Říjen 2016

Michael a Jackie Kennedy

31. října 2016 v 18:10 | Adelle |  zajímavosti
Michael si kdysi vyšel na schůzku s Caroline Kennedy (dcerou Jackie). Po večeři ji prý chtěl políbit, ale Caroline řekla: "Kdyby má máma zjistila, že jsem se líbala s černochem, zabila by mě.". Michael se domů vrátil s pláčem. Po letech o tom ale řekl Jackie. Ta byla velmi rozhořčená a trvala na tom, že to její dcera musela říct jen proto, aby se vyhnula polibku.
Ve skutečnosti se ale Michael zajímal více o samotnou Jackie, než o její dceru.
Michaelova sestra La Toya přiznala, že v Michaelově zásuvce s ponožkami našla fotku nahé Jackie. La Toya se tehdy Michaela zeptala, co udělá, až Jackie osobně uvidí. "Nevím. Asi omdlím.", zněla Michaelova odpověď.
V roce 1983 chtěla totiž Jackie zeditovat jeho memoáry. Oba se měli konečně osobně setkat. Ten den ale Michael trpěl tak velkou trémou a panickým strachem. "Je to přece nejslavnější žena světa a já jsem jen...já!" Michael celý den prozvracel a ze schůzky ten den sešlo. Hned druhý den ale pozval Jackie do jejich rodinného sídla v Hayvenhurstu (Encino). Hned, jak se Jackie blížila k domu, nechal Michael všechny poslat pryč - od rodinných příslušníků až po zaměstnance. Maminka Katherine tehdy moc toužila osobně poznat Jackie, ale ani jí Michael nevyhověl.
Jeden z přátel Michaela později řekl, že Jackie s Michaelem chtěla probrat pracovní věci ohledně knihy, ale Michael měl v hlavě něco jiného. Zajímalo ho, jak se Jackie cítí, když ji neustále někdo fotografuje. Chtěl poradit, jak to udělat, aby se vyhnul lidem z bulváru a paparazzi. Ve svých 25 letech nebyl jednoduše připravený napsat vlastní memoáry. Nebyl psychický připravený na to podat fanouškům skutečný příběh. I přes veškeré problémy svou rodinu chránil a hájil. "Nechci mé fanoušky zklamat tím, že bych jim prozradil celou pravdu. Ranilo by je to." Michael přišel s nápadem, že místo autobiografie by mu Jackie mohla pomoct s vydáním knížky, která by obsahovala jeho dřívější kresby a básně. I když Jackie projevila jistý zájem nad Michaelovým nápadem, toužila mít na papíře celý jeho skutečný život.
Den po osobním setkání v Hayvenhurstu spolu vyrazili do Disneylandu. Michael se pak La Toyě svěřil, že Jackie je tolik silná a inteligentní žena. V Michaelových očí představovala dokonalou matku už tím, že se dokázala přenést přes smrt J.F. Kennedyho. "Ale Michaele, my už matku máme.", řekla La Toya. "To ano, ale to my se musíme postarat o Kate, kvůli tomu čím vším si musela projít s Josephem. Kdo se postará o nás? "Nevěděla jsem jak mu odpovědět.", přiznala později La Toya. "Byla jsem si ale jistá tím, že ten, kdo se o nás má starat, rozhodně nebude Jackie."

(můj překlad z knihy Michael Jackson: The Magic, The Madness, The Whole Story od J.R. Taraborrelliho)

Kapitola 37.- Madonniny triumfy

30. října 2016 v 16:15 | Adelle |  povídka: terapie láskou
Byl to jen zanedbatelný okamžik, ale já věděla, že se na mě Michael podíval a poznal mě. Pak zmizel v zákulisí a sálem se rozezněl gong oznamující dvaceti minutovou přestávku. Tohle byla moje šance - dostat se dopředu k Elizabeth a konečně jí popřát. Diváci se začali houfně zvedat ze svých křešel a já klasicky panikařila. Nelíbilo se mi ostré světlo lamp, které teď zaplnilo každičký kout a tudíž jsem si přišla přede všemi moc na ráně. "Krásné šaty...", poznamenala ke mně herečka Christine Baranski a přívětivě se usmála. Byla jsem jako opařená. Stále jsem si nemohla zvyknout na to, že jsem součástí tohoto všeho. Připadala jsem si, že do této společnosti nepatřím - nezapadám. A přesto kolem mě procházela jedna celebrita za druhou a netvářili se vůbec tak, jako bych měla okamžitě opustit jejich teritorium. "Děkuji...", dostala jsem koktavě ze sebe a vycenila na Christine zuby možná až dost křečovitě. Chtěla jsem jí rovněž říct něco milého a lichotivého. Mohla bych říct, že v seriálu Cybill je fakt úžasná a právem si loni zasloužila cenu za nejlepší herečku ve vedlejší roli, ale to bych vyzněla možná jako nějaká poblázněná fanynka. Ještě bych pak mohla přijít s prosbou o autogram, to tak! Mlčela jsem a nejraději bych si za to jednu vrazila. Pak jsem ucítila pevné stisknutí ruky na mé paži. "Javo....Miku!", vyjekla jsem na půl radostně, na půl překvapeně.


"Pojď se mnou, prosím. HNED!", zašeptal Michael na místo pozdravu a bez úsměvu. Nevěděla jsem, kam jdeme, ale poslušně jsem ho následovala.

Došli jsem do úzké chodby až ke dveřím, na kterých visela cedulka s nápisem ŠATNA - Michael Jackson, The Bacon Brothers, Rod Stewart. Uvnitř naštěstí nikdo nebyl. "Aileen....jsi tady! Díkybohu, že to není jen sen. Jak ses sem ale dostala? Proč si mi nedala nějak vědět?", zasypal mě Michael hned, co za námi zavřel dveře, otázkami. "Miku.....já....já, chtěla jsem ti říct, že ta písnička byla nádherná. Úplně jsem cítila, jak všichni ti lidé v obecenstvu přestali dýchat.", vyhrkla jsem upřímně a objala ho kolem pasu. Zprvu měl ruce nečinně podél těla a já cítila jeho strnulost. Pak mě ale k sobě přitiskl a já měla jeho dlaně pod svými rameny. "Už se na mě nezlobíš?, chtěl vědět a hlas se mu trochu zachvěl. Zvedla jsem hlavu, kterou jsem do té doby měla zabořenou do jeho hrudníku. Dokázala bych se do těch jeho očí dívat celé hodiny a nikdy by mě to neomrzelo. Milovala jsem je i teď - byly krásné, i když se v nich odrážel smutek. Mike před mým přímým pohledem ale ucukl a odtáhl se ode mě. Na jednom z kovových nástěnných háčků visel volně bílý ručník, pro který se rychle natáhl. Otočen ke mně zády si jím chvíli přejížděl přes zadní stranu krku, pak si jej obmotal kolem dokola. "Ne, nezlobím....Pokud se tedy se mnou nebudeš chtít líbat na jevišti. I když tím vůbec neříkám, že to nemůžeš udělat právě teď a tady...", dodala jsem hravě, abych mu dokázala, že už na něj opravdu nechci být naštvaná. "To jsem opravdu moc rád, Aileen...", otočil se konečně zase ke mně - ústa a nos zakrytá za osuškou. "Miku....myslím, že bychom si ale měli promluvit o tom všem, co se v posledních dnech stalo. Prosím, Michaele. Mluv se mnou!", požádala jsem ho zrovna v okamžiku, kdy se z chodby ozval gong a následně hlas oznamující, že do konce přestávky zbývá 5 minut, "Musíme se vrátit do sálu. Aileen, prosím, pojď se mnou. Jako má přítelkyně...Liz bude mít určitě radost, že tě vidí a já....budeš mi nablízku. Nemůžeš přece stát někde v koutě. Slibuji, že pak si v klidu promluvíme.", řekl Michael a já na jeho návrh přikývla. Pak se Michael rychle zbavil ručníku a oblékl se zpátky do svého černého saka. Na chodbě jsem to byla já, kdo ho chytil za ruku a byla ráda, když mě svými prsty něžně pošimral v dlani. Bylo to pro mě důvěrně známé gesto a zároveň dobré znamení - příslib toho, že mu snad na mě stále ještě záleží.

