. "Omer má i starší sestru. Myslím, že byste si se Shaistou mohly rozumět...", mrkl na mě Michael a já tiše vstřebávala fakt, že do Neverlandu míří noví lidé. "A mimochodem, s Tarou jsem již mluvil po telefonu. Může tu po celou tu dobu s tebou i Bhattiovými být a pak spolu vy dvě o víkendu společně odletíte za námi.", dodal Michael a začal se rošťácky šklebit. "Teda Miku...nestačím zírat, jak sis to naplánoval.", objala jsem ho zezadu radostně. "A díky...za Taru a tak. Sama bych se tu asi bála.", vlepila jsem mu na tvář sladkou pusu. "Není zač, sluníčko. V žádném případě bych ani nechtěl, abys tu přes týdny byla sama. Předpokládám, že paparazzi by mohli využít toho, že já i většina ochranky odjíždí a nechci, aby tu někdo nezvaný slídil. Mimoto, budu i klidnější, když tu budeš mít Taru a Omerovu rodinu. Uvidíš, bude to skvělé. Jsou to úžasní lidé.", přislíbil Michael.

Krátce před odjezdem Michaela do Španělska a příjezdem Omerovy rodiny, se Tara nastěhovala do Neverlandu a Michael přišel s dalším nápadem. Strašidelný den. "Co to je? Nějaká tvoje náhrada za Halloween?", zeptala jsem se zájmem. "Když může mít Joseph Rodinný den, mohu mít já Strašidelný den. A tímto ho hned na zítřejší den vyhlašuji.", prohlásil důležitě u večeře. A pak mně, Taře i Javonovi vysvětlil, o co konkrétně půjde. Až do desáté hodiny večerní se jeden druhému nesmíme ukázat, zároveň může každý na kohokoli přichystat nějakou lumpárnu, neměl by být ale u toho dotyčný přistižen. "Dvě hodiny před půlnocí začne duchaření. Chci strašidelné masky, každý by si měl nějakou připravit.", líčil rozzářeně Mike, jako kluk, který se chystá na svou první koledu. Milovala jsem to, jak se dokázal pro cokoli nadchnout a mít z toho radost. V jeho duši zůstával dítětem...nevinný, nezkažený, srdečný a veselý. "Je stále poznamený Thrillerem.", zamumlal s plnou pusou Javon a mávl odevzdaně rukou. S jeho návrhem ale souhlasil a my s Tarou také.

A jak Michael rozhodl, tak se také stalo. S ranním úsvitem jsem se probouzela v prázdné posteli. Mike se vypařil doslova jako duch. Dal si evidentně dost záležet na tom, aby z nás čtyř vstal jako první právě on a zatímco my jsme se ještě celí rozespalí probouzeli do nového dne, on už si pro nás připravil několik legrácek. Když jsem si do misky s mlékem chtěla nasypat kukuřičné lupínky, vysypalo se z papírové krabice i několik gumových brouků a pavouků. A jelikož se tohoto odpudivého hmyzu bojím snad více než samotných strašidel a duchů, vyjekla jsem tak, že to museli slyšet všichni po celém Neverlandu. "Miku?!!!!", volala jsem do ticha. "Michaele Josephe, tohle si vypiješ, ty uličníku. Slyšíš?", slibovala jsem mu nahlas odplatu. Netrvalo dlouho a došlo i na Taru s Javonem. Javonovo volání o pomoc, které se ozývalo z koupelny samozřejmě přilákalo nejen jeho přítelkyni, ale i mě. "Copak je, Javie?", zeptala se svatouškovsky Tara s uchem nalepeným na dveře koupelny. "Došel toaletní papír. Ještě včera večer tu byla celá role a nějaký vtipálek mi tu nechal na roličce malý kousíček papíru, se kterým si nevytřu ani nos natož.....", hořekoval Javon a my s Tarou v sobě dusily smích. Později z Javona vylezlo, že mu někdo (myšleno samozřejmě Michael) nechal na podlaze štůsek bulvárních plátků. "Dal si s tím práci, jen co je pravda. Jsou to vyloženě jen ty výtisky, kde se píše o něm. Michael Jackson spí v přetlakové kyslíkové komoře. Jsou Michael Jackson a La Toya Jackson tentýž člověk? Experti tvrdí, že ano. Michael a Madonna. Nejdivnější pár na Oskarech. Ona je rajda. On podivín. Lisa Marie Jacksonovi: Jsi minulost. Rozvod na spadnutí.", předčítal nahlas Javon. "Fajn Miku. Fajn. Udělám s tím přesně to, co chceš. Žádný problém.", vyřvával Javon a po chvíli se ozval šustivý zvuk zmačkaného papíru, který vystřídalo spláchnutí. "Hele vy dvě, nemáme náhodou dělat všechno proto, abychom se až do večera nespatřili?", osopil se na nás posléze, když vyšel z koupelny a musel čelit našim pobaveným výrazům.

Pravda byla taková, že my s Tarou jsme Michaelovo pravidlo se jeden druhému vzájemně vyhýbat, moc nedodržovaly. Zalezly jsme si spolu do pokoje a nejdříve se snažily vymyslet, jakou neplechu nastražit na Mikea nebo Javona. Nakonec z toho vylezlo to, že jsme do pomerančového džusu přilily trochu jablečného octa a kohoutek u umyvadla v koupelně utěsnily drobnou mincí, kterou jsme přelepily průhlednou izolepou. Pak už zbývalo jen čekat, kdo z nich se jako první nechá napálit.

"Tak povídej, jaké to bylo v Encinu? Viděla jsi Janet? Vypadá přesně tak, jako v televizi?", chtěla natěšeně vědět Tara, když jsme se opět vrátily do pokoje. Času jsme měly spoustu a tak jsem jí povyprávěla o všem - že Hayvenhurst vypadá jako nádherná usedlost z anglického venkova šmrncnutá kouzelným světem Disney, až by se zdálo, že uvnitř musí žít nějaký hodný dědeček s babičkou a jednotlivými pokoji se určitě line vůně právě upečeného chleba. Opak je ale pravdou, jelikož Joseph má do pohádkově hodného dědečka hříbečka daleko. Zmínila jsem i jeho pokus o proslov a při poznámce o tom, v jaké situaci mne a Mikea našel v pokoji s fotografiemi, jsem se musela opět zasmát a s radostí se ke mně přidala i Tara. Ke kamarádčinu zklamání jsem dodala, že Janet na Rodinném dnu chyběla, zato se o velké překvapení zasloužila její starší sestra La Toya. "Ten Joseph...určitě se mu líbí mladý holky, a ty nejsi výjimkou. Minule to poplácání po zadku, teď si pro něj najednou dračice. Měla bys o tom říct Mikovi. Tohle si přece k tobě nemůže dovolovat a ty rozhodně nesmíš dělat, jako by se to, co dělá, vůbec nestalo. Jinak si bude troufat čím dál tím víc.", udělovala mi Tara rady a já si jen netečně povzdechla. "Ale je hezké, jak tě Micheal nazval po tom Josephovu proslovu. Moje žena...hmmm....aby nebyla brzy svatba.", rozzářila se Tara a já musela kamarádku opět zklamat. "Myslím, že Mike není ten typ, který by kvůli partnerskému životu lpěl na svatbě. Víš, vyprávěl mi o jeho bratrech. Mnoho z nich se již rozvedlo a teď se rozvedla i La Toya. A to nemluvím o tom, čím vším si asi musela projít Katherine. Michael už viděl tolik zlého, tolik krachujících manželství, že nevěřím tomu, že by se kdy chtěl ženit. Jeho manželkou je jeho kariéra a mně nezbývá nic jiného, než to respektovat.", uvedla jsem na pravou mírou a nesnažila se ovšem ve svém hlase potlačit smutek. "Jenže ty nejsi jako ty bývalé ženy jeho bratrů a nejsi ani Katherine a Micheal není Joseph, díky bohu. Víš vzpomínám si, když jsme byly malé a vysnívaly si, jak jednou budou vypadat naše svatby. Je to legrační, neměly jsme ani mlhavou představu o tom, jak budou vypadat naši potencionální manželé, ale to že ty budeš mít krásné princeznovské šaty až na zem a šíleně dlouhý závoj, byla jasná věc. A pamatuji se, že jsi říkala, že se rozhodně neprovdáš někde na uvnitř na radnici, ale venku v přírodě. Stromy budou ověnčené zlato bílými girlandami, u velkého bílého piána bude někdo vybrnkávat Can't Help Falling in Love od Elvise a na nedalekém jezírku bude plout páreček labutí. Tak si tak říkám, že už tehdy jsi ve svých snech viděla Neverland. A víš, co ti před lety řekla ta cikánská vědma v tom zábavním parku v Ohiu?! Věř svým snům.", připomněla mi Tara a chytla mě za ruku. "Přesně tak Aileen. Věř svým snům.", sevřela mou dlaň v té její ještě pevněji. Musela jsem se zasmát, ale ani to nepomohlo zažehnat slzy dojetí v mých očí. Jak to ta Tara jen dělala, že si pamatovala takové detaily? "Dávné dětské sny...", mávla jsem rukou. "Ale jestli se někdy vdám, rozhodně nám k tanci nebude hrát Elvis Presley.", vstala jsem z postele a u zrcadla si nenápadně otřela oči. Tařin zkoumavý pohled jsem ale cítila v zádech.

Blížil se večer, ale světla venku bylo ještě dostatek. Tara se rozhodla si trochu natočit a vyfoukat vlasy a odebrala se do koupelny, já se pro změnu snažila najít umělohmotné upíří zuby, jakožto památku na dobu, kdy jsme s Tarou každoročně chodily na různé halloweenské party. Obávala jsem se ale, že Michael nebude z našich rádoby strašidelných převleků nadšený, protože nalíčit se, obléct se do černého a nasadit si upíří zoubky zas nevyžadovalo tak velkou námahu natož kreativitu. V tichosti jsem se tak přehrabovala v krabicích plných vzpomínek, které jsem si do Neverlandu přivezla, když v tom se rozrazily dveře do pokoje. V první chvíli jsem si myslela, že mi Michael zatajil, že svou soukromou zoo rozšířil o statného černého vlkodava. Po pár vteřinách mi bylo ale jasné, že tohle rozhodně není žádný pes. Zařvala jsem úlekem a při pokusu udělat pár kroků vzad porazila dřevěnou židli a rozplácla se na zem. "Karkulko, Karkulko, kdepak máš svůj košík s jídlem?", zaskřehotalo to vlkodlačí monstrum a já v hlase naštěstí poznala Javona. "Teda....", rozdýchávala jsem se ztěžka. "Ty pitomče!", osopila jsem se na něj po chvíli a kopla ho znechuceně do chlupaté tlapy, jíž nechyběly ani dlouhé drápy. Javon se začal smát jako pominutý a po chvíli si z hlavy sundal tu příšernost. "Dobrý, co?", pochvaloval si. "Úžasný, mohla jsem z toho mít smrt. Kde jsi to proboha vyhrabal?", zeptala jsem se už o něco klidněji. "Mám své tajné zdroje. Kde je Tar?", zajímal se posléze energicky. "Tady!", vyprskla kamarádka, která se objevila v otevřených dveří koupelny. Při pohledu na ni se Javon opět rozchechtal. "Super Fieldsová. Jdeš dneska za stařenu?", dobíral si svou přítelkyni, jejíž vlasy byly teď popělavě šedé. "Ne, ale nějakej chytrák nasypal do fénu bílej transparentní pudr. Nevíš o tom něčo, ty zvíře?", hrozila mu zaťatou pěstí Tara. A Javon samozřejmě nevěděl. Podle něj to musel být další z Michaelových vtípků, jelikož on na podobné ptákoviny neměl celý den čas, protože sháněl ten jeho epesní převlek vlkodlaka. Když jsme ho společně s Tarou upozornily, že si s tím strašením o pár hodin pospíšil, což rovněž odporovalo Mikovým navrhnutým pravidlům, ledabyle mávnul rukou a s poznámkou, že jde postrašit ještě Billa s Waynem, odešel.

Nakonec jsme měly s Tarou co dělat, abychom se stihly připravit. Protože dostat z kamarádčiných vlasů bílý prášek nebylo snadné ani po druhém umytí. Pozdní večeři, kterou nám donesl William, jsme překotně uždibovaly jednou rukou a tou druhou se pokoušely učesat a nalíčit. Úderem desáté vypadla elektřina. "No to je paráda. Nemám dodělaný jedno oko.", zoufale vypískla Tara.

Když se celým patrem ozvaly hlasité údery, které byly vystřídány zlověstným zahřměním blesku, vytím, odbíjením zvonu a roztříštěním skla, při kterém má kamarádka vyjekla a hned poté dodala, že rozhodně v žádném případě nevyjde ani na chodbu, bylo mi jasné, že výpadek elektřiny byl záměrný. Po další sérii skutečně strašidelných zvuků a démonických skřeků se ozvaly tóny Michaelovy písničky. "Tar, neblbni....copak to nepoznáváš?. You try to scream but terror takes the sound before you make it. You start to freeze as horror looks you right between the eyes. You're PA-RA-LYZED!", broukala jsem si nahlas Michaelovu písničku Thriller, jejíž úvodní slova se teď dokonale hodily na vylekanou kamarádku. Nasadila jsem si do pusy upíří tesáky, ty druhé přihodila Taře a táhla ji ven z pokoje.

Nevím, jak to Michael zařídil, ale světla po celém patře chvílemi problikávala. Na malý okamžik se vždy rozsvítilo a při každém zhasnutí, kdy se Neverland ponořil do temnoty, Tara vyjekla hrůzou. "Uáááá...", stiskla mi ruku tak pevně, že jsem se bála, že mi snad rozdrtí klouby. "Fůůůj, teď mi něco slizkýho olízlo nohu...", zakvílela. "No fakt Aileen..", zdůraznila, když jsem na její poznámku nijak nereagovala. "Uáá, teď mě něco štíplo do zadku.", vykřikla a zprudka se otočila. "Kdo je tam?", ptala se do tmy a vykopávala kolem sebe nohama. "Tar, klid...to byl jistě vlkodlačí maniak Javon.", snažila jsem se ji uklidnit a mžourala kolem sebe ve snaze spatřit jakýkoliv pochybný stín. Pokračovaly jsme dál chodbou a mým tělem začal pomalu proudit adrenalin. Nějakým záhadně zvrhlým způsobem se mi líbila ta kombinace strachu, napětí a vzrušení, kdy už konečně spatřím Michaela.