V hlavním sále jsem zase pocítila lehčí záchvěv paniky. Teď už bylo jasné, ke komu patřím. Cítíla jsem se jakoby mě oči všech těch lidí svlékali. Slyšela jsem, jak si šeptají a snažila jsem se jim jejich zírání neopětovat. Nechtěla jsem se v žádném případě ale dívat jako největší stydlín do země. To už jsme se ale naštěstí blížili k první řadě a já z povzdálí konečně spatřila Elizabeth, jak si na křesle upravovala hedvábný zelenkavý polštářek, který využila pravděpodobně proto, aby jí z dlouhého sezení nebolala záda. Netrvalo dlouho a všimla si nás. Oči i úsměv se jí rozšířily. "Aileen, drahoušku...", zvedla se ze svého křesla a my s Michaelem přidali do kroku. "Liz!", vyhrkla jsem a políbila ji na nastavované tváře. "Všechno nejlepší!", dodala jsem hned poté. "Děkuju...", rozzářila se a opět mě objala. "Děkuju, že jsi to stihla.", zašeptala mi do vlasů důvěrně. "Co ten uličník, že on tě zlobí? No neboj děvče, já už si ho pak podám.", řekla již dostatečně nahlas a zároveň se dívala směrem k Michaelovi, kterému laškovně hrozila zaťatou pěstí. "Liz, budeme potřebovat ještě jedno křeslo pro Aileen.", upozornil spěšně Michael a já automaticky šlehla pohledem na místo, kde seděla Madonna a zvědavě si nás měřila. Přikývla jsem k ní na pozdrav a usmála se. Přikývnutí mi opětovala, ale záhy odvrátila pohled a zadívala se na zatím stále ještě prázdné jeviště. To už ale dorazil mladý muž v obleku, se sluchátkem kolem ucha a přisunal k nám křeslo. Světla v sálu začala pomalu pohasínat a my se tak rychle usadili. Než světla pohasla úplně, stačila jsem se ještě podívat nenápadně za sebe ve snaze najít Javona. Nikde jsem ho neviděla.

Druhou část slavnostního večera započala svým proslovem Carol Burnett, po které přišla na řadu Rosie O´Donnell a Claudia Schiffer společně s Harry Connickem - hudebníkem a zároveň hercem. "Abychom předešli drbům, musím říct, že JÁ ho jen doprovázím.", nezapomněla úvést hned na začátek modelka, kterou si každý pojil s Davidem Copperfieldem. "Ano vážení, a já si to užívám. Moc si to užívám...", dodal vtipně Harry. Oba dva pak poblahopřáli Liz a Claudia znovu uvedla Harryho, který usedl k pianu a společně s jeho doprovodnou kapelou zazpívali oslavenkyni písničku. Poté si Harry vyměnil své místo na jevišti s hercem Arsenio Hallem, zpěvačkou Patti La Belle, která si vypůjčila písničku od Joe Cockera - You are so beautiful. Michael si začal tiše pobrukovat refrém společně s Patti a když mě chytil nenápadně za ruku, byla jsem nejšťastnější ze všech, i přesto, že se na mě ani nepodíval a očima rentgenoval podium.

Naši nenápadnou romantickou chvilku přeťalo vystoupení komičky Lily Tomlin v přestrojení za Tommyho Veloura. Lily vsadila na mix různých písniček, které vtipně spojila v jedno velké číslo vyplněné i o různé hlášky. "Elizabeth jsi magnet na chlapy. Tvé oči jsou tak dokonalé, že si přeju být jejich slzou. Hey...to je tu takové vedro nebo jsem to já? Jo, jsem to já...", zahlásila drsným hlasem Lily do mikrofonu. "Já - jsem - příliš sexy pro svou kravatu. Příliš sexy pro svou kravatu, příliš sexy pro mou košilu.", poinformovala nás zpěvně komička a začala si rozepínat knoflíčky u košile, aby odhalila svou falešnou chlupatou hruď. Pak vsadila na písničku od Percy Sledge. "Když muž miluje ženu, nemůže už na nic jiného myslet. Vyměnil by svět za dobrou věc, kterou nalezl. A když ona zlobí, on to nevidí.", tóny balady najednou vystřídala známá melodie. "Proboha!", srdce mi poskočilo. "A ty jsi zlobivá, baby.", ukázala Lily lišácky prstem směrem k Elizabeth. Lily se pak pokusila o Michaelovu měsíční chůzi a já měla srdce až v krku. Orchestr dál vybrnkával Michaelovu písničku "Smooth Criminal". "Ou jéé...Ou.", vypískla fistulí Lily a chytla se v rozkroku. Lidé v publiku se smáli, i Liz se chichotala a o něco podobného se pokoušel stydlivě i Michael. Já ale vycítila, že mu to není možná dvakrát příjemné. Okamžitě jsem si vzpomněla na Javona s Billem, jak kdysi hučeli do Mikea a chtěli vědět, zda se v oněch místech dotýká na pódiu skutečně jen čistě v žáru tance nebo to má mít nějaký sexuální podtext. Stiskla jsem Michaelovu ruku ve své a nemohla si nepovšimnout, jak ho Liz smířlivě poplácala po noze. "Ale no ták...", špitla k němu povzbudivě.



Jako další se na jevišti objevili Dennis Hopper, Elizabeth Hurley, Rod Stewart, Cher a pak vyzval hlas uvaděče na podiu Madonnu, ani jsem si nestačila povšimnout, že už nějakou dobu neseděla vedle Liz. "Ahoj Elizabeth. Vypadáš tak krásně. Uhm..když jsem byla malou holčičkou, chtěla jsem být stejně tak krásná jako Elizabeth Taylorová. Chtěla jsem cválat na koni se svými dlouhými, lesklými vlasy, které by za mnou vlály. Chtěla jsem se houpat na houpačce v sametových šatech, chtěla jsem fialkové oči a průsvitnou pokožku. Chtěla jsem čtyřiceti centimetrový pas a chtěla jsem, aby mě kolem něj chytili Montgomery Clift, Paul Newman, James Dean a Rock Hudson.", započala Madonna svůj proslov a já si zároveň všimla, že vedle mě v potemnělém místě u zdi stojí Javon a šklebí se. "Holka může snít, že ano? Nikdy nezapomenu na to, když jsem poprvé viděla Místo na výsluní. Nevím přesně, muselo mi být asi 11 nebo 12 let. Ve filmu je scéna, kdy se Elizabeth a Montgomery konečně chystají políbit. Přistoupí k sobě. Teď už nevím, zda tančí...a obejmou se. Jejich rty se stěží dotýkají a ona se mu podívá do očí tak.....tak, že mě to pokaždé dostává. Opravdu...pokaždé, když se na to dívám, to má na mě stejný efekt.", pokračovala dál zpěvačka. "Tse, ta aby nezmínila muchlovačky...", slyšela jsem poměrně nahlas zašeptat Javona a šokovaně jsem se na něj podívala. S rukama zkříženýma kolem hrudi nelibě sledoval Madonnu. Přitom jsem musela uznat, že měla skutečně skvělý proslov od srdce. Nezaměřovala se pouze na Elizabethinu filmovou tvorbu, ale také na její nadaci The Elizabeth Taylor AIDS Foundation, pomáhající lidem z ekonomicky málo rozvinutých zemí třetího světa. "A tak ti tu dnes Elizabeth vzdáváme čest. Za tvou kuráž, sílu, přesvědčení, soucit, ale především tvou inspiraci. Jsi tou nejzlatější z hvězd. Krásné narozeniny.", ukončila Madonna a vysloužila si tak mohutný aplaus. Liz se okamžitě zvedla ze svého místa a přispěchala k Madonně, aby jí osobně poděkovala. Michael se také postavil. S obavami sledoval Liz na schodech. Nejspíše se bál, aby nezakopla. Byl připravený Elizabeth okamžitě poskytnout svou pomoc a dovézt ji zpátky k jejímu křeslu. Když se obě ženy přátelsky políbily, naklonila se Madonna k Michaelovi. "Miku...Miku!", vypískla radostně plna dojetí. Michael nejistě přistoupil blíž a pak...pak ho políbila. Políbila ho na rty. Ano, ten večer se rozdalo mnoho vděčných polibků a tak jsem vlastně moc dobře nechápala, proč mě zapíchlo bolestně u srdce. "Ta můra!", komentoval to kdesi blízko mě Javon. V tu chvíli jsem se raději zaobírala pohledem na své nehty na rukou, které jsem měla položené v klíně. Michael se vrátil na své místo a já periferně vycítila jeho pohled na mně. Zvedla jsem hlavu a všimla si, že jak Madonna tak Liz, se ve vzájemném objetí vrací na podium.

Večer se chýlil ke svému konci a obecenstvo odměnilo Liz ovacemi ve stoje. "To ona mě políbila.", špitl ke mně Michael. "Já vím...", zaznělo tiše z mých úst. Madonna ještě chvíli vyčkávala na jevišti s Liz, pak se ale vytratila do zákulisí. Liz mezitím stačila několikrát nahlas poděkovat do mikrofonu. "Děkuji, že jste tu dnes byli.", zopakovala a v ten okamžik začali na podium houfně přicházet lidé, kteří se zastavovali Liz za zády. "Toto je má rodina.", vysvětlila publiku. "Michaele, pojď...pojď sem, ty jsi také rodina.", pobídla Liz Michaela, který se na mě nerozhodně podíval, jakoby snad čekal na mé svolení. "Utíkej, Miku.", odpověděla jsem mu polohlasně a nepatrně se usmála. Poslechl mě. "Děkuji mým dětem, vnoučatům....mému bratrovi", ukázala Liz za sebe na vysokého prošedivělého pána. "Ráda bych....Ráda bych vám všem poděkovala, že jste dnes přišli. Děkuji za vaši podporu a lásku, za to, že tu mohu být se svou rodinou. Nejsem tu dnes, abych oslavila své narozeniny. Jsem tu kvůli lidem z celého světa, co trpí AIDS. Tato věc se nás týká. Díky vám a vaší štědrosti jsem mohla navštívit místa jako Nairobi, Brazílie, místa v Americe i místa, o kterých byste raději neslyšeli a která byste raději nechtěli vidět. Díky vám se budou moci tito lidé najíst, dotkne se jich vaše láska. A já vám za to tak moc děkuji. Bůh vám žehnej.", dopověděla Elizabeth a spustila se nová vlna ovací. Michaelovy oči se leskly a já najednou zapomněla na nějaký Madonnin polibek. Pokud bych mohla jmenovat někoho, komu skutečně záleželo na osudech druhých, komu nebyla lhostejná bída a utrpení ve světě....byla by to právě Liz a Michael. Pojilo je více než jen přátelství. Bylo to něco, pro co jsem jen obtížně hledala správné pojmenování. V duchu jsem mohla děkovat okolnostem, které svedly Elizabeth a Michaela na společnou cestu.

Program byl kompletně u konce. "Pojďte děti, půjdeme...", rozhodla Liz, když se jí podařilo s Michaelem sejít z jeviště opět k našim místům. Postavila se mezi mě a Mikea a objala nás. Vyrazili jsme společně pomalu ze sálu a v závěsu za námi se držel obezřetně Javon. Na chodbě jsme se pak rozdělili. Liz a Michael si ještě potřebovali zaskočit do šaten pro své osobní věci a my s Javonem na ně dle instrukcí měli počkat. "Hned budu zpátky.", přislíbil Michael mým směrem a já byla moc ráda, že se u toho alespoň trošičku pousmál. Těšila jsem se upřímně i na to, až budeme mít trochu soukromí, abychom si mohli konečně promluvit. Elizabeth se za námi vrátila asi za deset minut. "Kde je Michael, Aileen? Ještě nepřišel?", zajímala se okamžitě a my s Javonem jen zavrtěli hlavou. "Je to divné, dojdu se za ním raději podívat do šatny. Vydržte, dámy.", rozhoupal se nakonec Javon k činu a nechal nás s Elizabeth napospas. "Aileenko, pověz mi. Je všechno mezi tebou a Michaelem v pořádku? Svěř se mi, děvče.", obrátila se ke mně mateřsky Liz. "Vše je v pořádku. Občas se sice na něčem neshodneme, ale to je snad ve všech vztazích normální a běžné. Miluju ho, Liz. Na tom se nic nezměnilo. A on mě snad má také rád.", ubezpečila jsem ji a dál to raději nechtěla rozvádět, abych jí nezpůsobila nějaké zbytečné starosti. "No to si piš, že tě má rád a jak. Vím...cítím, že je s tebou šťastný, Aileen. Uhm...A kdybys mu dala dítě, by by ještě šťastnější.", dorazila to Elizabeth a já po ní vrhla překvapený pohled. Ten večer to bylo již podruhé, co někdo ve spojitosti se mnou a Michaelem vyslovil slovo dítě. Nejdříve Javon, pak Elizabeth. Než jsem stačila cokoli říct, přiřítil se uříceně Javon. "Není tam.", ztěžka oddychoval a mně se záhy zatmělo před očima a tělo se proměnilo v kámen. "Co tím myslíš, že tam není?", probrala se jako první Elizabeth. "Nechápu to, madam. Prostě tam není a věci jsou pryč. Omluvte mě...", vystartoval ihned ke skupince vysokých mohutných můžu s vysílačkami.

Neslyšely jsme, co si přesně Javon a jeden z mužů říkali. Brzy jsme ale pochopily, že z diskuze přešel Javon do rozčilování a křiku. Vylekaně jsme k nim přispěchaly. "Jak je tohle sakra možné? Neděláte si ze mě tak náhodou dobrý den, chlape?", vyřvával Javon na muže v obleku. "Co...co se děje, Javone?", dožadovala jsem se okamžitě jeho pozornosti. "Odjel....Nechápu to, Aileen. Ale viděli ho, jak nasedá do auta. S tou....tou. Madonnou!", vyprskl nabroušeně a zoufale zároveň.