Když jsme se společně přiblížily k Michaelově zkušebně, zaslechly jsme za sebou tiché šoupavé kroky. Otočily jsme se s Tarou na vteřinu přesně. Světla opět pohasla, ale i přes tmu, jsme dokázaly zaregistrovat mohutnou vysokou postavu. V ten moment se mi kamarádka vytrhla, nebo lépe řečeno ji něco přinutilo se ode mě odtrhnout. "Ááááá pomóóc.", pištěla Tara na oko zoufale, pobavení ve svém hlasu dokozála ale zamaskovat jen velmi obtížně. Zablikání žárovek na chodbě mi posléze umožnilo spatřit, jak si ji chlupatý vlkodlak odnáší v náruči pryč. "No jak jinak....to je mi ale strašení.", pomyslela jsem si, když jsem na chodbě osiřela a tudíž už si nebyla tolik jistá v kramflecích. "Kdypak asi konečně někdo unese mě?", zazoufala jsem si v duchu a rozmýšlela, jakým směrem se mám dál vydat. Napověděly mi tichounké akordy piána, ozývající se ze zkušebny. "Tak a mám tě.", zaradovala jsem se a suverénně vstoupila dovnitř, nezapomněla jsem svůj příchod teatrálně povýšit o vycenění zubů, tak aby ty nejdelší a nejostřejší byly náležitě vidět. Krátce poté jsem se ale na vlastní oči mohla přesvědčit o tom, že v místnosti nikdo není a zvuk hudby vychází z malého přenosného přehrávače položeného u křídla piána. Michaelovi se opět podařilo mě nachytat. S téměř posvátnou úctou jsem prsty přejela po lesklé desce hudebního nástroje, když jsem si povšimla malého lístečku. Se zájmem jsem po něm natáhla ruku, abych si mohla přečíst ručně psaný text....Michaelův rukopis.


Velmi brzy mi došlo, že se jedná o text z Mikovy písně Little Suzie. Pád dolů ze schodiště. Její šaty se roztrhly. Oh, ta krev v jejích vlasech..Nechápavě jsem se dívala na ta slova, ze kterých mě mrazilo až na zádech. To, že nemohlo jít zase tak úplně o útržek původního textu, který kdysi před lety Michael napsal, jsem poznala když jsem si v pravém dolním rohu všimla srdíčka s mým jménem. Pousmála jsem se a snažila ze sebe setřást ten nepříjemný pocit. Pak mi konečně blesklo hlavou. Slova down the stairs byla napsána tiskacím písmem narozdíl od zbytku, který byl napsán psacím. Jakoby ta tři slova vyčnívala nad ostatními....Dolů ze shodiště! Chce snad Michael, abych sešla po schodech dolů? Vsadila jsem všechno na svou intuici a vydala se i s lístečkem v kapse dolů. Zaradovala jsem se jako malá holka, když jsem na chodbě v přízemí našla další kus papíru. Byla jsem na správné cestě, která mě podle všeho měla zavést přímo k němu. Hrál si se mnou, napínal mě a mne to ohromně bavilo. Vzbudil ve mně dětskou radost a vzrušení.


Text na Mikově druhém vzkazu pocházel z písničky In the Closet. Jen při vzpomínce na jeho videoklip a hodně žhavý tanec a pohyby mezi Michaelem a modelkou Naomi Campbell, mě zahřálo v podbříšku. Ano, trochu jsem to Naomi záviděla a dala bych cokoli si to s ní při natáčení písničky vyměnit. Na druhou stranu, teď byl Mike můj. Hrál tady se mnou uprostřed večera tuhle vtipnou hru s lístečky, takže by vlastně ve výsledku mohla Naomi závidět mě.

Tak už otevři ty dveře a uvidíš, že se tam neskrývají žádná tajemství. Udělej konečne krok a osvoboď mě.
V textu nyní vyčnívala hned první úvodní slova. Přijít na to, které dveře bych měla otevřít, nebylo vůbec těžké, jelikož všude bylo otevřeno dokořán a jedinými zavřenými dveřmi byly ty hlavní - vchodové. "Ok, Mikey!Udělám ten krok a osvobodím tě.", zvolala jsem vesele do ticha a než jsem se vydala ven, přelítla jsem očima ještě Mikův vzkaz v rohu papíru - Ty malá upírko, miluju tě. "Taky tě miluju. Ale do háje, jak jen víš, že dnes v noci je ze mne po krvi žíznivá bytost, ty neřáde jeden?!"

Pokud jsem si bláhově myslela, že hned za dveřmi na mě bude čekat Mike v celé své dokonalosti, spletla jsem se. Naše hra nebyla ještě očividně u konce a místo jeho osoby jsem za dveřmi našla jen další vzkaz přilepený na nedaleké lampě. Tentokrát se jednalo o delší text - směsici dvou písní - Bad a She's Got It.

I'm giving you
On count of three
To show your stuff
Or let it be
I'm telling you
Just watch your mouth
I know your game
What you're about

Hot legs all into the room, she's got the...
One..
Hot keeper...

Netted stockings, purple panties that shown.

Dávám ti čas, než napočítám do tří, abys mi ukázala, co máš nebo to nechala být. Říkám ti, jen sleduj svá ústa. Znám tvou hru, kterou chystáš. Krásné nohy v místnosti ona má...Jedna, žhavá. Síťované punčochy, jsou jí vidět fialové kalhotky.

Text takto vytržený z kontextu najednou získal naprosto nový smysl. A já se musela opravdu hodně nahlas zasmát. "Tak fialový kalhotky, jo? To tak...dnes se budeš hochu muset smířit s těmi černými krajkovými, co mám na sobě.", spojením dvou zvýrazněných slov jsem získala herní místnost a jelikož jsem Neverland znala už tak dobře, jako bych tu nežila ne jen pár měsíců, ale celé roky, moc dobře jsem věděla, kde na ranči najdu onu budovu, které se přezdívalo herna a která byla využívána samozřejmě hlavně v těch chvílích, kdy Neverland navštěvovaly děti.

Naštěstí to nebylo nijak daleko a já už si cestou představovala, co na mě asi Michael v herně chystá. Najít další indicii k nalezení mého milovaného bylo tentokrát velmi snadné. Lísteček byl přilepený na dveřích do herny a já už pomalu začala koketovat s myšlenkou, že jeho přečtení bude jen ztrátou času, jelikož v něm bude určitě pokyn, abych otevřela dveře, vstoupila dovnitř nebo něco podobného. Zatáhla jsem za kliku a....bylo zamčeno! Že bych se mýlila? S chvějícími se prsty jsem nedočkavě rozevřela složený papír.

You can't win
The world keeps movin'
And you're standin' far behind
People keep sayin'
Things'll get better
(Just to ease your state of mind)
(So you lean back, and you smoke that smoke)
(And you drink your glass of wine)

Díky slovům z písničky You can't win jsem se mohla přesunout zpátky v čase do muzikálu Čaroděj, ve kterém Michael jako devatenáctiletý účinkoval společně s Dianou Ross a sehrál roli strašáka. Nemůžeš vyhrát, svět jde stále kupředu, ale ty zůstáváš v pozadí. Lidé stále říkají, že to bude lepší. Jen ulehčit tvé mysli a tak se stáhneš a budeš kouřit ten kouř a pít sklenici vína.
Poslední slovo textu bylo zároveň tím, na které jsem se měla nejvíce zaměřit. Víno, víno...? "To si mám teď nalít víno, protože stejně nevyhraju a Mikea nenajdu, nebo jak tomu mám jen rozumět?", přemítala jsem nahlas, jakoby mi snad někdo mohl odpovědět. Zmateně jsem se rozhlédla kolem v naději, že jsem třeba cestou přehlédla nějaký další vzkaz, který by tomu, který jsem teď držela v ruce, dával větší smysl, když v tom jsem ho spatřila. Stál na opačné straně od herny, ve stínu vysokého dubu. Splýval se tmou, s kapucí na hlavě a jakousi tmavou maskou přes obličej byl téměř neviditelný. Zamávala jsem na něj a radostně povyskočila, nezapomněla jsem poodkrýt svůj zubatý úsměv. "Michaele, máš smůlu. Nechci víno, dneska mám chuť na krev a jdu si pro tebe.", rozběhla jsem se s chichotáním za ním. A pak...pak z ničeho nic zmizel. Jakoby se mi to celé jen zdálo. Nebyl tam. Doběhla jsem až ke stromu, obešla jej, podívala se doprava i doleva. Nikde nebyl. Nevěřícně jsem rychle zamrkala řasami. Přece už nejsem takový blázen, abych blouznila nebo viděla přízraky?!

Z pohledu Javona:

Tak jsme tomu dnešnímu Strašidelnému dni dali docela na zadek, jen co je pravda. Tara s Aileen to solidně bojkotovaly již od samotného zahájení. Ty dvě si spolu vesele tlachaly v pokoji, i přes to, že se v podstatě vůbec neměly vidět. Maskám a převlekům také moc nedaly. Prej upírky. Vysávat energii a krev umějí ženské i bez ostrých špičáků, na to ostatně nepotřebují ani žádný kostým, no ne? Kdyby se dnes ty masky hodnotily, musel bych ale zaručeně získat diplom a zlatou medaili. Převlek vlkodlaka zabodoval a ten úděs v Aileeniných očí si budu pamatovat ještě dlouho. Pak se mi konečně podařilo unést tu mou vampírku. Už mě ta celá šaráda v převlecích lezla krkem a tak jsme se na to s Tar v ložnici vykašlali a vzájemně si hezky dopomohli k tomu, abychom se toho našeho přestrojení zbavili a střihli si jednu žhavou rychlovku než se vratí Aileen s Michaelem, i když mi něco říkalo, že ti dva se stejně jen tak nevrátí. Když bylo po všem, docela nám vyprahlo a já se vyplížil dolů do kuchyně pro něco k pití. Řeknu vám není zrovna dvakrát přijemné, když jdete sami prázdnou chodbou, všude ticho jako na hřbitově a v tom se ozve příšerný kvílení a odněkud se na vás vyřítí blázen v prostěradle. Skolil jsem ho jednou ranou a až poté zjistil, že je to ten idiot Bill. "Ty pako. Málem jsem si nadělal do kalhot. Straší ti v bedně nebo co?", obořil jsem se na něj, zatímco on si bolestně masíroval čelo. "No co, vy si tady celej den hrajete jako kdyby byl Halloween. Chtěl jsem se taky přidat.", stěžoval si můj kolega a dobrej kámoš. "Ale podařilo se mi tě dostat. Lekl se...lekl se...lekl se, to se poví!", strouhal mi mrkvičku Bill. "No ještě že tenhle dokonale blbej nápad neměl Michael, jinak by měl teď z nosu rudou omáčku.", dosvědčil jsem a pomohl Billovi na nohy. "Jo jo, ten ještě někde bloumá po venku. Před chvílí jsem ho viděl z okna potulovat se u kolejistě.", prozradil mi. "U kolejiště? Nemá bejt náhodou s Aileen ve sklípku?", podivil jsem se nad touto informací, která jaksi nějak nehrála s tím, co mi stihl svěřit můj šéf. Bill jen povytáhl ramena a já se v tom dál také nebabral, z lednice ukořistil krabici pomerančového džusu a dvě skleničky a namířil si to zpátky nahoru k Taře.

Z pohledu Aileen:

Když jsem se dostala opět na hlavní příjezdovou cestu, napadlo mě, co mi chtěl slovem "víno" Mike asi naznačit, hned u herny byl totiž bazén, u kterého byl menší domek, sloužící jako úschovna osušek, lehátek a přípravků na čištění vody v bazénu. Byly tam ale i schody, které vedly do vinného sklepa. To byla moje naděje, nic jiného mě v onu chvíli nenapadalo. Upřímně jsem si oddychla, když jsem si již z povzdálí všimla, že v budově u bazénu se svítí. Dveře byly odemknuté. Cítila jsem, že se blížím pomalu ale jistě ke svému cíli. Menší podpatky mi na kamenném točitém schodišti hlasitě klapaly a s každým krokem níž mi přišlo, že se více ochlazuje. Když jsem sešla konečně dolů, spatřila jsem v samotném středu sklepa na dřevěném stole zapálenou svíčku a dvě skleničky s červeným vínem. "Byl tu a tohle si tu pro nás dva nachystal.", zaplesalo mi srdce radostí.
"Proboha!!", vyjekla jsem, když se od jedné vysoké vytríny plné lahví vína vynořila smrtka v dlouhé černé kápi. "Našla jsi mě!", ozval se jemný hlas, který mi vůbec ale vůbec neseděl k celému hrůzou nahánějícímu zevnějšku. Michael sundal z tváře masku a šibalsky se usmál. "Nebojíš se, že bych tě teď mohla dost nehezky pokousat.", vyhrožovala jsem mu ve snaze skrýt své prvotní leknutí a oplatila mu úsměv, který odkrýval můj umělý upíří chrup. "Ani v nejmenším!", kasal se sebejistě Michael a přitáhl si mě za boky k sobě. "Jsi šikovná, ty moje malá upírko. Rozluštila jsi všechny mé hádanky, už jsem ale začínal mít trochu strach a nechybělo moc a šel bych tě hledat.", poplácal mě Mike po zadku. To, že to stejně udělal a já ho u dubu odhalila, jsem ale nijak nezmínila a nechala se dál vychvalovat. "Opravdu šikovná a neskonale sexy.", dodal a já se k němu přitiskla ještě pevněji. Naše rty se k sobě přibližovaly jako dva magnety a já se málem ani nestačila zbavit svého umělého chrupu. Nemohla jsem přeci riskovat, že bych ho opravdu kousla nebo nějak poranila a ze slibně zakončeného dne by nakonec nic nebylo.
"A co to víno?", zašeptala jsem mezi našimi polibky a očima šlehla po netknutých skleničkách. "Změna plánu. Víno si dáme až potom.", prozradil mi zastřeným hlasem Michael. "Potom?", zopakovala jsem s posměškem a sledovala, jak Michael obě skleničky přesunul ze stolu do hlubokého výklenku sklepního okénka. "Potom!", přejel mi dlaněmi po prsou a já se zachvěla, nikoli zimou, protože i přes sníženou teplotu mi začínalo být solidně teplo. "Ty šaty...", zašeptal Mike a pomalu je začal vyhrnovat nahoru, přičemž mě hned záhy začal hladit po vnitřní straně stehen. "Co je s nimi?", chtěla jsem vědět. "Jsou moc fajn, ale bez nich jsi ještě víc sexy.", odpověděl zhrubělým hlasem. A já na nic nečekala a stačil jediný pohyb - zatáhnutí za zip a byly dole. "Takhle je to lepší?", zeptala jsem se a zůstala před ním stát jen ve spodním prádle. "Mnohem lepší.", přikývl Michael a pohledem mě sjel od hlavy až k patě. "Mám za to, že si za tu dnešní stezku odvahy zasloužím odměnu.", namítla jsem troufale. "A to?", povytáhl Mike obočí a přes tvář mu přeběhl úsměv. "Tebe!Chci tě, Michaele. Tady a teď!"