Kapitola 36.- Popelka v Hollywoodu

26. října 2016 v 19:51 | Adelle |  povídka: terapie láskou
Svůj příchod do hotelu jsem ohlásila mladé uniformované slečně na recepci, která posléze vytočila číslo pokoje, ve kterém se měla nacházet Michaelova vizážistka Karen. Trochu jsem si oddychla, když spojení bylo úspěšně navázáno a já si podle instrukcí recepční měla udělat pohodlí ve foyer a počkat až Karen sejde dolů. Vytáhla jsem z kabelky mobil a i když jsem moc nedoufala v odpověď, napsala jsem Javonovi kratičkou informativní textovku - Jsem v hotelu. Při pohledu na ukazatel baterie, jsem si mohla jen nešťastně povzdychnout. Zbývalo pouhých sedm procent. "Ty musíš být Aileen, že ano?", ozvalo se ani ne za pět minut. Otočila jsem se po hlase a spatřila vysokou usměvavou blondýnu, která mohla být zhruba v Michaelově věku. "Ah ano...to jsem já.", vyblekotala jsem ze sebe rozechvěle a napřáhla ke Karen svou pravici. "Jsem moc ráda, že tě konečně osobně poznávám. Michael mi o tobě moc hezky vyprávěl.", pokračovala Karen a mě bylo záhy trochu líto, že něco podobného nemohu říct já jí. Bylo milé zjistit, že se o mně Michael zmínil, ale já o Karen až do dnešního dne vůbec nevěděla. Na druhou stranu, kdyby mi měl Michael vyprávět o všech svých známých, vyšlo by to jistě na pořádně tlustou knihu. "Tak půjdeme, čas je dneska náš nepřítel, ale my dvě to zvládneme a vyhrajeme nad ním.", zamrkala odhodlaně a než jsem se stačila vzpamatovat, opouštěly jsme hotel a ocitly se tak na hollywoodském Boulevardu."My jdeme za Michaelem?", vypískla jsem téměř s nehranou nadějí v hlase. "Ne, zlato. Vybereme ti šaty na večer a pak se hned vrátíme zpátky do hotelu.", vysvětlovala spěšně a nasadila svižné tempo. Cítila jsem se trochu nesvá z toho, že jsem svou vlastní blbostí pravděpodobně připravila Karen o volný den nebo alespoň o pár hodin volna. "Karen....já...děkuju, že mi takhle pomáháš. Vůbec nevím, jak ti to vrátit.", přiznala jsem a popoběhla o pár kroků, abych s ní udržela krok. "Ale to je v naprostém pořádku.", rozzářila se jako sluníčko a mávla rukou na znamení, že jde pro ni v podstatě o úplnou banalitu. "A kde je vůbec teď Mike?", zajímala jsem se. Karen se náhle prudce zastavila a potutelně se usmála. "Přímo u tvých nohou.", vyprskla smíchy a já úžasle zjistila, že má pravdu. Nacházely jsme se na chodníku slávy a já těsně přede mnou spatřila hvězdu s jeho jménem. Zalil mě hrozně zvláštní pocit a pýcha zároveň. Nedalo se jinak a já se musela smát společně s ní.

V luxusně vypadajícím butiku, který umožňoval si šaty za poplatek vypůjčit, jsme strávily jen asi dvacet minut, což mi přišlo žalostně málo. Kdyby tu teď tak mohla být Tara, pravděpodobně bychom se nehly do soumraku. Byl to ráj a pastva pro oči každé ženy. Krásnější kousky jsem snad ještě nikdy neviděla. Karen byla ale nekompromisní. Po poradě s prodavačkou popadla troje šaty, které jsem si pak mohla vyzkoušet, a ty které mi podle ní padly nejlépe, jsem si nakonec odnášela s sebou. "Ty jsi přesně ten typ ženské, které by slušel snad i pytel brambor.", zhodnotila Karen a já cítila nemalou horkost na svých tvářích.
Když jsme se pak opět dostaly do Kareninina hotelového pokoje, pustila se hned do práce, která ji už několik let živila. Otevřela přede mě svůj arsenál - velký kosmetický kufřík. "Nejdříve ale uděláme něco s těmi vlasy, ale to bude hračka.", přejela svými prsty po mých vlasech a já byla vskutku ráda za to, že jsem si vlasy dnes brzy ráno umyla a nevyžadovaly až tolik práce. Poté, co mi Karen vlasy jen mírně vyfoukala a pár pramínků zvlnila kulmou, vše zafixovala lakem na vlasy. Pak už se vrhla na samotné líčení. Do té doby jsem měla za to, že nalíčit se není nijak zdlouhavá a náročná práce. Většinou mi stačilo pět až deset minut, abych byla hotova se svým make-upem. Díky Karen jsem teprve pochopila, že je to docela kumšt. Píle a trpělivost se v této oblasti jednoznačně vyplatí. Jak čas plynul, má nesmělost vůči Karen začala postupně opadávat a vzájemné zdvořilostní fráze, aby diskuze nevázla, vystřídaly salvy smíchu a Kareniny vzpomínky na všechny ty zážitky spojené s jejím věrným zaměstnavatelem. "Lidi se mě často ptají: Proboha Karen, co tam s tím Michaelem jenom děláš, přece to nemůže zabrat tolik času chlapa upravit?! A já říkám: Jó, to byste se divili. Tak třeba jednou, když jsem připravovala Michaela na jedno focení do časopisu, seděl Bubbles na jeho klíně. Stačil nepatrný moment...chvilička, kdy jsem se pro něco otočila a to zvíře jedno si pochutnávalo na transparentním pudru. Myslím samozřejmě Bubblese ne Mikea. Jo, nebylo a není to s ním jednoduchý, ale i tak času stráveného s ním nelituju. Stačí, když se jenom někde na chvíli objeví...vstoupí do místnostni a jakoby se ihned pročistil vzduch.", svěřila se Karen zatímco mi upravovala obočí. A aniž bych to vlastně nějak plánovala nebo chtěla, došlo i na poznámku ohledně Lisy. "Ty Aileen, nevadí ti, že se tu tak o Mikovi rozplývám?", zalekla se najednou a odložila konturovací tužku. Její otázka mě vskutku překvapila. "Ne, vůbec. Jen povídej dál. Hrozně dobře se to poslouchá.", ubezpečila jsem ji a Karen si očividně úlevně oddychla. "To jsem ráda. Michaelově bývalé ženě bych něco takového asi vykládat nemohla.", začala a já se zájem povytáhla obočí. "Lisa mě nemá ráda.", doplnila Karen, ale nezdálo se, že by ji to nějak trápilo, dokonce se svému vlastnímu poznatku zasmála. "Nesnesla mě moc v Michaelově přítomnosti, což byl docela dost velký problém, když pro Michaela pracuju. Nechtěla, abych se ho dotýkala....", na okamžik se odmlčela a musela se opět pousmát. "Pracuju ale s rukama. Mou náplní je se ho dotýkat!", zdůraznila možná i proto, abych snad neměla rovněž nějaké pochybnosti. "Lisa musela být vždy u toho, když jsem pracovala s Mikem. Dohlížela na nás jako dozorce. Někdy se chovala opravdu hodně přehnaně: Ty si ty vlasy neumíš umýt sám, že ti je musí mejt Karen?, pištěla jednou jako smyslů zbavená na Michaela. Pak třískla dveřma, aby se ani ne za minutu zase mohla vrátit.", vzpomínala s nelibostí Karen a já visela na každém jejím slově možná víc, než jsem si v ten okamžik mohla sama přiznat. "Žárlila, což bych snad i dokázala pochopit. Michael je krásný okouzlující člověk a všechny ty ženy a fanynky, které se kolem něho točí a touží po něm....ne, není to rozhodně lehké zůstat neustále nad věcí. A i když mě Lisa kdysi nazvala starou krávou, neberu si to osobně. Nesnesla jednoduše jakoukoli ženu v jeho blízkosti. Snad jen s Michaelovými sestrami si rozuměla....Ano, s Jacksonovými byla za dobře.", pokývala hlavou Karen a já ji němě musela dát za pravdu, jak pak by s rodinou nebyla za dobře. Joseph z ní musel být jistě nadšený. Elvisova dcera. Dokonalá partie. "Ať už ale byla jakákoliv, Michael se tolik snažil zachránit jejich vztah. Nepovedlo se...A to, co pak předvedla...těsně před tím, než byli oficiálně rozvedeni. Zlomilo ho to....ranilo.", dodala a já se ihned chytila jako rybička na udičku. "Co udělala?", vyhrkla jsem možná až moc impulsivně. "Když jí přišly od Mikea rozvodové papíry, volala mu. Několikrát....prosila ho, ať ty papíry nepodepisuje. Naznačovala mu, aby dal jejich vztahu ještě šanci. Michael si nemyslel, že by to mohlo ještě fungovat, ale nakonec jí slíbil, že ty papíry nepodepíše. A druhý den? Všude v tisku se psalo, že Lisa podepsala rozvodové papíry. Prosila Michaela jen proto, aby to nebyl on, kdo první podepíše a ona z toho mohla vzejít vítězně. To byla pro Mikea rána. Přišel za mnou a řekl: Karen, musíme udělat něco, co ty titulky v novinách přebije. A tak jsme spolu vyrazili na večeři do Motown Cafe. Já si vzala stejné sluneční brýle co on, sladili jsme se. A co myslíš, následující den média řešila, kdo je ta záhadná blondýna, kterou vzal Michael Jackson na večeři.", dokončila Karen své vyprávění a mé srdce mělo, co dělat, aby se nevytlouklo z těla ven. Nevěděla jsem, nad čím v tu chvíli žasnout více, zda nad zákeřností Lisy či tím, jak si to Michael nenechal líbit.