V jeho očích se zračil chtíč a já si byla jistá, že to samé se odráží i v těch mých. Vyhoupl si mě do své náruče, jeho ruce mi spočívaly těsně pod zadkem a má stehna se mu obtočila kolem pasu jako had. Nepřestávali jsme se líbat, ani když mě posadil na stůl a zbavil podprsenky i kalhotek. Nohy mi jemně odtáhl od sebe a hlavou okamžitě zamířil dolů do mého klína. Pro tentokrát jsme vynechali jakoukoli pomalou a něžnou předehru a vše, co dělal bylo tak....divoké, živočišné...dokonalé!Jeho dráždění mě připravovalo o plynulý dech a zdravý rozum. Když už jsem si myslela, že to nemůže být bláznivější, přešel do ještě rychlejšího tempa a já měla za to, že se každou vteřinu rozletím. "Michaele!", vykřikla jsem jeho jméno v okamžiku, kdy jsem dosáhla prvního vrcholu. Zhluboka jsem oddechovala a nemohla se vzpamatovat z právě prožité extáze. "Určitě umírám!", vysoukala jsem dýchavičně ze sebe. "Umíráš krásně.", zachechtal se mému poznatku Mike a dlaní mě nepřestával hladit v podbříšku. "Ty mě chceš určitě zničit.", ukázala jsem na něj vyčítavě prstem. "Zlatíčko...tohle byl jen začátek.", mrkl na mě spiklenicky Mike a ze svého podřepu se postavil opět na nohy.
A rozhodně nijak nepřeháněl. Nejsem si jistá, zda to bylo tím, že jsme se spolu ocitli na místě, kde nás nikdo nemohl vyrušit ani slyšet nebo zda za tím byla skutečnost, že se jednalo o jednu z posledních společných nocí před Michaelovým odletem do Evropy. Jeho polibky byly čím dál tím víc náruživější a jeho dotyky elektrizující. Přirážel tak moc, že jsem si byla jistá, že se ten stůl pod námi musí, i přes svou bytelnost, každou chvíli rozpadnout. Milovali jsme se tak, jakoby už nemělo být žádné zítra. A já byla upřímně ráda, že jsme tam, kde jsme, protože kdybychom se teď nacházeli v naší ložnici, musel by ty naše výkřiky slyšet minimálně i takový Henry, který pobýval v hostinském domku mimo hlavní budovu.

"Teda...kdo koho zničil?", vydýchával se Michael poté, co jsme prožili náš první společný orgasmus. Cokoli namítat mi přišlo zbytečné, nebyla jsem stále schopna kloudného a smysluplného slova a se slastným úsměvem na tváři se snažila si upravit vlasy, které jsem měla rozvrkočené jako nějaká divoženka. Po chvíli ke mně natáhl sklenku s vínem a já ji se stále rozechvělými prsty přijala. "Tak ať se History turné zapíše do dějin. Na tebe, lásko.", cinkla jsem o jeho skleničku. Mike si mě chvíli tiše prohlížel. "Na nás dva, Aileen.", pousmál se, ale i tak jsem nemohla přehlédnout drobný stín, který mu přelétl přes obličej. A já moc dobře věděla, na co myslí a jak se cítí. Kdyby mi to celé nepřišlo v dané situaci, kdy jsme proti sobě stáli pořád nazí, divné, rozbrečela bych se mu do náruči. I když jsem věděla, že tu následující měsíce nebudu sama - budu tu mít svou nejlepší kamarádku, Williama a Omerovu rodinu, smutek mi i tak sžíral srdce, které naříkalo společně se mnou, protože tu nebude on a já noc co noc budu uléhat do prázdné postele a den co den, mimo soboty a neděle samozřejmě, vítat nový den bez něj. "Miluju tě, Aileen.", zašeptal Michael a já odlepila oči od temně rudé pochutiny a vzhlédla k němu. "A neříkám to jen proto, že jsi skvělá milenka a dokážeš se mnou dělat hotové divy.", snažil se to odlehčit Mike a oba jsme se jeho poznámce nahlas pousmáli. "Taky tě miluju a taky to neříkám jen proto, že jsi skvělý milenec a ještě teď se z tebe celá chvěju.", oplatila jsem mu ve stejném duchu. "Ale...bude mi tu po tobě děsně smutno.", vyřkla jsem nakonec stejně svou obavu a polykala slzy. V okamžiku, kdy už nešly zastavit si mě přitáhl na svou hruď. "Neverland bez tebe je jako Disneyland bez Mickeyho.", dodala jsem a Michael se nejdřív tiše zasmál, pak se ale začal chvět se mnou. "Bože, sluníčko. Mám tě rád tak moc, že to až bolí. Ale víš co...těch pět dnů v týdnu uteče jako voda, věřím tomu a pak budeme spolu a budeme doufat, že následující dvě noci budou trvat minimálně třikrát tolik. A když ti bude přes týden opravdu hodně smutno, osedlej si Lunu nebo Sundance a vyjeďte si tam nahoru na kopec a vyčkej do setmění na naši hvězdu. Já se budu také dívat, ať již budu ve Španělsku, Francii nebo Německu. Budeme se na ni dívat oba a bude to, jako bychom byli stále spolu.", poradil mi Mike a má ramena se začala chvět ještě víc. Přikývla jsem v souhlas, i když jsem mu nechtěla v žádném případě kazit radost tvrzením o jiném časovém pásmu, takže zatímco já tu budu zírat na hvězdnou oblohu, on bude pravděpodobně snídat. "Jsi láska mého života, Aileen.", zašeptal mi do vlasů a já se k němu pevně přitulila a odmítla se ho po zbytek noci pustit.
--------------------

Tak miláčci, Mike nám pomalu opouští milovaný domov a já tu tíseň cítím s Aileen. Zamávejte Michaelovi na rozloučenou a přivítejte nové postavy, které se nám hrnou do příběhu...A nebojte se, nedáváme Michaelovi sbohem na dlouho. Samozřejmě budou následovat i kapitoly z Evropy. Pac a pusu...Adelle.







Kapitola 40. - Hayvenhurst

15. listopadu 2016 v 8:18 | Adelle |  povídka: terapie láskou
Polovina měsíce se přehoupla ke svému konci a Michaela čekala návštěva v Encinu, kde se měl setkat nejen se svými rodiči ale i dalšími členy své velké rodiny. Stála jsem opět před nelehkým dilema - jet či nejet. Přece jenom šlo o rodinnou sešlost a já se jako člen rodiny Jacksonových necítila - být součástí Michaela ano, ale zahrnovat do toho i Josepha a spol.? Mike sice vyjádřil své přání, abych ho do Encina doprovázela, zároveň ale chápal mé pocity a nijak netrval na tom, abych mu skutečně vyšla vstříc. Jenže riskovat, že se vrátí opět zdeptaný a s nulovým sebevědomím, jsem nemohla dopustit. Mé osobní obavy ze setkání s jeho otcem musely jít stranou. A tak jsem kývla. Den před odjezdem byl Michael značně nervózní a roztěkaný. To, že se nemohl plně soustředit na práci ho uvádělo do ještě větší rozmrzelosti. "Dej si pauzu, zlato. Měl by sis odpočinout, alespoň pro dnešek.", navrhla jsem v předvečer našeho odjezdu do Encina, kdy jsem Michaela našla v jeho pracovně. Seděl za svým psacím stolem, po jehož lesklé desce měl rozložené v menších hromádkách papíry - ručně i elektronicky popsané. Monitor jeho počítače byl zapnutý a na jeho ploše jsem spatřila fotografii z našeho zimního výletu do Aspenu - Michael v kombinéze, uvolněný a vysmátý a já v jeho náruči. Objala jsem ho zezadu kolem krku a nasála jemnou vůni jeho parfému. "Asi máš pravdu..", přitakal a zatáhl mě za paži, následně přetočil k sobě, abych si mu mohla sednout na klín. "Jak se cítíš ohledně zítřka?", zajímal se a já mu místo odpovědi položila přímou otázku. "Máš strach?", zastrčila jsem mu zvlněný pramínek vlasů za ucho. "Kvůli sobě strach nemám, spíše mám obavy, jak na tebe zapůsobí zbytek mé rodiny.", přiznal Michael rozechvěle. Naklonila jsem se tváří blíže k němu - tentokrát ne ve snaze ho políbit, ale důvěrně mu sdělit svůj názor. "Nic a nikdo nezmění můj pohled na tebe a to, co k tobě cítím, Miku. To si pamatuj. Není důvod se kvůli zítřku trápit.", vysvětlila jsem mu a vzala jeho obličej do dlaní. Chvíli jsme se na sebe tiše dívali a naše oči říkaly více než samotná ústa. Michael si pak položil hlavu na má prsa a přitulil se. Byl tak křehký v mé náruči, téměř jako malé bezbranné dítě. "Spolu to zvládneme.", opakovala jsem mu tiše do vlasů a on nepatrně přikývl a dál se jemně kolébal v mém sevření.

Před usnutím jsem Michaelovi ještě dopřála horkou koupel. Do vody přidala pár kapiček esenciálního oleje s vůní levandule a kozlíku lékařského. Zapomenout jsem nemohla ani na pěnu....hodně pěny. Michael obvykle dával přednost sprchování, ale když už se rozhodl pro koupel ve vaně, pokaždé si nemohl odpustit pěnu. Bylo jí nakonec tolik, že vytvářela iluzi malých zasněžených pahorků. Jakmile si povšiml, co jsem pro něj v koupelně přichystala, rozzářily se mu oči. Chvatně se zbavil svého oblečení a já si vychutnávala pohled na jeho nahé tělo. Vypracovaná pevná ramena, šíji a zadek...ten zadek. Stačil kratičký pohled na Michaelovo tělo a okamžitě mě napadaly hříšné myšlenky. Kousla jsem se při tom mém šmírování do spodního rtu, ale vsadím se, že to rozhodně nevypadalo tak svůdně, jako to uměl Michael. Pohodlně se uvelebil do vany a nechal se obejmout bělostnou pokrývkou pěny. "Připojíš se ke mně? Místa je tu dost.", mrkl na mě po chvíli, když jsem se stále neměla k tomu, abych se se zbavila i toho svého oblečení. "Dneska ne...možná příště.", přidřepla jsem k zadnímu rohu vany a pošeptala mu do ucha. "Ale já bych byl moc rád.", škemral. "To věřím, ale je mi jasné, kam by se to po chvíli zvhrlo.", odfrkla jsem si s posměškem. Michael po mně šlehl překvapeným pohledem, ve kterém ale byla znát i klukovská hravost. "O to právě jde, nebo ne? Neříkal tu náhodou před chvílí někdo, že se před zítřejším dnem musím uvolnit a zrelaxovat? A věř lásko, že TO by mě rozhodně uvolnilo dostatečně.", nenechal se odbít Michael. "To tak a stoupl by nám adrenalin v krvi a oka bychom do rána nezamhouřili.", argumentovala jsem dál, i když za jiné situace bych se rozhodně nenechala dvakrát pobízet. "Pleteš se, zlato.", zachechtal se Michael a já po něm vrhla na oko dotčený pohled. "Je vědecky dokázané, že mužům se ze svalové hmoty po dosažení orgasmu vyplavuje glykogen, což má za následek únavu. A to není všechno, mužský mozek během ejakulace vylučuje celou řadu hormonů - serotin, oxytocin a prolaktin, který je spojovaný i s potřebou spánku. A čím vyšší jeho hladina je, tím více se chce mužům spát.", chrlil na mě informace Michael. "Bože Michaele, kam na tyhle věci chodíš?", lapala jsem užasle po dechu a dusila v sobě smích. Odolat mu bylo tak těžké, ale zvyklat mě ke společné koupeli se mu přece jen nepodařilo, to však neznamenalo, že bych se vůči Michaelovi měla po zbytek večera chovat jako nedostupná ledová královna. Do dlaně jsem si z tuby vymáčkla trochu šampónu a namydlila jím Michaelovy dlouhé vlasy. Prsty jsem jemně masírovala pokožku jeho hlavy a několikrát se musela ujistit, zda mu šampón neztéká do očí. Nepříjemného štípání jsem se ale bát nemusela, zavřel oči a zdálo se, že si to náramně užívá. I poté, co jsem spláchla jeho našampónovanou hřívu vodou, jsem pokračovala v důkladné očistě. Heřmánkový šampón jsem vyměnila za sprchový gel a namasírovala jím Michaelův krk, odtud pokračovala k jeho ramenům a pak ponořila své dlaně pod vodu k hrudníku a sjížděla postupně níž k břichu. Z Michaelových rtů vyklouzl tichý vzdech. Bavilo mě se ho dotýkat a zároveň sledovat jeho reakce, zároveň se mi ale líbilo ho škádlit a provokovat. I přes jeho zavřená víčka jsem dokázala vytušit, jak nedočkavě vyčkává, kam až se postupně posunou mé ruce. K jeho překvapení a mé nemalé škodolibosti jsem ale zamířila s dlaněmi opět nahoru k jeho hrudi. Zprudka otevřel oči a rozhořčeně se na mě podíval, v ten okamžik vypadal jako roztomilý chlapeček, kterému sebrali oblíbenou hračku. Jen obtížně jsem v sobě krotila výbuchy smíchu. Chytil mou dlaň a stáhl ji opět pod teplou vodu k jeho břichu, ale já ji okamžitě vymrštila z vody. Takto jsme to dokázali paličatě zopakovat ještě asi třikrát. "No ták, Aileen!", vyprskl nakonec Michael. Zatvářila jsem se jako největší neviňátko. "Copak, Miku? Copak bys rád?", dobírala jsem si ho. Odměnil mě pohledem, který i beze slov říkal: To si snad ze mě děláš legraci? To je přece naprosto jasné. "Nic neslyším.", pošeptala jsem a teatrálně nastražila ucho k jeho rtům. "Chci, aby ses mě dotýkala tam dole.", zašeptal mi Michael rázně a nahlas do ucha, až to zašimralo. "Tak říkáš dole? Takže asi někde tady, že ano?", přejela jsem Michaelovi přes pupík a prsty pak laškovně kroužila kolem pupeční jamky. "Níž...prosím, Aileen.", postěžoval si úzkostně Michael. "Co říkáš? Musíš mluvit hlasitěji, Miku.", hrála jsem stále svou roli nedoslýchavé provokatérky. Věděla jsem, že Michael mému blbnutí nevydrží dlouho jen tak odolávat. Byl ztracený a jeho trpělivost na bodu mrazu. "Aileen, pro smilování boží, můžeš si konečně přestat hrát s mým pupíkem a posunout se s tou rukou níž?", vyhrkl dostatečně nahlas a já poslušně uposlechla a stačil mi jeden jediný letmý dotek, abych poznala, že teplá voda a mé dotyky vykonaly své a Michael je vzrušený. "Ale ale...zdá se, že tu má někdo...ehm...menší problém.", poinformovala jsem ho, jakoby snad o své erekci nevěděl. "Chceš, abych ti s tím problémem pomohla?", nabídla jsem mu záhy a na tváři měla opět andílkovsky nevinný pohled. "Ano, Aileen...ano.", souhlasil okamžitě s mým návrhem Michael. Voda ve vaně začala díky pohybům mé ruky nebezpečně klokotat. Michael opět přivřel spokojeně obě oči a hlavu si položil na keramickou hranu vany. Vychutnával si každičký dotek a z úst mu občas vyklouzlo vzrušené zasténání. Pod pomalými, ale intenzivními pohyby se měnil tam dole v tvrdou skálu. V okamžiku, kdy jsem zrychlila tempo, se jeho tělo napnulo jako luk. Mokrými prsty se snažil zachytit madla a získat si tím jakousi oporu. Následoval další záchvěv jeho těla. Ušetřit ho zpomalením rytmu nepřipadalo v úvahu. Klouby na jeho ruce zbělaly. To, jak sténavě několikrát zopakoval mé jméno, mi v uších znělo jako rajská hudba. "Ai..leen, už....", slova pro něj byla již obtížná a dát dohromady ucelenou větu nemožné. Já mu ale rozuměla i bez toho. Tempo jsem ještě o trochu zrychlila a netrvalo dlouho a Michaelovo tělo ochromila další vlna vzrušení. Za madlo zatáhl tak zběsile, že jsem si na pár vteřin myslela, že se mu ho snad podaří vytrhnout ze zdi. Jeho tělo se doslova bouřilo a na podlahu s hlasitým plesknutím dopadl proud vody, který se přelil přes okraj vany. Michael slastně vydechl a úlevně se opět ponořil pod vodu. Chvíli jsem ho ho tam ještě jen tak pozorovala a láskyplně odhrnovala z čela pramínky jeho vlasů. Se zavřenýma očima se vydýchával, jakoby právě uběhl maratón. Pak se na mě podíval. "Aileen, ty jsi neskutečná.", dostal ze sebe ztěžka a já se polichoceně usmála. "To ty jsi neskutečnej..", vrátila jsem mu to a všimla si svých zmáčených džín a mokré spoušti všude kolem. "Miluju tě...", broukl po chvíli. "Já tebe víc.", nečekala jsem dlouze s odpovědí a zakřenila se na něj. "Ale...to mám říct přece já.", soptil dotčeně a pobaveně zároveň. "Tak to řekni...", vyzvala jsem ho laškovně a postavila se z podřepu na nohy. "Miluji tě nejvíc na světě..", odpověděl již bez známek legrace. Věnovala jsem mu jeden z mých zamilovaných pohledů a poslala mu vzdušný polibek. "Kampak jdeš?", chtěl vědět, hned co jsem se dotkla kliky. "Potřebuju sprchu...studenou, kvůli tobě. A ty by sis měl s tou osobní hygienou pospíšit. Šup, šup nebo tě dostihne prolaktin a glykogen.", doporučila jsem mu se smíchem a vyběhla z koupelny do té druhé. Tu noc Michael usnul jako miminko ještě dříve, než jsem se stačila zabalená v županu vrátit do ložnice.

Druhý den jsme vyrazili hned po snídani. Cesta za Michaelovými rodiči nám dle vcelku přesných odhadů a zkušeností Henryho měla trvat téměř dvě hodiny. "No konečně, tady je ten můj plaváček.", zvolala jsem, když se na nádvoří objevil Michael. Popoběhl pár kroků, aby mě mohl obejmout a nepřestával se uculovat. "Plaváček?", přerušil naše políbení Javon. "To je nějaká nová přezdívka?", vyzvídal a vyměnil si s Billem a Waynem pobavený pohled. "Tse, vám se tak budu svěřovat, kluci.", vysmíval se Mike a já byla moc ráda, že ho vidím tak uvolněného a usměvavého. Přitáhla jsem si Michaelovu bradu blíž, abych mu mohla okamžitě oplatit jeho polibek. "Hele vy dva, nechte toho miliskování. Musíme jet.", klepal si Wayne nervózně na hodinky. "Jo jo, nebo snad chcete pozdním příjezdem naštvat tatínka?", přisadil si Javon a Michael se nad tou myšlenkou rozchechtal. Ani v nejmenším mu nevadilo s jakým posměškem Javon nazval jeho otce. Ti dva byli evidentně za jedno. Ostatně, být na místě Javona, taky bych měla sklony k vtipkování. On, který se nemusel střetnout s Josephem, byl vysmátý. Pak Javon společně s Billem předali Michaelovi obrovskou kytici růží zasazenou do plastového kyblíku s vodou. "A copak je tohle?", ukázal Michael na velký oválný tác zabalený ve stříbrném alobalu, který jsem ještě před jeho příchodem položila do kufru auta. "Koláč....ráno jsem ještě trochu pekla. Třeba přijde vašim k chuti.", odpověděla jsem rychle. Cítila jsem jeho pohled upřený přímo na mě. "To jsi nemusela, Aileen. Ale je to od tebe tak milé! Katherine bude mít jistě radost.", pohladil mě po vlasech. Ano, Katherine bude mít možná opravdu radost..Zda ji bude mít i Michaelův otec Joseph, těžko říct. Obavy jsem se ale rozhodla okamžitě zahnat. "Tak připraven?", mrkla jsem na něj a natáhla k němu svou ruku. Přikývl a společně jsme nasedli do auta, které doprovázeno Billovým a Javonovým máváním, opouštělo naši bezpečnou zónu....Neverland!

Přesně za hodinu a pětapadesát minut jsme byli v Encinu a projížděli čtvrtí na Hayvenhurst Avenue. Přehlednout sídlo rodiny Jacksonových bylo nemožné, i za faktu, že jsme se nacházeli v lepší čtvrti a okázalými budovami a domy se to tu jen hemžilo. Obrovská kovaná brána se poté, co náš příjezd ohlásil Wayne, rozevřela a auto vjelo na pozemek po vydlážděné cestě. Obklopila nás velká budova v tudorovském stylu a já si rázem připadala jako někde na anglickém venkově. Uprostřed stála krásná fontána z bílého kamene. Přehlédnout jsem také nemohla velkou starodávnou ceduli s nápisem Vítejte. K hlavním vchodovým dveřím směřoval ukazatel, na kterém bylo pro změnu nápsáno Štěstí. "Panuje v tomto domě opravdu radost?", pomyslela jsem si v duchu a začínala pociťovat první záchvěvy stresu. Po naší levé straně se nacházely garáže, nad nimiž byly v samotném středu umístěny velké hodiny s římskými číslicemi. U garáží bylo zapárkováno již několik aut - Michaelovy sourozenci již tedy evidentně dorazili. Henry mi z kufru podal zabalený koláč, Michael popadl pugét růží, který naštěstí přežil cestu bez vady na kráse a pak jsme se rozloučili jak se samotným Henrym, tak i Waynem. Opustili místo s tím, že se půjdou někam najíst a porozhlédnout se po okolí a až bude Michael připravený na odjezd domů, má zavolat Waynovi na mobil. "Jak se ti tu líbí?", zeptal se Mike, hned co jsme na nádvoří osiřeli. "No...na první pohled pohádkové místo, ale na Neverland to samozřejmě nemá.", ubezpečila jsem Michaela a ten se pousmál. "Nemůžu si pomoci, Miku. Ale trochu si tu přijdu jako na hlavní třídě v Disneylandu.", dodala jsem a rozhlížela se se zájmem kolem. "Opravdu?", zbystřil Michael a zastavil se. "Víš, Joseph měl tehdy v 80.letech určité finanční problémy a abychom se s celou rodinou nemuseli stěhovat, rozhodl jsem se Hayvenhurst koupit a přestavět ho. To, že ti to tu připadá jako na hlavní třídě Disneylandu, mě těší. Byl to totiž můj záměr - přenést sem trochu toho světa, který tolik miluju. Koukni, je tu i cukrárna.", ukázal prstem na budovu s velkými okny a markýzami a já musela uznat, že se jedná opravdu o hodně povedenou kopii obchůdku se sladkostmi, který stojí v proslulém zábavním parku.


Rodina stejně jako samotný Michael milovala zvířata. Po nedalekém jezírku pluly bílé i černé labutě a kolem nás se v klidu procházel páreček pávů. Z Hayvenhurstu jsem každým dalším okamžikem pociťovala kus Neverlandu a nechala bych se tím místem pohltit naplno nevědět, že za zdmi domu už vyčkává Michaelův otec. "Jestli se bojíš, mohu ihned zavolat Wayna a....", přejela jsem bříškem prstu po Michaelových rtech. "Nebojím, s tebou ne...Tak pojďme.", ubezpečila jsem Michaela a po chvíli jsme společně ruku v ruce vstoupili do domu.

"Strejdo Michaele!!", ozvalo se po chvíli dívčí radostné vypísknutí a směrem k nám přiběhla asi patnáctiletá slečna. "Brandi!!", zaradoval se Michael a sevřel děvče ve svém náruči. "Pane jo, ty už jsi ale vyrostla. Kampak se podělala ta má malá princezna?", podivoval se na oko. "Ehm..Brandi, to je má přítelkyně Aileen. - Aileen, to je Brandi, má skvělá neteř.", ujal se po chvíli představování Michael. "Kde máš tátu a ostatní, Bran?", zahlcoval Michael Brandi dotazy hned, co jsme si vzájemně řekly ahoj a podaly si ruce. "Jsou v obýváku s babičkou a dědou. Jo a tety nepřijely. Janet je prý v Memphisu a nahrává a teta La Toya...no.", zadrhla se uprostřed řeči Brandi. "Rozvádí se...já vím. Však bylo na čase.", povzdechl si Michael. Vešli jsme do velké obývací místnosti, kde již bylo velmi rušno. Jako první si nás samozřejmě všiml Joseph a mě nemohl uniknout přísný pohled, který mi věnoval. Halas ještě více zesílil. "Michaele....Miku....Podívejte, Michael přijel.", znělo ze všech stran. "Mikey, Aileen...tak jste dorazili! Vítejte..", přistoupila k nám starostlivě Katherine. "Ahoj mami...", broukl Michael a políbil svou matku a hned poté ji vtiskl kytici růží. "Aileen přinesla koláč...", dodal polohlasně a Katherine se na mě usmála. "Jsi hodná, Aileen. Děkuji. Dej ho prosím na stůl a buď tu jako doma.", vyzvala mě. Poté přišlo na řadu velké představování..."Ahoj, já jsem Marlon, Jackie, Rebbie....Tito.", valila se na mě jména jako lavina. Zapamatovat si jména Michaelových sourozenců mi nedělalo až tak velký problém, jako zapamatovat si jména Mikových neteří a synovců, kterých tu všude kolem bylo požehnaně. Jako poslední přišel na řadu Joseph. "Tak jsi se se přijela podívat na náš Rodinný den?", natáhl ke mně pravičku a já tak stiskla svou ruku v té jeho. "Ano, přijela!", odpověděla jsem odhodlaně a Michaelův otec pokývl přemýšlivě hlavou a sjel mě pohledem od hlavy až k patě. "No tak si pojď sednout. Však my tě neukousnem.", zachechtal se nahlas jakoby zrovna řekl nějaký výtečný vtip.

Na žádost Katherine jsme se přesunuli do jídelny, kde jsme usedli k velkému stolu. Před tím, než jsme se mohli pustit do hlavního chodu - kuřete s omáčkou Marsala, pronesl Joseph něco jako proslov, přičemž zmínil jak moc je on i Katie rád, že se opět mohou téměř všichni společně setkat, zároveň vyjádřil lítost, že u stolu chybí jeho dcery La Toya a Janet. Pak se pustil do shrnutí minulého roku. Vychválil především Janet, která v minulém roce znovu podepsala smlouvu u nahrávací společnosti Virgin Records, tentokrát na osmdesát milionů dolarů. Slova chvály věnoval i svým třem vnukům - Tayovi, Taryllovi a TJovi, kteří zažívali úspěch se svou skupinou 3T. "V Evropě se chlapci drží v žebříčku nejprodávanějších interpretů hned o dvě místa za Spice Girls.", nadšeně poznamenal Joseph. Vše, co řekl, mi ale přišlo jako jakýsi výčet a sumarizace úspěchů, kdo kolik vydělal a jak moc byl úspěšný. Nechápala jsem, proč neprohodí alespoň pár slov třeba ke své dceři Rebbie, která se od hudebního světa distancovala. Po celou tu dobu měl Michael hlavu skloněnou a prsty si masíroval kořen nosu, sem tam zakroutil hlavou ze strany na stranu a na tváři měl ironický úsměv, jakoby snad nechtěl nic dalšího slyšet, jakoby nevěřil tomu, co Joseph říká. Ostatně k Michaelovi jeho otec řekl jen to, že doufá, že už se těm bludům ohledně zneužívání dětí, udělala přítrž. "Ale nevím, zda je zrovna správné ukazovat se po tom všem na veřejnosti ve společnosti cizích dětí. Dráždíš hada bosou nohou, synu. Chceš děti, udělej si vlastní. Znám spoustu žen, které by se zaprodali za to mít s tebou....", začal Joseph domlouvat Michaelovi. "Josephe, díky za velmi cennou radu! Myslím, že ale není vůbec třeba mi dohazovat ženy jako volné zboží na trhu. Já už ženu mám...a sedí tady vedle mě.", nepřestával se přehnaně šklebit Michael. To, že mě ale nazval jeho ženou, mě potěšilo, zároveň jsem si tím ale znovu potvrdila to, že si Joseph vedle Michaela představuje někoho jiného než jsem já. Katherine se naštěstí vmísila do diskuze a slušně Josephovi naznačila, že to už by stačilo a mohli bychom se už přece jen všichni pustit do jídla. Popřála všem dobrou chuť a Joseph se nakvašeně posadil zpět na své místo ve středu stolu.

Po dezertu už u stolu panovala klidnější atmosféra a osazenstvo si mezi sebou vesele štěbetalo. "Aileen....Hey Aileen!", zvolal ke mně Michaelův bratr Jermaine krátce poté, co si Michael musel odskočit do koupelny. "Pojď se mnou...", zašeptal, když jsem se k němu naklonila. Jeho návrh mě trochu zaskočil, přesto jsem se zvedla a následovala ho z jídelny vyprovázena pochybným pohledem Jermainovy těhotné manželky Alejandry. "Vypadáš sklesle, Aileen. Snad tě tolik nerozrušil ten Josephův proslov? On občas říká různý věci, člověk to ale nesmí tolik brát. Pojď provedu tě po domě, ať alespoň víš, kde žil Michael.", nabídl mi s úsměvem od ucha k uchu Jermaine. "Ale Jermaine...co Mike? Určitě mě bude hledat.", vyjádřila jsem své obavy. "Neboj se, on už to chvíli bez tebe přežije.", mrkl na mě.