S Karen utíkal čas tak moc, že jsem si při pohledu na hodinky, které ukazovaly téměř pět hodin, nejdříve myslela, že přestaly fungovat. "Teď do sebe musíš něco dostat. Nemůžeš tam jít úplně s prázdným žaludkem, holka. Nikdo netouží po tom, abys tam třeba zkolabovala.", rozhodla Karen, když byla se svou prací téměř hotova. Netrvalo dlouho a přinesla mi velkou plastovou láhev vanilkovo-banánového nutričního drinku s brčkem. "Jo uznávám, něco s trochu hutnější konzistencí by bylo jistě lepší, ale čas nás tlačí. Neboj se, zasytí tě to.", pobídla mě a já polkla první doušek. Chutnalo to dobře, téměř jako klasický mléčný koktejl. Dopila jsem a to už mě Karen naháněla se jít převléknout. Celou dobu mi ochotně pomáhala - zapnout zip na zádech, vyrovnat spodničku, ujistit se, že není látka šatů nikde pomačkaná. Podala mi malé psaníčko, do kterého jsem si uložila pozvánku i kartičku. "Vypadáš kouzelně.", pochválila mě. "To díky tobě...", pípla jsem vděčně. "Tak půjdeme, je nejvyšší čas. Odvezu tě k divadlu.", rozhodla a už se natahovala k věšáku pro svůj kabát. "Je to nutné, Karen? Vždyť je to jen přes silnici.", pousmála jsem se při té představě, že mě chce Karen takový kousíček odvézt autem. "Je to nutné! Hvězdy nechodí pěšky. A ty hvězda jsi....alespoň pro dnešní večer ano.", mrkla na mě.

Karen vypnula motor a já s rozpaky přes okýnko pozorovala situaci u divadla Pantages. Od hlavního vchodu až k silnici, kde už přizastavovala další a další auta, se táhl koberec. Poslíčci ve společenských oblecích pomáhali vystupovat lidem z aut. Za kovovou bariérou se tísnili lidé s fotoaparáty....fanoušci, kteří přišli v naději, že uvidí byť jen na malý okamžik svůj idol. Dala bych klidně ruku do ohně, že jsem v jednom kratičkém momentu zahlédla někoho s velkým transparentem, na kterém bylo napsáno Král popu. "Mám strach, Karen...", přiznala jsem téměř neslyšně. "Neměj, prostě jen vystoupíš z auta a vytáhneš z kabelky své trumfy, díky kterým se dostaneš dovnitř. Uvaděči už tě zavedou dovnitř a věřím, že brzy se uvidíš jak s Mikem, tak s Liz. Pozdravuj je ode mě a zlom vaz, holka!", snažila se mě uklidnit Karen. "Díky za všechno.", řekla jsem už dostatečně nahlas a objala ji. To ji možná na chvíli překvapilo, pak ale mé objetí opětovala. "Není za co, Aileen. Jsi fajn ženská, tvé oblečení i mobil ti nechám poslat do hotelu, kde má Mike na dnešní noc zarezervovaný pokoj a nezapomeňte zítra někoho poslat vrátit ty šaty, byť jsou krásné a měly by ti patřit...škoda, že šly pouze vypůjčit. Doufám že se brzy opět uvidíme...", vyjádřila svou naději a já po chvíli s rozklepanými prsty otevřela dveře auta.

Hned, jak jsem se nohama dotkla měkkého koberce, se mě ujala skupinka mužů. "Dobrý večer, slečno.", pozdravili sborově a já aniž by museli cokoli dodávat, vytáhla z psaníčka pozvánku i kartičku, kterou jsem dostala od Javona. "Tudy, prosím.", špitl jeden z nich a dal mi paží znamení, abych je následovala. Připadala jsem si jako Popelka, která právě vstupuje na královský ples. O kousek dál postávala herečka Salma Hayek, která zrovna podávala rozhovor, který natáčela televize. Rozklepaly se mi už i nohy. Dostali jsme se dovnitř, kde si mou pozvánku pro změnu vyžádal další muž s velkými koženými deskami a vysílačkou. "Je tu slečna Aileen Petersonová", zahlásil po chvíli do ní. Ve vysílačce to zarachotilo a pak se ozval mužský hlas. "V pořádku. Je na seznamu. První řada..hned vedle paní Taylorové a Michaela Jacksona.", řekl onen neznámý muž a já pochopila, že jde nejspíše o místo, kam si mám sednout. "Moment, Clarku. Na to místo si sedla Madonna. Jak je to možné, co je to zase za bordel? Ty celebrity si dělaj co chtěj. Co teď, sakra. Leda že by si slečna Peterso....Aileen!! Aileen! Zdravím....ta dáma patří ke mně a panu Jacksonovi, převezmu si ji.", přehlušil náhle hlas ve vysílačce Javon a pochlubil se uvaděči se svým průkazem bodyguarda. Byl tu! Našel mě. Clark jen odevzdaně pokýval hlavou a já se zachytila Javona za paži a pokračovala s ním pomalým krokem dál. "Sakryš Petersonová, sekne ti to...dneska tu strčíš do kapsy kde koho.", utahoval si ze mě Javon a sjel mě pohledem od hlavy až k patě. "Javone, kde je Michael?", zajímalo mě jediné. "Už je s Liz vevnitř. Minuli jste se asi o půl hodiny. Dovedu tě za ním...", řekl energicky.