Vyšli jsme po schodech do patra. "Tak tohle bylo Michaelovo království.", otevřel Jermaine dveře do jednoho z pokojů. Byl jednoduše vybavený - jedno křeslo, stůl s židlí a velká skříň, v pokoji byl i zdobný krb, nad kterým viselo zrcadlo. Na stěnách stále visely obrázky - kreslené figurky z oblíbených dětských seriálů i skutečné fotografie známých osobností. Rozpoznat jsem rychle dokázala například podobiznu Diany Ross a skupinové foto The Supremes. "A kde je postel?", vyhrkla jsem zbrkle. "Všímavá holka..", pochechtával se Jermaine. "Postel tu Michael nikdy neměl. Spal tady na zemi u krbu.", ukázal k místu, kde nyní ležel zelený koberec. "Šokovaně jsem se mu podívala do tváře, abych zjistila, zda si ze mě nedělá náhodou jen legraci.", tvářil se ale tak jako by to skutečně myslel vážně. "Ne, nemysli si prosím, že byli naši rodiče tolik přísní, že nedovolili Michaelovi ani spát v posteli. Michael jednoduše postel nepotřeboval. V jistých ohledech byl až moc skromný a navíc byl to tehdy noční tvor, moc toho nenaspal.", vysvětlil a po chvíli se začal uculovat nějaké své představě, které mu vyvstala na mysl. "A támhle, ano přesně tam. Tak tam stálo pět figurín...dámských figurín v životní velikosti - jedna běloška, Indka, Asiatka a dvě černošky.", nepřestával se stále pohihňávat Jermaine a já nevycházela z údivu. "Michael je dokonce převlékal. Kupoval jim drahé oblečení a měl pro každou tu figurínu jméno. Jedné z těch černošek říkal Diano...ano, Diana!", marně jsem přemítala, zda si Jermaine své vyprávění trochu nepřikresluje. "Michael chtěl pro ty jeho figuríny udělat i vlastní pokoj. Z čehož naštěstí k velké úlevě Katherine sešlo. My s ostatními jsme vždy přemýšleli, co asi tady s těma plastovýma holkama dělá a tak jsme jednou zlanařili La Toyu, ať se jde nenápadně podívat k Michaelovi. On však nebyl ve svém pokoji...když nebyl u sebe, často sedával nahoře na střeše a sledoval západ slunce. To by to ale nebyla La Toya, aby něco nevyštrachala. V jedné z jeho zásuvek našla...", vracel se ve zpomínkách Jermaine zpátky do minulosti, kdy ještě celá rodina žila pohromadě. "Časopis Playboy...", dokončil Jermainovu myšlenku Michael, který se nám jako duch objevil za zády. "Alespoň jsem se teď konečně dozvěděl, kam tehdy zmizel.", dodal a s vážností ve tváři si nás prohlížel. "Jo jo, na obálce byla tehdy Ola Rey...hrozně jsi vyváděl, když se ten časopis ztratil, ale my se báli ti říct pravdu.", bavil se Michaelův starší bratr. "No co, který kluk tehdy neměl někde schovaný podobný časopis. Vždyť je to normální.", mávla jsem rukou a přitiskla se k Michaelovi, který mě záhy objal v pase. "Vidíš to, brácho, jakou mám chápající přítelkyni?", zakřenil se vítězoslavně Michael a políbil mě na spánek. Teď to byl Jermaine, kdo zvážněl. "No nic, má úloha průvodce v tento okamžik asi skončila. Půjdu dolů za ostatními.", pokýval hlavou a pokusil se ještě o nepatrný úsměv, když nás míjel ve dveřích.

"Co ti všechno navykládal?", zajímal se Michael hned jak Jermaine zmizel. I když mi přišlo, že se Jermaine možná trochu snažil mi Michaela zprotivit, zachovala jsem si chladnou hlavu. "Ale nic, v pohodě. Byl milý, opravdu. Ukázal mi tvůj bývalý pokoj. Pak mi tedy prozradil, že jsi spával na zemi u krbu a taky mluvil o nějakých figurínách.", prohodila jsem ledabyle. "No jasně, ty figuríny...Aileen, já nechci...nechci, aby sis teď myslela, že jsem byl najěký podivín, co se v pokoji zavírá s ženskýma figurínama. Jen...neměli jsme žádné opravdové přátele. Bylo těžké si utvořit nějaký přátelský vztah mimo vlastní domov. A tak ty figuríny....ty figuríny byly jako....", snažil se vysvětlitl Michael. "Pššš...", umlčela jsem ho tím, že jsem mu vlepila pusu na rty. "Nemusíš mi nic říkat, já to chápu. Copak jsi zapomněl..? Nic a nikdo nezmění můj názor na tebe.", zopakovala jsem mu to, co jsem se mu snažila vysvětlit již v Neverlandu.

"Pojď, teď ti ukážu něco já...", chytil mě za ruku a odváděl pryč z pokoje. "Páni, to je...to je...", lapala jsem užasle po dechu, když jsme se ocitli v místnosti, která byla celá od shora až dolů polepená velkými fotografiemi. "...jako jedno obří rodinné album.", rozhlížela jsem se na všechny možné strany. Fotografie byly jednoduše všude, na všech stěnách, ale i stropu. "Jejda, to jsi ty jako malej chlapeček, že ano? Byl jsi krásnej.", poklepala jsem prstem do tváře malému černouškovi na černobílé fotografii. "To jsem snad pořád, ne?", ohradil se vtipně Michael a chvatně uhnul mému rošťáckému poplácání. K mnoha fotografiím, u kterých jsem se dlouze zastavila, mi povyprávěl i vlastní příběh. "Jedna z našich prvních obálek pro časopis Jet. To bylo tuším v roce 1970 a mám za to, že časopis se objevil v obchodech čtyřiadvacátého prosince. A to...to je naše soukromá učitelka Rose Fine, měl jsem a mám ji moc rád. Byla s námi od našich prvních hudebních začátků až do mých osmnácti. Víš, byl jsem ještě malý a musel jsem jezdit od jednoho koncertu ke druhému, bez své matky. Bez Katherine. Rose byla něco jako má nahradní maminka a i ona mě brala jako syna. A...byla prostě neustále s námi a já byl tak moc rád. A vzpomínám si, když jsme poprvé přiletěli do Německa, ona byla tehdy až nezvykle tichá. Tak jsem se jí zeptal: Slečno Fine, co se děje a ona, že se jí tu nelíbí, že se necítí dobře, protože tu trpělo mnoho lidí. A to bylo poprvé, kdy jsem se dozvěděl o koncentračních táborech a všech těch hrůzách, které se tehdy v Německu staly. Díky ní. Do té doby jsem o tom neměl ani tušení. Nikdy nezapomenu na ten pocit. Řekla mi, že tam cítila velký chlad. Cítila to. A mimo to, byla to právě Rose, kdo mě přivedl ke knihám, kdo ve mně vzbudil zájem o čtení. Vděčím jí za hodně....za to, kým jsem se stal.", řekl Mike a já jen fascinovaně těkala pohledem z obrázku milé postarší dámy na Michaela, v jehož očích bylo najednou tolik lásky a respektu. "A kdo je tohle?", ukázala jsem na fotografii, kde byl s Mikem a jeho maminkou ještě starší pán. "To je dědeček Prince, matčin otec. Ten, co zemřel letos v lednu.", prozradil mi Michael a hlas se mu náhle zlomil. Vylekaně jsem přispěchala k němu ve snaze ho obejmout. "To bude dobrý...", ubezpečil mě a rychle si otřel oči. "Lidé přicházejí a odcházejí a zbudou tu po nich jen vzpomínky - fotografie a prázdná místa v srdcích.", dodal smutně a dlaní jemně pohladil fotografii.

Ano, bylo tam příliš mnoho vzpomínek, jak těch dobrých tak i bolestných. Tiše jsem si prohlížela fotografie, které mohly být pořízeny jen před pár lety a pravděpodobně šlo o jeden z dalších Rodinných dnů Jacksonových. Joseph se svými dětmi - Michaelem, kterého držel kolem ramen, Janet, Marlonem a Jackiem. Všichni se smáli a z Josepha sršela přímo otcovská pýcha a hrdost. Vypadali jako šťastná rodina. "Aileen, ne vše co vidíš a cítíš z fotek, je skutečné...", promluvil do ticha Michael, jako by mi snad četl myšlenky. "Ale víš ty co? Je na čase sem přidat další fotografii." , pošeptal a rozhlížel se po prostoru, pak vytáhl z kapsy svého saka nezalepenou obálku - byla v ní naše fotografie, přesně ta, kterou měl i na ploše svého stolního počítače. "Je to krásná fotka. Mám ji moc rád. Vzpomínáš? Tehdy jsem mohl být celý den s tebou, Javonem a Tarou a nikdo z ostatních neměl ani potuchy, že ten blázen v kombinéze, co dovádí na sněhu, je Michael Jackson.", zasnil se. "Ale Miku, já...já nevím, zda je dobrý nápad, abys sem dával fotku, kde jsem já.", koktala jsem. "Proč ne? Když tu mohu mít fotografii s královnou Elizabeth, mohu tu mít i tvou fotku. Navíc, ty jsi nad všechny královny světa! Miluju tě, Aileen. Ať si ten rozmrzelej páprda dole říká co chce, ty ke mně patříš, Aileen. Patříš do mé rodiny.", stál si za svým Mike a už se sháněl po něčem vhodném, čím by fotografii na zeď připevnil.

"Tak a je to.", prohlížel si spokojeně zasněžený obrázek, jakmile se mu podařilo najít kousek průhledné izolepy. Přitiskl si mě k sobě a společně jsme se ještě chvíli utápěly ve vzpomínkách. Michael byl do toho tak moc zahloubaný, že pravděpodobně přeslechl i nenadálý hluk zdola. Na chvíli jsem zaslechla smích a výskot smíšený s něčím, co připomínalo vzlykot. Pak se ozvaly kroky a s razancí jakou byly prováděny, navíc doplněné o funění, jsem usoudila, že se k nám blíží Michaelův otec. "Sakra...do há..e, prd..e, kde....vězí?", slyšela jsem nesrozumitelné brblání. Rychle jsem chytila Michaela za bradu a políbila ho. I když byl na malý okamžik překvapený, mé rty přijmul s takovou vášní, že ihned hladově vyhledal svým jazykem ten můj. "No co to tady....???", vyprskl o pár vteřin překvapeně Joseph. Jeho hartusení nepřimnělo Mikea se ode mě odlepit. Stiskl mi jemně zuby ret a sál ho. Pak se na mě usmál a spiklenicky zamrkal, teprvé poté se uráčil na Josepha konečně podívat. "Líbáme se. My se totiž milujeme, víš Josephe.", obeznámil ho Michael a střihl si zase dokonalý hollywoodský úsměv. "To vidim. Nejsem slepej. Přestaň dělat kraviny a pojď dolů...je tu La Toya!", vyprskl dotčeně. "La Toya a tady?", podivil se Michael nad informací, kterou mu právě sdělil jeho otec. "Ano, slyšíš dobře. Je tu tvá sestra a sluší se, abys sešel dolů, protože tě potřebuje.", naléhal Joseph a Michael ho poslechl.
"Koukám, že si asi pěkná dračice.", zaslechla jsem za sebou tiše Josepha, když jsem scházela ze schodů. Jeho poznámku jsem raději nekomentovala a klasicky dělala nahluchlou, žaludek mi ale znechuceně udělal kotrmelec.

V hale stála Michaelova sestra, u nohou jí leželo několik velkých zavazadel a evidentně nebyla v pořádku, jelikož se celá třásla. Jakmile spatřila Michaela, vrhla se mu kolem krku. "Miku....Miku!!Tolik se omlouvám. Je mi to tak líto", vzlykala. "To je v pořádku. Jsem tvůj bratr. Věděl jsem od samého začátku, že to co jsi tehdy řekla, nešlo z tvé hlavy.", držel ji stále pevně v objetí. "Je to dobré...Jsi doma, Toy Toy.", oslovil svou sestru něžně přezdívkou a jeho ramena se začala rovněž chvět.


Kapitola 39.- Blízká setkání všeho druhu

6. listopadu 2016 v 11:21 | Adelle |  povídka: terapie láskou
Z Los Angeles jsme odjížděli v časných ranních hodinách. Potřebovala jsem se v nějakou rozumnou dobu totiž dostat domů....na Neverland, převléct se a spěchat do kanceláře. S doktorem LeRoyem jsem byla domluvená, že dorazím později a dopolední absenci si postupně napracuji. Skloubit své profesní povinnosti s časem, který jsem chtěla věnovat Michaelovi, ale začínalo být pro mě obtížně. Přesto jsem se svého místa v ordinace nechtěla vzdát a doktor byl zároveň tak chápavý a milý, že si nesnažil hledat novou, spolehlivější asistentku. Dorazit do práce se mi podařilo téměř až k obědu. V tuto dobu bylo zároveň už nemožné najít v blízkosti ordinace volné parkovací místo. Své auto jsem tedy musela nechat o kus dál a zbytek dojít jednoduše po svých. Cestou jsem si koupila velké karamelové Frappuccino, které bylo zároveň tím jediným, co jsem do sebe do svého návratu domů, dostala. Překotně jsem usedla za svůj psací stůl. Leroyovy dveře do jeho ordinace byly zavřené nadoraz, což svědčilo, že i on si nehodlá dopřát obědovou pauzu a věnuje se některému ze svých klientů. Zapla jsem počítač a mezitím, co se načítala na monitoru uvítací obrazovka, jsem projela záznámník. Paní Dunhamová omlouvala pro chřipku svou téměř plnoletou dceru Sarah, která se u doktora LeRoye léčila z depresí způsobených rozvodem rodičů a její anorexií. Paní Lansburyová prosila o přeložení termínu na příští týden a zpráva pana Hayridge jen potrvzovala jeho stále trvající psychické problémy a nevyrovnanost. "Sakra, volám jako debil už nejmíň po padesáté a mylady to nebere. No ano, proč by se taky snažila, že ano?! Ta už dělat nebude. Milá zlatá já vím všechno, čtu totiž noviny. Vy po prachách a slávě toužící mrchy jste nejhorší a Jackson je naivní panák, který si to nechává líbit. Okamžitě zvedněte ten svůj zadek. Potřebuji se s doktorem sejít dříve. Ztratil jsem někde krabičku léků a necítím se dobře. Potřebuju...potřebuju si promluvit a napsat nové prášky.Rozumíte?", štěkal na mě zuřivě ze záznamníku jeho hlas. "Blbečku.", procedila jsem mezi zuby a klikla na monitoru na ikonku kalendáře. I přes jeho hrubá slova jsem dokázala najít volný termín a vyjít mu vstříc, vlastně i díky chřipce mladičké Sarah Dunhamové. Vytočila jsem jeho číslo a s ledovým hlasem ho stroze informovala, aby se dostavil dnes v pět hodin. "No vidíš, že to jde, ty kur...", zaradoval se na druhém konci, ale to už jsem sluchátko bezcitně položila. Skutečně potřeboval nové léky, možná i zvýšenou dávku, pomyslela jsem si v duchu. Pak jsem se vrhla na vyřizování emailů, nechala jsem doktorovi vytisknout nabídku na objednávku přírodních antidepresivních kapek z třezalky tečkované za výhodnější cenu, nabídku bylinných čajů rovněž údajně příznivě působících na mírnější formy depresí a potvrzení jeho účasti na semináři v San Diegu na příští měsíc. Vytištěné papíry jsem uložila do papírových desek, na které jsem nadepsala lihovým fixem jeho jméno.

V okamžiku, kdy jsem se chystala desky uložit do jedné z nerezových přihrádek, kam jsem dávala všechny dokumenty, které příšlušily rukám a očím doktora LeRoye, se rozrazily dveře jeho kanceláře. Můj osobní svět i čas v něm odměřovaný se náhhle zastavil. I on si mě všiml a zvolnil tempo. Vysoký, s vlasy gelem sčesanými dozadu. Byly delší a vousy ho dělaly staršími. Jakoby za tu dobu, co jsme se neviděli, zmužněl. Dean Sommers - můj bývalý přítel. Co tu proboha dělal?! "De...Deane?!", vykoktala jsem v otázku, jako bych se snad potřebovala ujistit, že je to skutečně on a ne jen nějaké jeho utajované dvojče. Nevím, jak dlouho jsme tam tak proti sobě stáli, zírali jeden na druhého a mlčeli. V takových okamžicích totiž přestává čas hrát roli. Byl to on, poznal mě, přesto jako by byl ale někým cizím. Jeho oči se při pohledu na mě zaleskly, tvář se po chvíli bolestně zkřivila a pak....pak se mu z očí začaly valit slzy velké jako hrachy. "Deane!", zopakovala jsem šokovaně. Bylo to poprvé v životě, co jsem ho viděla brečet. Drsňák Dean uměl plakat a ronil slzy jako želva. Udělala jsem jeden nepatrný krok blíž k němu. Nepozdravil mě, neřekl ani slovo a v tu ránu vypálil z místnosti jako namydlený blesk. Co má toto znamenat? Nechápala jsem zhola nic a kdybych mohla - kdyby na mě neulpívaly pohledy překvapených lidí v čekárně - štípla bych se do tváře, abych se přesvědčila, zda se mi to celé jen nezdá. "Deane!", zvolala jsem naposledy, když jsem doběhla ke vchodovým dveřím. Byl pryč. Zmizel jako pára nad hrncem a v dáli byl slyšet jen chraplavý zvuk motorky.

"Aileen. Báječné, jste tu. Jak bylo v L.A.?", uslyšela jsem záhy za svými zady LeRoyův hlas. "To byl Dean Sommers?!", vyjekla jsem namísto pozdravu. "Ano, byl. Vy toho muže znáte?", zareagoval rychle doktor a z jeho tváře zmizel úsměv a vysřídal ho ustaraný pohled. Přiznat mu, že jsem s Deanem chodila, jsem se neodvážila. Co by si asi tak pomyslel? Že se mi milenci střídají v jeho ordinaci jako na běžícím páse?! "Ano, znám ho z dřívějška. Chodili jsme na stejnou střední školu.", dodala jsem a vlastně ani trochu nelhala. "Ah pravda...San Marcos, maturoval rok před vámi, že?", vyrazil mi dech svou informací doktor. To, že znal název střední školy by se dalo ještě pochopit. Měl dobrou paměť a tuto informaci si možná pamatoval z mého pracovního životopisu, ale jak jen mohl vědět, že Dean maturoval o rok dříve než já? Copak se mu tam v kanceláři Dean zpovídal ze svých středoškolských let? Navíc, to já tu zapisuji klienty na sezení s doktorem. Jméno Sommers by mi v kalendáři jistě neuniklo, tak jak je možné, že se tu najednou tak objevil? Dean není Michael, aby se tu na něj vztahovaly nějaké tajné, bezpečnostní výhrady. LeRoy si evidentně všiml mého výrazu a tváře mu mírně zčervenaly. "Proč tu byl?", zajímala jsem se. "Tragédie v rodině. Víc vám nemohu říct, Aileen. Jsem vázán lékařskou mlčenlivostí. Nezlobte se.", omlouval se LeRoy, což vlastně ani dělat vůbec nemusel, protože měl naprostou pravdu. Já neměla, co vyzvídat. Osudy a trápení jeho klientů pro mě měly být tabu.

Vrátila jsem se ke své práci, ale Deana se mi z hlavy jen tak vyhnat nepodařilo. Tragédie v rodině? Co se tak mohlo stát? Ať již byl Dean jakýkoli, neštěstí v rodině bych nepřála nikomu...ani jemu. "Ty jsi ještě tady? To se teda divím. Copak, Jacksonovi docházej prachy, že musíš makat? Tak aby sis nezlomila nehet.", obořil se na mě úderem páté pan Hayridge, který byl zároveň pro ten den posledním klientem. Znechuceně jsem přivřela oči a už už se chystala k tomu, abych mu důrazně vysvětlila, že i přes jeho duševní problémy se mnou takhle nesmí mluvit a aby se laskavě přestal plést mezi mne a Michaela. "Ale ale...co je to tu za povyk? Trevore, zdravím. Špatný den? Pojď dál, povykládáme si o tom v klidu.", ozval se doktorův smířlivý hlas a mně nemohlo uniknout jeho mrknutí, čímž mi tiše dával znamení, že se pokusí toho neomalence zkrotit. Pan Hayridge byl případ sám o sobě, o čemž svědčilo i to, že se u doktora LeRoye zdržel přes hodinu. "Nashle..", vybafnul na mě při svém odchodu a já s úžasem zaznamenala tu změnu v jeho chování. Už jsem mu stála alespoň za trochu slušný pozdrav, to bylo dobré znamení. "Jste kouzelník, pane doktore.", usmála jsem se užasle na LeRoye, jakmile za Trevorem zaklaply dveře. "Ale to snad ne, Aileen. Jen poslouchám, snažím se mluvit vlídně a předepisuju antidepresiva. V tom tkví celá magie.", povzdechl si s úsměvem a unaveně si promnul špičku nosu. "Dneska už tu končím. A vy to taky moc nepřehánějte Aileen, ať na vás doma dlouho nečeká....Ehm, evidentně na něj máte příznivý až léčivý účinek. Dlouho se tu neukázal, to je dobře.", liboval si LeRoy a nemusel ani nahlas uvádět jméno. Oba jsme moc dobře věděli, o kom je řeč.

Zdržela jsem se ještě následující hodinu, pak mi paní uklízečka Whyattová dala slušně najevo, že se mám sebrat a konečně jít, aby mohla v klidu uklidit. "Na stojedničce směrem na Buellton se stala dnes nějaká nehoda, tvoří se zácpa. Tak buďte opatrná, slečno.", broukla ke mně Eve a já to pokývnutím hlavy vzala na srozuměnou. V autě jsem se rozhodla, že si to raději namířím horskou silničkou podél Santa Ynez a Los Olivos. Na přání Michaela jsem sice vždy zvolila tu delší a bezpečnější trasu, která vedla kus podél oceánu a pak nahoru od Las Cruces k Buelttonu a odtud už přímo do Neverlandu, tentokrát se ale jednalo o výjimku. Michael se ostatně ani nemusí dozvědět, kudy jsem jela, pomyslela jsem si a nastartovala motor.

"Aileen...zlatíčko, jsi doma!", přihrnul se ke mně Michael hned mezi dveřmi. Byla jsem šťastná a tolik vděčná, že se vše mezi námi opět vrátilo do normálu a že mě opět někdo radostně vítá doma. Michael mi galantně pomohl z kabátu a z kapsy svých kalhot vytáhl dlouhý šátek, kterým mi záhy zavázal oči. "Chceš si hrát na schovávanou, Mikey?", podivila jsem se a neubránila se smíchu. Michael si mě zády k sobě přitáhl a objal v pase. "Hrát si spolu budeme pak, teď mi dej ruku, prosím. V jídelně na tebe čeká překvapení.", pošeptal mi do ucha a na krk lípnul kratičký polibek. "Připravena?", zeptal se, když jsme došli do míst, kde jsem již po čichu tušila jídelnu. Zvědavě jsem přikývla a Michael mi šátek zase sundal. "Áááááááá!!", vykřikla jsem nadšeně jako blázen, když jsem před sebou uviděla Taru. Ta začala samozřejmě pištět taky a hrnula se ke mně, aby mě obejmula. "Nejradši bych ti ale jednu pleskla, kámoško. To se dělá? Neozvat se, natož aby ses třeba ukázala osobně?! Pozvat mě musel Michael, styď se, ty jedna důro.", nemohla si přesto odpustit poznámku. "Tar, tak ráda tě vidím.", nebrala jsem na její slova ohled. "Ale vždyť já tebe taky.", přiznala a dál mě držela v pevném objetí.

V jídelně bylo najednou velmi rušlo. Přítomen byl u stolu, na který už William nosil jídlo, samozřejmě i Javon a k mému překvapení se kolem sesedli i Bill s Waynem. Večeře byla jak jinak než vynikající a všude panovala přátelská atmosféra. My s Tarou štěbetaly jedna přes druhou, vzájemně jsme si měly tolik, co říct. Javon nenápadně ujídal z Tařiny porce, když se zrovna nedívala a z té jeho zase na její talíř přesouval hrášek, který Tara nemohla ani cítit, ale evidentně se styděla to Williamovi přiznat a dokonce pár zelených kuliček rychle spolkla. To chudák ještě netušila, že jí Javon hodlá s hráškem dopřát. Michael pro změnu občas zajel rukou nenápadně pod stůl a pohladil mě po stehně. Totéž jsem mu oplácela já. "Javone, máš pro mě ten vypracovaný plán.", obrátil se Mike poté, co všichni dojedli hlavní chod, na Javona. "Jasně...moment.", utřel si dlaně do papírového ubrousku a z kapsy saka vytáhl diář. "Takže, na konec února tu mám poznámku uspořádat Rodinný den Jacksonových, tak jako ostatně každý rok.", spustil a mě samozřejmě zvědavost nedala a hned jsem chtěla vědět, co je to vlastně ten Rodinný den.

Michael mi ochotně vysvětlil, že i když on ani většina jeho rodiny neslaví narozeniny, mají místo toho jednou ročně takzvaný Rodinný den, na kterém se všichni sejdou buď přímo v Neverlandu nebo v Encinu u Michaelových rodičů. "Aha, takže se blíží zase den, kdy se Michael setká osobně se svým otcem.", pomyslela jsem si v duchu a žaludek mi sevřel nepříjemný pocit. "Pak tu nemám dlouho nic, až konec března...jednadvacátého. Španělsko, Marbella, kde jsi pozvaný od Sony na tu akci k převzetí hudební ceny. Ze Španělska pak míříme do Francie...zkouška na turné History a návštěva muzea Grévin v Paříži. Druhého května je tisková konference v Mnichově", vyjmenovával Javon a mě se z toho všeho začala motat hlava. "Stalo se něco, sluníčko?", zeptal se tiše Michael v okamžiku, kdy se Javon dost nahlas překřikoval s Waynem a Billem, kteří tvrdili, že má Javon v poznámkách chybu a konference v Německu má být již prvního května. "Ne, jen...Brzy odjedeš, čeká tě velké turné po Evropě a...bude mi tu smutno.", přiznala jsem zklesle. "Nemůžu tě nutit, aby ses kvůli mě vzdala své práce Aileen a byla už jen pořád se mnou, ale ani já nechci být dlouho bez tebe, proto budu rád, když za mnou každý víkend přiletíš do Evropy...soukromým letadlem samozřejmě.", navrhl Michael okamžité řešení a pohladil mě po ruce. "Opravdu? A...nebudu ti tam nějak překážet?", zeptala jsem se a trochu se mi ulevilo, protože představa, že bych byla několik měsíců bez Michaela a jediným naším kontaktem by byly telefonáty, byla příšerná. "Vůbec ne. Potřebuju tě, Aileen. Přece sis nemohla myslet, že bych tě tu nechal jen tak.", odpověděl téměř až dotčeně Michael.

O hodně klidnější jsem si už vyposlechla zbytek. "No a koncem května to začne. Kolín, Brémy, Amsterdam, Kiel, Gelsenkir..fuj co to je, můžete mi vysvětlit, proč ti Němci dávají svým městům tak krkolomná jména?", vyprskl vztekle Javon a pokračoval ve výčtu německých, francouzských i anglických jmen. Data koncertů se táhla od konce května až po začátek září, kdy měl Michael odehrát poslední evropský koncert ve Valladolidu ve Španělsku a následně se vrátit zpátky do Kalifornie. Po zbytek večera jsem si umanula, že už se v myšlenkách k Michaelovu turné vracet nebudu. Nebude to snadné, ale uvidíme se každý víkend a lepší něco než-li nic. Zvládneme to, opakovala jsem si v duchu a s opětovným úsměvem na rtech si vychutnávala jeho tajné dotyky, které jsem mu nemohla nevracet. U dezertu se situace začala vyhrocovat už natolik, že jsme byli s každou další a další minutou odvážnější.
S dlaní přímo na jeho poklopci jsem se pustila do něžné masáže. To, že se mu líbilo, co dělám, jsem poznala či spíše ucítila velmi brzy. "Jauu, za co?", vyjekl přehnaně Javon. "Co řveš jako pavián, Javie?", okřikla ho nic nechápající Tara. "Kopl mě...kopl mě do kotníku. Normálně mě nakopnul.", žaloval dusíc v sobě smích Javon, který prstem ukazoval na Michaela. "Michaele, nekopej mi do přítele. Je to citlivka.", otočila se má kamarádka na Michaela a mrkla na něj. "Odpusť. Javone. Nebylo to úmyslné. Měl jsem tik v noze.", kanul se omluvně Michael a pak vyprskl smíchy. Bylo to tak nakažlivé, že jsme se museli smát všichni.