"Počkej, copak jsi to neslyšel? Sedí tam Madonna. Nemůžu tam přece jen tak přijít a vyhodit ji. Bože můj, Javone. Vždyť je to MADONNA!", zatáhla jsem ho prudce za paži, abych ho zastavila. "Právě proto, že je to Madonna, tam jít musíš. Ta Material Girl si nemá co sedat na tvé místo, Aileen.", rozohnil se Javon. "Navíc, nechci si nechat ujít ten Michaelův překvapený výraz, až tě uvidí. Ten z tebe padne na zadek, tomu věř.", začal se při té představě hihňat Javon jak blázen. "Počkej?! Tys mu neřekl, že dorazím?!", vylekala jsem se. "Ne, neřekl. Neví ani o tom dopise, co jsem ti psal. Jen Liz ví, že jsi to stihla, ale má zákaz to Michaelovi vyslepičit dřív, než se sama ukážeš.", nepřestával se smát Javon. "Tak to tam nejdu už duplem.", rozhodla jsem rozmrzele při představě, že Michael nemá ani ponětí o tom, že tu jsem a možná o to ani nestojí. Proto teď Madonna sedí na místě, které bylo původně rezervováno pro mě. "Aileen, co plašíš? Prostě pojď se mnou.", žádal Javon a konečně se přestal chechtat. "Já...já musím...musím si odskočit. Kde jsou tady toalety?", vyjekla jsem vystresovaně. Javon jen protočil oči a ukázal rukou kamsi do dlouhé boční chodby.

Ne že bych skutečně potřebovala na záchod, prostě jsem jen musela někam zmizet. Uběhla více jak čtvrt hodina, než jsem vylezla ven. "Cos tam takovou dobu dělala, prosím tebe? Aileen? Jsi nějak zelená, je ti dobře?", zajímal se Javon a když jsem neodpovídala a jen se polekaně rozhlížela po překvapivě ztichlé a liduprázdné chodbě, pokračoval se svými teoriemi. "Už to mám, že tys zvracela? Jsi těhotná! Čekáš s Michaelem dítě. Že je to tak?", nahodil zase svůj typický vysmátý pohled. "Ale prosím tě. Nezvracela jsem a ani nejsem těhotná.", odbila jsem ho a vyrazila po hlavní chodbě dál až do míst, kde jsem tušila, že bude sál. "Škoda, dítě...to by bylo něco.", broukl si pro sebe Javon, ale já ho i tak slyšela. Otočila jsem se s povytaženým obočím na něj. "Co jsi říkal?", zeptala jsem se hraně. "Nic, nic...jen, že už to začalo. Musíme se nějak nepozorovaně dostat dovnitř a pokud možno se dostat, co nejblíže k Liz a Michaelovi. Jinak je celá tahle akce k ničemu.", vyštěkl podrážděně.

Neslyšně jsme vstoupili do sálu. Světla byla nyní natočena na podium, jinak bylo všude poměrně setmělo. "Proboha Javone, to je Hugh...Hugh Grant!", vykulila jsem oči, když jsem spatřila, kdo zrovna stojí na jevišti. "Ježiši kriste, Aileen. Čemu se stále tak divíš? Tady je to dneska nabitý slavnýma. Zvykej si...", doporučil mi posměšně Javon a my se dál plížili podél zdi dopředu. "Nemusím snad vysvětlovat, proč jsme se tu dnes večer sešli...že tu oslavujeme život mé druhé oblíbené Elizabeth. Vlasntě moment...ne, to by nebylo fér. Vlastně mé třetí oblíbené Elizabeth. Zapomněl jsem totiž na královnu.", uvedl vtipně Hugh do mikrofonu. (pozn. Jeho první oblíbená Elizabeth byla pravděpodobně Elizabeth Hurley, se kterou tehdy chodil). Poté, co Hugh zmínil, že je obrovským fanouškem Elizabeth a zavzpomínal na to, jak ho loňské léto pozvala na oběd, se na plátně v retrospektivě promítaly záběry z filmů, ve kterých Liz hrála. Následovaly fotografie z jejího mládí - nechyběla ani fotka, kde si Liz podává ruku s anglickou královnou. Poté, co projekce skončila a utichl potlesk, se do světel ramp dostal opět Hugh. "Dámy a pánové, královna filmového plátna - Elizabeth Taylorová.", sálem zazněl hurónský aplaus - lidé se zvedali ze svých křesel. Já, aniž bych si to nějak uvědomovala, jsem automaticky také tleskala, až mě dlaně pálily. Na jeviště vstoupila Liz, které Hugh okamžitě běžel naproti a políbil ji na tvář. Štastně se usmívala a zamávala lidem do publika. Srdce mi bilo jako o závod. "Bože můj, tuto ženu já znám. Poznala jsem ji osobně v Neverlandu. To je ta Liz, která mi něžně až mateřsky řekla Aileenko.", honilo se mi hlavou a dojetím zaleskly oči. "Aileen, no tak...pokračuj dál.", pobízel mě Javon šeptem, ale já ho nevnímala, stála jsem u zdi jako přikovaná a s úžasem zírala na jeviště, na kterém se Liz moc dlouho nezdržela a pomalým krokem se i s Hughem blížila ke schodům. V tu chvíli jsem spatřila známou siluetu postavy. Michael! Stál u schodiště, aby galantně pomohl Liz na své místo. "Javone, Mike...Michael!", vydechla jsem, a kdybych mohla a nestyděla se, zamávala bych na něj nebo bych se k němu přímo rozběhla. Ale zpátečku ve mně držela ostýchavost a jistá dávka slušnosti. Tohle byl Elizabethin večer. Na ní musí být dnes upřena pozornost a veškerá péče. Javon mě jen odevzdaně sledoval. "Mohla bys udělat alespoň jeden jediný krok vpřed.", zkoušel to, ale to už jsem měla oči opět přišpendlené k jevišti. Následoval výstup americké komičky Roseanne, která byla převlečená jako Cleopatra, pak přišla veřejně poblahopřát Drew Barrymore, kterou vystřídal Paul Reiser, pak Christine Baranski a Whoopi Goldberg. Po téměř půl hodině od zahájení se za potlesku obecenstva objevil na jevišti David Copperfield. I jeho přítomnost ve mně vzubidla vzpomínku na neverlandský večírek, kterého se osobně účastnil. Byl to přesně ten večírek, kdy jsme se já a Mike sblížili tak, jak jen se dva zamilovaní lidé sblížit mohou. David si pro svůj kouzelnický trik vyžádal přítomnost Liz a tak se opět objevila na podiu. "Auuu...", snažila jsem se v sobě dusit výkřik, když mě Javon z ničeho nic štípl do paže. "Pojď si sednout, už mě tu brní nohy....támhle jsou volný místa.", zašeptal a já ho odbila jen bezvýznamným mávnutím ruky. "Fajn...půjdu si sednout sám, protože stát tu dobrovolně ještě další půlhodinu, nechám se dobrovolně od Copperfielda sfouknout.", brblal tiše a zamířil do jedné z řad, kde měla být volná místa.