"Neřekl jsem snad, že si budeme hrát až po večeři?", dobíral si mě Michael, hned co Javon odvezl Taru zpátky domů a my se s Michaelem přesunuli do ložnice. "A kdo si začal, hmm? Já snad?", tvářila jsem se svatouškovsky. "Jsem vámi velmi roztrpčen, slečno Petersonová. Víte snad moc dobře, jak nemám rád, když člověk odejde od nedokončené práce.", přešel Michael na hravou vlnu. "Oh..tolik se vám omlouvám, pane Jacksone. Večerní čtení, že ano? Málem bych zapomněla... Chcete, abych vám předčítala?", ukázala jsem se stále nevinným výrazem ve tváři na knihu Historie umění od konce 17. století, kterou si zakrýval rozkrok. Michael se jen rošťácky pousmál a já vzala do rukou těžkou knihu a dlaní opatrně přejela přes přebal, načež jsem ji odložila na zem. "Tak se na to podíváme, pane Jacksone.", zahlásila jsem hravě a pohladila ho opět na těch nejintimnějších místech. "Myslím, že se nám tu rýsuje jedno mistrovské dílo.", upozornila jsem ho po chvíli. "Ale hezky popořadě. Vše se musí důkladně prověřit.", vztyčila jsem varovně ukazováček a jemně se opřela do jeho hrudi, aby se položil na postel, což udělal bez jakýchkoli protestů. Posadila jsem se na něj obkročmo a pocítila jeho dlaně na mých bocích. "Včera jsem ti řekla důvod, proč miluju tvé vlasy.", přešla jsem zase automaticky na tykání a nechala si jeho pramínky jemně proplést mezi své prsty. "Také jsem ti řekla, proč se mi líbí tvé oči.", políbila jsem ho na víčka a v podobném duchu s polibky pokračovala dál. "Znáš i důvod, proč miluju tvůj nos i rty. Měl bys ale také vědět, že se mi líbí tvůj krk a pevná ramena.", zahlcovala jsem ho polibky na právě popisovaných místech a v Michaelových očí jsem opět spatřila to, co tam bylo pokaždé, když se v něm mísilo vzrušení a spokojenost.

Po chvíli se Michael ze své pohodlné pozice posadil a přitiskl si mě na tělo. Už jen ten těsný dotyk jeho těla mě přiváděl k šílenství. Vlasy, které mi volně spadaly pod ramena, přehodil na opačnou stranu a rty se přisál na můj krk, kde jeho polibky nebylo ušetřeno ani nepatrné místečko holé kůže. Od krku nahoru se dostal k mému ušnímu lalůčku, se kterým si pohrával, pak sál a jemně stiskl zuby. Prohla jsem se v jeho objetí a ještě více zaklonila hlavu. Mé tělo nevydrželo jeho něžnostem jen tak nečinně odolávat a já se začala pomalu kroutit v bocích, čímž jsem se zároveň třela o jeho rozkrok, který nebezpečně nabobtnával. Pomohla jsem Michaelovi se zbavit jeho košile a on se hned sápal po mém tričku, které po chvíli odhodil na podlahu i s mou podprsenkou. "Tvá hruď se mi taky hodně líbí, opravdu.", přiznala jsem mezi jeho polibky a dlaněmi hladila jeho prsa. "Bože Aileen, kdybys jen věděla, co všechno na tobě miluji já...", odpověděl přerývaně Michael a jazykem mi obkroužil kolem prsní bradavky. Čechrala jsem mu nepoddajné vlasy a několikrát tiše zašeptala jeho jméno.

Jeho pánev se začala pohybovat do rytmu s mými boky. Vzájemné tření mu dělalo více než dobře a já ho k jeho zřejmé úlevě po chvíli vysvobodila z kalhot i spodního prádla. "I jeho miluju, abys věděl.", ukázala jsem na jeho vzrušené mužství a pokračovala tak ve výčtu toho, co bylo na Michaelovi dokonale božské. "Aileen...", rozesmál se a rukou si zakryl část obličeje. "No vážně!", trvala jsem na svém. "Tak mi řekni proč...Chci, abys mi řekla proč, Aileen.", vydechl a já mu do ucha pošeptala všechny důvody, co mě v onen moment přišly na mysl. "Ty jsi neskutečná...", chichotal se nad tím, co se právě dozvěděl. "Ty jsi taky neskutečný. Neskutečně talentovaný, milý a sexy.", přestala jsem ho na moment dráždit a upřímně se mu podívala do očí. "Michaele Josephe Jacksone, miluju tě prostě celého a tak to bylo, je a bude.", přislíbila jsem a nechala se od něj dlouze políbit a současně svou rukou zamířila opět tam, kde to měl rád.

"Aileen, to co děláš...je to úžasné, ale já....už nejsem schopný tomu odolávat byť jen o minutu déle. Nemůžu. A....dovol mi se s tebou milovat. Já...potřebuju tě. Tak šíleně moc.", zaprosil přes přivřená víčka a já mu samozřejmě vyšla vstříc celou svou duší i srdcem. Michael mě jemně přetočil na záda a položil se ně mě. Poslední kousek mého oblečení, který dopadl na zem, tak dopomohl k dovršení jeho vyslovené žádosti, která bylo zároveň toužebným přáním nás obou.


Kapitola 38. - Ztracený a nalezený

2. listopadu 2016 v 14:14 | Adelle |  povídka: terapie láskou
Všichni tři jsme společně odjeli do Hotelu Hollywood Rooswelt, kde už měli Michael i jeho tým zarezervované pokoje. Jak řekla Elizabeth, v klidu jsme tu mohli vymyslet, co dál. Ironické na tom bylo to, že jediný, kdo zůstával relativně v klidu, byla pravděpodobně pouze ona. Já měla v hlavě prázdno jako po několikadenním flámu a Javon buď cestou na pokoj klel nebo do čehokoli, co mu stálo v cestě, narážel. Na pokoji se pak sesunul do křesla a hlavu si v beznaději položil do dlaní. "Mám ho hlídat a on si v klidu pláchne...Ne nevěřím, že to udělal z vlastní vůle. Prostě NE!", kroutil hlavou ze strany na stranu a nervózně šoupal botama po koberci. "Pane Bearde, nic se mu nestane, jsem si jistá, že je to celé jen nějaký zvláštní druh humoru.", pokoušela se ho povzbudit Liz, což se jí ve výsledku moc nepodařilo. Javon vyletěl ze svého místa jako raketa. "Právě proto s kým je, se mu může NĚCO stát. Omlouvám se, paní Taylorová. Vím, že máte Madonnu ráda a já můžu znít zaujatě, ale...", snažil se držet na uzdě Javon, přesto zněl velmi rozhořčeně. Ani mně ovšem nemohly uniknout jeho časté negativní narážky na kontroverzní zpěvačku a přišlo mi, že v tom není jen pouhý fakt, že by se mu nelíbila její hudba. "Javone, jak to myslíš, že by se mu mohlo něco stát? Je tu snad něco, o čem bych měla vědět?", promluvila jsem poprvé od našeho odjezdu z divadla. "Aileen, drahá. Michael je rozumný, dospělý muž. Opakuji, nic se mu nestane. Zachovejme klid. Teď jen musíme zjistit, kde se nacházejí.", vložila se mezi nás Liz. Javon těkal pohledem mezi ní a mnou a bylo jasné, že má něco na jazyku. "Já....já...nevím. Tehdy jsem pro něj ještě nepracoval. A určité věci se ke mně dostaly jen zprostředkovaně, ale co vím od Wayna, Billa a potažmo částečně i od samotného Michaela je to, že před pár lety se Madonna o Michaela hodně pokoušela. Noviny tehdy psaly, že spolu snad i nějakou dobu chodili. Těžko říct, zda to byl zase jeden z výmyslů nebo je na tom něco pravdy. Byla jako jeho druhý stín. Doslova ho pronásledovala, musela být všude tam, kde on..", prozradil Javon. "Ale pane Javone, oba se pohybují ve stejném odvětví. Je normální, že se často potkávali na různých akcí.", skočila mu do řeci Elizabeth. "Jo, to může být ještě normální, ale rozhodně není normální pozvat kamaráda na večeři a pak si jeho ruku strčit na kozy....tedy chtěl jsem říct do výstřihu, jen proto, že má za to, že se tam ten dotyčný díval. Restaurace Ivy, duben 1991, kdyby to chtěl někdo přesně.", osočil se na Liz Javon. "Ale no tak, to je přece scestné, tomu nevěřím.", kroutila nevěřícně hlavou. "Ne? Ale já jo. Michael mi to sám kdysi řekl. Co tak na mě obě koukáte, copak nevíte, co je Madonna zač? To jste neviděly s Madonnou v posteli nebo co?", prskal kolem sebe oheň Javon. "I kdyby ano. Žádný nebezpečí Michaelovi nehrozí. Je se starou známou kamarádkou, co v říjnu porodila dcerušku tomu...jak se jen jmenuje ten její trenér?", začala si Elizabeth kroužit prstem kolem spánku ve snaze si vzpomenout. "Carlos!", vyštěkl hbitě Javon. "Tse...Madonna si plete fitness posilování se souložením. Už to s kým má dítě o něčem svědčí a vy mi tady budete vyprávět, abych byl v klidu?! Ani omylem.", přisadil si posléze a dokonale mě tím vystresoval. Oči jsem si zakryla v dlaních a ramena se mi naplno rozklepala. "No tak vidíte, co děláte? Rozplakal jste ji svými zbytečnými starostmi.", všimla si Elizabeth a posadila se vedle mě.

"Aileen, klid. Obvolám chlapy z ochranky. Paní Taylorová, vy mi musíte říct přesnou adresu Madonnina domu. Jestli ho nezatáhla někam do baru, budou jistě u ní doma.", vyjádřil konečně Javon nějaký plán. "Ah...je to v Beverly Hills, Sunset Boulevard...číslo tuším 9425.", rozvzpomínala se Liz. To už měl Javon nalepený mobil u ucha. "Hej Wayne, to jsem já Javon. Máme problém. Zmizel Mike. Respektive ho naposledy viděli, jak odjíždí od divadla s Madonnou. Ne, na podrobnosti teď není čas. Michael u sebe nemá mobil, nemůžu mu zavolat a zjistit, kde se zrovna nachází. Wayne, poslouchej mě, seber Billa a kluky a vyražte do Beverly Hills na Sunset Boulevard, číslo popisné je...", podíval se znovu k Elizabeth, která mu číslo tiše zopakovala. "Najděte ho! A jakmile se vám to povede, dejte mi vědět. Jsme na hotelu.", ukončil hovor a zmáčkl červené tlačítko na svém mobilním telefonu. "Jdu nám objednat něco k pití a Aileen čaj. Ta holka se furt klepe jak osika.", rozhodla Elizabeth a vzdálila se ke stolnímu telefonu, aby přivolala obsluhu. "Hej, to jsem nechtěl, nebreč...slyšíš? Mike je věrnej kluk, nemusíš mít v tomhle případě strach...jen, znáš jak občas reaguje citlivě a nepředvídatelně. Nechci, aby se dostal do nějakého maléru.", vzal mě jednou rukou za rameno a tou druhou se snažil setřít slzy z mé tváře. "Já jen Javone....já ničemu nerozumím. A teď je pryč a já mám strach a nevím, co si myslet. A...bojím se, aby se mu něco nestalo. Ne, s Madonnou to nesouvisí....I když to, co jsi před chvíli řekl, mi na jistotě zrovna nepřidalo.", polykala jsem další a další slzy. "Bude ok...uvidíš.", převzal teď Javon Elizabethinu roli ve vidění věcí v tom lepším světle.

"Neměl jste Aileen vůbec říkat takové věci.", pokárala Liz opět Javona a podala mi stříbrný tác, na kterém byl šálek horkého čaje. Telefon zazvonil Javonovi překvapivě brzy, jen pár minut poté, co jsem nápoj vypila. Zamračeně zíral na rozsvícený display telefonu. "No tak, vemte to přece.", pobízela ho nedočkavě Liz. "Je to divný, to číslo neznám..", podivil se Javon, přesto vyzvánějící hovor přijal. "Javon Beard u telefonu.", ohlásil se do sluchátka. "Ano....ano. Ne, prosím vás. To není žádný vtip. Je to pravděpodobně skutečně Michael Jackson. Jsem jeho bodyguard. Slečno, mohl bych vás o něco požádat? Mohla byste to tam na okamžik zavřít před ostatními lidmi? Já hned vyjíždím a budu tam tak....do dvaceti minut předpokládám....Ok, díky.", vytípnul telefon a úlevně si oddychl. "No tak? Co se děje?", chtěla vědět Liz a obě jsme na Javonovi visely pohledem. "Máme ho. Volala mi prodavačka z benzínky poblíž Witkoppen Road. Prý jí tam vběhl nějaký chlap, zamknul se na záchodě před davem lidí a tvrdí, že je Mike. Ještě že si ta ženská všimla rozruchu a vlezla na ty záchody. Michael jí nadiktoval přes dveře moje číslo s tím, že si pro něj mám přijet. Aileen, jedu tam a přivezu ti ho. Ok?", slíbil už mnohem klidněji Javon. Já přikývla a litovala, že nemůže slyšet tu ránu, kterou způsobil kámen, který mi spadl ze srdce. Hned, co Javon odvolal u Wayana a ostatních pátrací akci, zmizel. "To by mě zajímalo, co dělá Michael na benzínové pumpě?", nechápavě kroutila hlavou Liz a chodila z jednoho rohu místnosti do druhého, čímž mě trochu znervozňovala.

Přišlo mi, že se čas neskutečně táhne a přitom pravda byla taková, že se Javon s Michaelem objevili již za zhruba pětatřicet minut ve dveřích. "Jsme tu, zdraví a v pořádku.", oznámil už vesele Javon a odhodil na pohovku klíčky od auta. "Michaele...Miku", vykřikly jsme s Liz sborově. "Ahoj Liz...ahoj Aileen. Já...omlouvám se..", začal Michael, ale to už jsme mu obě padly kolem krku. "Já těm dvoum říkala, že budeš v pořádku.", mrkla na Mikea spiklenicky Liz a odtáhla se od něj. "Jak se cítíš, Liz?", strachoval se namísto toho Michael. "Já? Perfektně. Dnešek jsem si užila a ty jsi tady a všechno je dobré. Měla bych jít, teď už mě tu není potřeba. Pane Bearde, byl byste tak laskav a odvezl mě?", otočila se k Javonovi a ten se energicky vyhoupl z křesla a byl najednou samá zdvořilost a obětavost. "Ale samozřejmě, madam. Budu pak u sebe, kdybyste ještě něco potřebovali, ale jinak už vás nebudu rušit.", mrkl ještě na nás, než se za ním a Elizabeth zavřely dveře. Zůstali jsme s Michael sami.

"Tolik mě to mrzí, sluníčko.", zalitoval Michael a mě se při tom něžném oslovení zalily oči opět slzami. Byla bych schopná mu odpustit snad i vraždu. Přitiskla jsem se opět k němu a objímala ho tak pevně, že ho to možná muselo až bolet. "Michaele, měla jsem o tobě děsný strach. Můžeš mi prosím tě říct, co se stalo?", požádala jsem ho a teprve nyní, když jsem byla jakž takž schopná vnímat, jsem si všimla, že má na obličeji opět černou chirurgickou roušku. Posadili jsme se spolu na pohovku a já trnula, co mi během pár chvil hodlá sdělit. "Tam v divadle...v šatně. Narazil jsem tam na Madonnu. Byla taková milá a plna dojmů z večera. Řekla mi, že chce dnešní den ještě oslavit, že je to na počest Liz a že to všichni oslavíme u ní doma. Snažil jsem se jí vysvětlit, že se musí prvně zeptat samotné Elizabeth, zda s tím bude vůbec souhlasit, ale ona tvrdila, že už pro ni i pro vás s Javonem poslala někoho z jejích lidí a že už jste určitě v autě na cestě do Beverly Hills. Že se nemám moc starat, protože Liz už s tím jejím návrhem pokračovat v oslavě dopředu věděla a souhlasila s tím. Uvěřil jsem jí a odjel s ní v autě zadním vchodem, abychom prý nevzbuzovali pozornost u novinářů. Když jsme ale dorazili k ní do domu, začínalo mi to celé být podezřelé. Nikde žádné auto. Uvnitř domu jsem se sám přesvědčil, že tam nikdo z vás není a...a prostě jsem utekl. Bylo dobré, že venku už byla tma, ale i tak mě později poznali nějací lidé a hnali se za mnou. Tak mě nenapadlo nic jiného než vběhnout do nejbližší benzínky. Tam jsem se před nimi schoval v kabince, ale dělali velký povyk a pak jsem uslyšel, jak ke mně někdo mluví. Byla to prodavačka, co měla zrovna službu. Tak jsem jí musel prozradit, kdo jsem, ale moc mi nevěřila. Nadiktoval jsem jí Javonovo číslo a poprosil ji, aby mu zavolala a vyřídila mu, kde jsem.", vylíčil Michael a já jeho informace musela ještě několik vteřin těžce vstřebávat. Neuměla jsem pochopit, proč Madonna Michaelovi lhala a hlavně proč ho nechala jen tak odejít. Proč ho tedy neodvezla nazpátek?! Michael byl venku sám, bez svých bodyguardů, bez mobilu i možnosti si odněkud zavolat a pomineme-li roušku i bez jakéhokoli přestrojení. Při představě, čeho všeho by byl schopný takový rozvášněný dav volně se pohybujících fanoušků, se mi kolem srdce bolestně stáhla smyčka.

"Myslela jsem, že hrůzou umřu. Měla jsem takový strach, Miku. Díky bohu, že jsi celý.", zopakovala jsem a nechala se od něj přivinout na jeho hruď. Pak jsem přišla na řadu s vysvětlováním já. Pověděla jsem Michaelovi, jak jsem se dostala do Los Angeles, jak hezky se mě ujala jeho vizážistka Karen a hlavně jak to celé zorganizoval Javon. "Nechceš mi teď taky prozradit, proč jsi tolik trval na tom, že mě veřejně představíš na jevišti?", vrátila jsem se k tomu, kvůli čemu jsme se s Michaelem v Neverlandu nepohodli. Michael si smutně povzdychl. "Chtěl jsem to udělat Josephovi na truc! Kdybych tě vzal s sebou na jeviště a kdyby ses ode mě ještě nechala políbit, vzbudilo by to pozornost a jsem si jistý, že by se o tom hned druhý den psalo. Dostalo by se to k němu, o tom není pochyb a já věřím, že by byl vzteky bez sebe, kdyby viděl jak se my dva....", obtížně hledal slova Michael. "Líbáme?", doplnila jsem ho. "Ano, líbáme. To poslední, co mi v telefonu řekl, bylo to, že jsem nebyl schopný si udržet Lisu a že si beztak neudržím ani tebe. Že jsem prostě marnej případ a pak mi řekl....pak mi řekl.", zadrhával se Michael a já sledovala jak se začíná chvět. "Nosáku..", dodal nakonec Michael a já jen zděšeně povytáhla obočí. "Víš, když jsem ještě bydlel s rodinou, ještě před tou operací nosu. Bráchové si ze mě utahovali a říkali mi velkonosáku. Nenáviděl jsem svůj nos. Všichni jsme měli velké nosy po Josephovi. Nechtěl jsem se mu podobat už kvůli tomu, jak se choval a co dělal. Když jsem se zmínil o operaci, řekl mi Joseph, že jen přes jeho mrtvolu, že mám být hrdý na svůj nos. Nebyl jsem a tak jsem šel na operaci. Pak už mi nikdo z nich nemohl říkat velkonosáku. Zbyl jen nosák.", vysvětlil Michael. "Tak proto ta rouška v posledních dnech, že ano?", chtěla jsem se ujistit a dotkla jsem se prsty látky, která zakrývala jeho tvář. Michael slabě přikývl a já zátáhla za její tkaničky, abych roušku uvolnila. Michael s sebou úlekem škubl. "Miku, prosím!Tvůj nos je v naprostém pořádku. Dneska jsi tu roušku v divadle také nepotřeboval. Zvládl jsi to skvěle bez ní.", povzbuzovala jsem ho. "Nemusíš se přede mnou přece schovávat. Přede mnou ne. Prosím.", zkusila jsem to znovu a tentokrát si už ode mě Michael roušku nechal sundat. "No vidíš...", chválila jsem ho jako malého školáčka. Bříškem prstu jsem mu přejela přes nos. "Perfektní....prostě perfektní!", zhodnotila jsem a usmála se na něj.

"Aileen...já ti dneska ani nestačil říct, jak moc ti to slušelo...tedy sluší. Ty šaty....moc se mi na tobě líbí.", odvrátil od svého, pro mě dokonalého, nosu pozornost Michael. "Můžeš to ještě napravit, Michaele. Nikdy není přece pozdě.", vybídla jsem ho hravě. "Tak tedy....moc ti to sluší.", zašeptal s trochu zhrubělým hlasem Michael. "Děkuju ti, ale dnes jsem tu od rozdávání lichotek já. Myslím, že je nejvyšší čas, abychom ti trochu zvedli sebevědomí.", převzala jsem iniciativu. "Takže, chceš vědět, co se mi na tobě líbí?", zeptala jsem se ho s nově nabitou hravostí a pozitivní energií v těle. Odpovědí mi bylo jeho přikývnutí. V očích se mu zračila zvědavost. "Líbí se mi tvoje vlasy. To, jak jsou od přírody zvlněné a jak mě vždy pošimrají na tváři, když se ke mně velmi blízko přiblížíš. Miluju tvoje oči a ty jiskřičky v nich, když jsi veselý. Líbí se mi jejich barva a líbí se mi i tvé dlouhé řasy. Líbí se mi tvůj nos a líbil by se mi i před tím. Nedej na posměšné komentáře druhých, byť je to tvá rodina. A víš co si myslím, Miku? Že ti bráškové možná trošičku záviděli, proto museli najít něco, čím tě srazit nebo alespoň trochu sesadit. Tohle děti občas dělávají a ty bys jim to měl odpustit a zapomenout. Ať už tehdy řekli cokoli, nic to určitě nemění na tom, že tě mají rádi a já věřím....věřím, že i Joseph tě má rád. Opravdu v to věřím", sdělila jsem mu upřímně a on mě poslouchal a přijímal má slova. Už se nesnažil přede mnou utajit své emoce a z oka se mu po tváři rozkutálela slza. "I když se mi ty slzy nelíbí, měla bych se naučit je mít ráda, protože dokazují to, že máš srdce a city. A já...já bych vedle sebe rozhodně nesnesla nějakého necitu.", nepokoušela jsem se mu tentokrát slzu rychle setřít a dělat, jako by ani neexistovala, prostě jsem ji nechala dopadnout. "Miluju tvé rty....velké a plné. Miluju je, protože umí líbat nejlíp na světě, víš.", pokračovala jsem a Michael se přes zakalený zrak tiše rozesmál. "A kromě toho, že umí skvěle líbat, se umí i kouzelně smát.", dodala jsem rychle. Pak Michael udělal přesně to, v čem byly jeho rty tak dobré....přitiskl se jimi na ty mé, chvíli vyčkával a zvyšoval tak mé napětí. Pak si je přivlastnil...jemně a zlehka. Nesměle si pohrával dokud jsem neucítila, jak jsou najednou mé rty citlivější a prokrvenější. Tím jsem mu dala jasný důkaz toho, že chci, aby pokračoval. Pochopil i beze slov, jeho polibky tak byly najednou delší a vášnivější. "Páni!", zmohla jsem se na jediné, když se ode mne za nějakou dobu nepatrně odtáhl. "Aileen, já....já ti neřekl celou pravdu. O tom dnešku s Madonnou. Nesnesl bych už pomyšlení, že před tebou něco tajím. Navíc, i přes ty roky, co ji znám, nevím čeho je doopravdy schopná, když se naštve a nerad bych, aby se k tobě donesly určité věci z bulváru. Nepravdy či polopravdy. Já...musím ti říct celou pravdu. Pak se můžeš sama rozhodnout, zda budeš chtít, abychom pokračovali v tom, co jsme tu před chvíli dělali."

"Dobře...", přikývla jsem a začala pomalu chápat Javonovu zášť vůči Madonně. Nechtěla jsem už slyšet její jméno, přesto jsem na Michaelovi viděla, jak moc ho něco trápí. "Tak povídej...", vybídla jsem ho. "Chtěla se se mnou vyspat!Vidíš...urvala mi i knoflík na košili. Tady...", a já si tak mohla povšimnout, že tam, kde byl dřív bílý knoflíček, je nyní prázdné místo. "A ty..ty jsi..?", vyhrkla jsem zbrkle. "Aileen, proboha ne. Věř mi, prosím. K ničemu nedošlo. Ani v nejmenším. Snažil jsem se jí rozumně vysvětlit, že mě k tomu prostě nemůže přinutit, protože tyhle věci já nedělám bez lásky. Řekl jsem jí, že miluju tebe, ne ji. To ji naštvalo asi ještě více, proto mě zamkla v její koupelně. Ven jsem se dostal pootevřeným okýnkem a zbytek už víš.", dokončil Michael a já ještě chvíli zůstala nečinně a mlčky sedět jako opařená. "Aileen, já...chci abys věděla, že bych tě nikdy nepodvedl. Nikdy. Za žádnou cenu.", zdůraznil. "Víš, tak trochu jsem něco takového tušila. Už i díky tomu, co mi o Madonně a tobě stačil prozradit Javon.", promluvila jsem konečně a Michael se zatvářil překvapeně. "Restaurace Ivy...", pípla jsem na upřesněnou. "Ah tak...to bylo před pěti, šesti lety. V té době jsme se často setkávali.", povzdychl si Michael. "Prý se o vás psalo, že spolu chodíte...", přihodila jsem mu další udičku, na kterou se chytil. "Z mého pohledu ne. Párkrát jsme si vyšli a ta večeře v Ivy byla vůbec velký debakl.", zhodnotil Michael a já ho posunkem očí vybídla k podrobnostem. I přes to, jak mi byla tato diskuze nepříjemná, jsem zůstávala i trochu zvědavá. "Vzpomínám si, že mi tehdy řekla: Nejdu s tebou do nějakýho hloupýho Disneylandu. Já jí na to řekl, že jsem jí ale nepožádal, aby tam se mnou šla. Na to ona důrazně: Nejdu do Disneylandu. Jdeme na večeři a pak do strip baru. Nechtěl jsem jít do žádnýho baru, kde se muži převlékají za ženy a opačně. Tak jsme s ní tedy šel na tu večeři...do Ivy. V autě mi z očí strhla brýle a vyhodila je z okna.", vzpomínal hořce Michael. "Prý chtěla vidět na mé oči, byla naštvaná, že mám brýle, tak je prostě vyhodila.", dodal a já pocítila lítost i nenávist. Dokázala jsem si představit, jak se asi Michael ten večer cítil. Že byl opět přinucen udělat něco, co mu nebylo příjemné. Skryl tím pádem své emoce za brýlemi, ale Madonna to vzala jako urážku a to málo, co Mikovi pomáhalo se cítit, alespoň trochu líp, vyhodila z okénka auta. "Pak u večeře dělalala všelijaká ta lascivní, laciná gesta. Nedalo se na to koukat, nevěděl jsem kam s očima a neměl jsem své brýle. Dokonce jsme se i v závěru toho večera pohádali. V restauraci nás totiž poznala skupinka dětí a rozběhla se k našemu stolu. Prosili, zda bychom se jim podepsali, ale Madonna řekla: Vypadněte. Slyšíte? Jděte pryč. Bylo to velmi hrubé, nebylo to hezké. Řekl jsem jí, že takto nemůže s dětmi mluvit a ona mi řekla, ať držím hubu.", přehrával si Michael onen nepovedený večer před očima. "Co jsi na to řekl ty?", zajímalo mě a zlost ve mně jen kypěla. "Řekl jsem: Ty drž hubu. Nelíbilo se mi, jak s těmi dětmi jednala. Bylo to nepřípustné.", uzavřel Michael.

"No Miku. Díky tobě a Javonovi jsem dnes získala nový pohled na Madonnu.", přiznala jsem bez oklik. "Zlobíš se?", špitnul zklamaně Michael. "Ano, zlobím....ale ne na tebe. Na ni. A jestli se ještě kdy pokusí ušít na tebou nějakou habaďůru, bude mít co dočinění se mnou.", vyhrožovala jsem a Mike si znatelně s úlevou oddychl. Byli jsme spolu, vše si řekli, nikdo na toho druhého nezvýšil ani jednou hlas a tak to mělo být.

Únava a náročnost dne se na nás začala podepisovat a mě bylo zcela jasné, že pokračování toho, co se odehrálo před tím než Michael nakousl téma Madonna, budeme muset nechat na jindy. "Ale...?", vyhrkl Michael, když jsem si odevzdaně svlékala šaty a chystala se do postele. "Už nic neříkej, zlato. Já se nezlobím...a věřím ti.", přejela jsem mu prstem přes ústa, abych ho umlčela. "Dnes už si nepřeju nic jiného, než abys mě obejmul a chytil za ruku.", zašeptala jsem. "Tak to splním moc rád.", odpověděl, přitulil se ke mně a udělal přesně to, o co jsem ho požádala.