Byl to pro mě neuvěřitelný zážitek. Tolik slavných osobností, které jsem povětšinou znala jen z obrazovek, teď stáli jen pár metrů ode mě. Z Popelky se záhy stala Alenka v říši divů. Po Davidu Copperfieldovi sál přivítal Shirley Maclaine, Davida Schwimmera alias Rosse ze seriálu Přátelé, na kytaru zahrál i Kevin Bacon. Pak se na velkém plátně objevil John Travolta, který se nemohl dostavit osobně a tak Liz popřál alespoň touto cestou. Jeho slova vystřídala opět projekce scének z filmů Liz i jejích vtipných hlášek při přebíráních různých cen a ocenění. A pak.....aniž by hlas uvěděče cokoli řekl, vstoupil na podium Michael. Už na sobě neměl černé sako, jako když na začátku večera pomáhal Elizabeth ze schodů. Stál tam v bílé rozepnuté košili, pod kterou měl tričko stejné barvy. Očima jsem šlehla po Javonovi, i on se na mě podíval a sledoval obezřetně mou reakci. Nemuseli jsme nic dodávat, nic říkat....věděli jsme své. Michael přistoupil k mikrofonu a já se odlepila ze svého stanoviště. "Aileen?!! Aileen!", slyšela jsem Javonův šepot v mých zádech. Michael se právě chystat Elizabeth zazpívat písničku...tu, o které mi řekl, že pro ni k jejím narozeninám složil.

Vítej v Hollywoodu
To je to, co ti řekli
Dětská hvězda v Hollywoodu
Tak tě prodali
Půvab s krásou, šarmem a talentem
Dělala jsi, co ti řekli
Ale okradli tě o tvé dětství....


Tak zaznělo z Michaelových úst a já s každou jeho další slokou, udělala několik kroků blíž k pódiu. Byla jsem jako v transu. Byl to zvláštní pocit, jakoby se můj mozek odpojil od zbytku těla, které si dělalo, co se mu zlíbí. Dívala jsem se něj a svět kolem pro mě v tu ránu přestal existovat.

Sebrali ti tvoje mládí a prodali ho za zlato
Elizabeth, já tě miluju
Elizabeth, jsi hvězda, která pro mě na světě září
Elizabeth, copak nevidíš, že je to pravda?
Elizabeth, miluji tě
Jsi pro mě víc než ta hvězda

Milá Elizabeth
Ty jsi je všechny překonala
Moje přítelkyně Elizabeth
Naučila jsi se všechno přečkat
Mnoho jich začalo stejně jako ty
Ztratili cestu a teď jsou pryč
Ale podívej se na sebe- skutečnou vítězku
Plnou života a nezlomnosti

Elizabeth, miluji tě
Jsi hvězda, která pro mě na světě svítí
Elizabeth nevidíš že je to pravda?
Elizabeth, miluji tě
Jsi pro mě víc než jen ta hvězda

Toto je tvůj život
Zdá sa že máš vše
Dosáhla jsi vrcholu
Chtěli,aby jsi spadla
Je to velice smutné, tento svět umí být tak zlý
Ale přese všechnu bolest v srdci
Když tě poníží
Ty víš že jsi byla vítěz
A zasloužila jsi si korunu
Je to jako procházet ohněm
Rozhodnutý zvítězit
Vyhrávala jsi v bitvách života
Znova a znova

Elizabeth, miluji tě
Jsi hvězda, která pro mě na světě svítí
Elizabeth nevidíš že je to pravda?

Vzpomeň si na ten čas kdy jsem byl sám
Ty jsi stála na mojí straně a řekla jsi:
"Buďme silní"
Udělala jsi takové věci
Jaké dokáže udělat jen skutečný přítel

Elizabeth, miluji tě
Svět dnes zná tvoje dílo
Modlím se abych jednoho dne byl... jako ty

To, jak Michael písničku prožíval, všechna ta slova, která dávala najednou tolik smysl a byla tak pravdivá, ve mně způsobila bouři. Co bouři...hotový uragán. Slovo "ty", které bylo zároveň posledním slovem písně, dokázal navíc vyzpívat tak vysoko a udržet ho v oné poloze tak dlouho, že jsem na několik sekund přestala dýchat a se slzami v očích, které jsem se už ani nesnažila potlačit, jsem s bolestí u srdce lapala po kyslíku. I publikum bylo ohromené....tak moc, že jakmile dokončil Michael svou píseň, zavládlo v sále hrobové ticho. Teprve pak se spustil burácivý potlesk. Stál tam v záři reflektorů s rozevlátými vlasy jako bůh a anděl zároveň. Cítila jsem jeho bolest a lásku tak moc, že kdyby se mělo jednat o hmatatelnou věc, byla bych schopná se toho dotknout. V jiné situaci bych se za ním okamžitě rozběhla a objala ho, ale teď to nešlo. Nemohla jsem. Tentokrát nezpíval pro mě, ani pro miliony fanoušků....tentokrát zpíval jen a jen pro Liz. Pro člověka, se kterým ho tolik pojilo a s kterým měl tolik společného, mimojiné i zkažené, smutné dětství...."Děkuji", zaznělo jeho z úst a potlesk nebral konce. Přistoupil ke schodišti, kde už na něj čekala dojatá Liz, která mu v důvěrném objetí cosi pošeptala. "Já tě mám rád víc..", odpověděl jí a všem ostatním bylo hned jasné, co mu asi Liz před pár vteřinami sdělila. Pak se Liz vrátila na své místo a Michael se vydal opačným směrem po jevišti do zákulisí, doprovázen neutuchajícím aplausem. Než se tak ale stalo, šlehl nenápadně očima ještě mezi přísedící v první řadě a pak....v setmělém místě u zdi mě uviděl!

Paris Jackson v Neverlandu

26. října 2016 v 12:57 | Adelle |  zajímavosti
Paris Jackson a její rockerský přítel Michael Snoddy si ve středu 5.října udělali výlet na ranč Neverland - na ikonickém pozemku v Santa Barbaře, kde Paris a její sourozenci Prince a Blanket "Bigi" kdysi žili se svým otcem - zemřelým Králem popu Michaelem Jacksonem. Podařilo se zjistit, že to nebyla jejich poslední návštěva. Po více než 7 letech od smrti Michaela, si prý 18letá blondýnka pohrává s myšlenkou pozemek koupit!!!




Perličky (1.)

25. října 2016 v 9:01 | Adelle |  zajímavosti
Napsala jsem si do knížky pár poznámek a je na čase, abych se už těch lístečků zbavila a založila do knížky nové. Takže zde je pár zajímavostí z knihy:

Hudební začátky

  • Po prvním koncertním vystoupení v USA se Michael rozbrečel, jelikož měl strach z pronásledujích fanoušků.
  • Když Jackson Five odjeli na 12 denní turné po Evropě, fanoušci v Londýně Michaela málem udusili - tahali ho za šálu. Michael musel dát ruce nahoru a křičet.
  • 9 letá fanynka vyhrožovala nožem v hotelu, kde byli Jackson Five ubytováni. Chtěla se dostat dovnitř, což se jí samozřejmě nepovedlo.
  • Často se píše o tom, že Diana Ross objevila Jackson Five v Gary, ale není to pravda. Poprvé se totiž potkali kolem Vánoc 1968 v Detroitu v domě Gordyho z Motown.
  • Písničky I want you back, ABC, The Love You Save jsou melodicky stejné. Struktura je ta samá, jen akordy jsou prý chytře proházeny.
Joseph a Katherine

  • Joseph nemlátil pouze své děti, jednou uhodil i Katherine. Ta se bránila tím, že po něm hodila keramickou vázu a vyhrožovala, že jestli to ještě jednou udělá, odejde od něj.
  • Joseph měl už i za dob Jackson Five milenky a vůbec se tím netajil před dětmi - jakoby snad chtěl, aby věděli, co dělá Katherine za zády.
  • Dle Katherine prožila rodina nejlepší časy v Gary. V Californii už nikdy nic nebylo jako dřív.

Školák Michael

  • Michael a Marlon strávili ve státní veřejné škole Emerson Junior High pouhé dva týdny. Kvůli výhružkám smrti školu opustili. Následovala soukromá škola a domácí vyučování. Když chodili do soukromé školy, tak se Michael tak nudil, odmítal dělat i domácí úkoly. Místo toho si maloval obrázky zvířat a příšer.
  • Jackie a Tito odmaturovali na státní škole Fairfax v Los Angeles.
  • Michael, Marlon a Jermain získali středoškolské maturitní diplomy od soukromé učitelky Rose Fine. I když prý technicky vzato odmaturovali, nezískali takové znalosti jako Tito a Jackie. Každý z nich má dodnes problémy s rukopisem, gramatikou a Michael ve hláskování. Nemají prý také takové znalosti z historie, kromě těch, které nasbírali během svých cest.
Život se sourozenci
  • Michaelova přezdívka, kterou dostal od svých bratrů byla "Big Nose" (Velký nos). Jakej dopad to pak na Michaela mělo, nemusím snad dodávat.
  • V červenci 1977, těsně před natáčením filmu The Wiz, žil Michael pár měsíců se svou sestrou La Toyou v New Yorku. V 37.patře na Manhattanu na Sutton Place. La Toya odjela s Michaelem na prosbu Katherine, která se o Michaela bála a chtěla tak, aby na něj La Toya dohlédla. La Toya se ale mimo domov necítila dobře a zaháněla stres čokoládou. Přibrala prý 9 kg. V New Yorku Michaela navštívila kamarádka Theresa Gonsalves. V Michaelově pokoji se prý málem políbili, ale to už vtrhla do pokoje La Toya a překazila jim to.

(výňatky přeložené z knihy Michael Jackson - The Magic, The Madness, The Whole Story od J. Randy Taraborrelliho)

Jinak co jsem tak zjistila ještě na internetu, tak Theresa Gonsalves po smrti Michaela začala tvrdit, že spolu měli v 70. letech a v době Bad éry sex. Když Michael žil, tak ale toto tvrzení odmítala. Na internetu se jí také přezdívá "the real Billie Jean" (skutečná Billie Jean), ale my už víme, kdo byla ve skutečnosti dívka, o které napsal Michael tuto písničku. A Theresa to rozhodně nebyla. Tak kde je skutečná pravda? Můžete mi napsat svůj osobní názor. Ten můj je takový, že Theresa byla nejspíš jednou z dalších dívek, které měly to štěstí a poznaly Michaela osobně, ale to další si už vybájila ve svých snech.

Skutečná Billie Jean

24. října 2016 v 15:19 | Adelle |  zajímavosti
V roce 1981 napsala jedna fanynka Michaelovi dopis, ve kterém ho informovala, že je otcem jejího dítěte. Přiložila svou fotografii - byla to mladá, atraktivní černoška, které mohlo být 18-19 let a kterou Michael nikdy předtím nepotkal.
Michael, který často dostával podobné dopisy, jej ignoroval stejně tak jako to dělal s těmi ostatními dopisy. Fanynka v dopise tvrdila, že ho miluje a touží být s ním. Také napsala, že na Michaela nemůže přestat myslet a těší se, až spolu budou moci vychovávat jejich dítě. Byla očividně narušená.

Jak šly měsíce, Michael obdržel tucty dalších dopisů od této ženy. V jednom tvrdila, že dítě a Michael mají podobné oči a že nechápe, jak může ignorovat vlastní krev. Krátce poté začal Michael trpět nočními můrami díky celé této situaci. Zaměřil se na ni, přemýšlel kde by mohla být, kdy se objeví u jeho brány a co on pak udělá. Někomu z rodiny se tak mohlo zdát, že je jí stejně posedlý jako ona jím.

Jednoho dne od ní dostal Michael balík. Když ho otevřel, zjistil, že je v něm další fotografie - fotka z její maturity, smála se na ní s dívčí nevinností. V krabici ovšem byla také zbraň. Na lístečku bylo napsáno, že ho žádá, aby se v určitý den a určitý čas zabil. Napsala, že udělá to samé, hned co zabije dítě. Rozhodla se, že když oni tři nemohou být v tomto životě spolu, možná by mohli být v jiném.

Michael byl zděšen. Vzal fotografii, zarámoval ji a k úděsu Katherine, ji vystavil v jídelně na stůl. "Bože, co když se ukáže? Co budu dělat? Musím si zapamatovat její obličej. Jen pro případ. Nesmím na tu tvář nikdy zapomenout."

Žena se nikdy neukázala u Michaelovy brány. Ve skutečnosti se Michael později dozvěděl, že ta chudák holka skončila v blázinci.

Poté, co vyšla Billie Jean, Michael přiznal, že písničku napsal o této posedlé fanynce. Ironické na tom bylo to, že Quincy Jones nechtěl tuto písničku zahrnout na album Thriller. Quincy si myslel, že ta písnička není dostatečně dobrá.
Když přišel Michael s názvem písničky, zeptal se La Toyi: Nemyslíš, že lidé budou věřit, že zpívám o té tenistce, že ne? (pozn. Billie Jean King)
La Toya si to nemyslela, Quincy ovšem ano a proto chtěl změnit název na "Not My Lover". Michael to samozřejmě odmítnul.

(můj překlad z knížky od J.Randy Taraborrelliho - Michael Jackson: The Magic, The Madness, The Whole Story)

Tohle je dle mého opravdu děsivý a zároveň smutný příběh. Navíc "Billie Jean" není jediná fanynka, která neměla hezký osud. Z knížky jsem se také dočetla, že bulvár byl na přesdržku už tehdy v 80. letech, kdy někdo od novin v souvislosti s Michaelovou operací nosu přišel s tím, že se chystá i na změnu pohlaví. Jedna fanynka tomu uvěřila a dokonce na Michaela narazila osobně někde v obchodě s deskami. Hned ho prosila, ať jí řekne, že to není pravda. Michael v ten okamžik nevěděl, o čem je řeč. Časem se dozvěděl, že ona dívka to neunesla, skočila z okna a zabila se.

Kapitola 35.- Změna plánu

23. října 2016 v 14:20 | Adelle |  povídka: terapie láskou
Nejdříve mě ohromil šok, pak přišlo "vystřízlivění" a já si začala dávat postupně jedna a jedna dohromady. "Tak to rozhodně NE!", vyprskla jsem razantně a nevěřícně kroutila hlavou. Michaela mé odmítnutí zřejmě překvapilo. Poznala jsem na něm zklamání, ale i trochu zlost. "Před chvílí jsi ale souhlasila s tím, že se mnou půjdeš?!", nechápal Michael a propletl si ruce přes prsa. "To ano, souhlasila jsem ale pouze s tím, že tě doprovodím na tu akci, ne že se s tebou budu muset ukázat na jevišti a ještě dělat divadlo pro média.", hájila jsem si své, i když jsem mohla přeci jen trochu ztišit hlas. Vztek mnou ale lomcoval natolik, že se mi ve skutečnosti chtělo nahlas křičet. Zuby nehty jsem se ale snažila krotit a nedělat ze sebe ještě větší hysterku. "Tak divadlo? Aha...díky za objasnění, Aileen. Teď už alespoň vím, jak pohlížíš na náš vztah. Je to pro tebe pouhá fraška.", vypálil proti mně Michael další ze svých zraňujících poznámek. Nepochopil mě, v mém odmítnutí viděl něco, co tam ve skutečnosti vůbec nebylo. Jakoby z něj mluvila mužská ješitnost či ublíženost. I já jsem ale byla raněná. Pocit, že mi nevěří a začíná evidentně věřit Josephovým domněnkám a teoriím o ženách, které prahnou jen po pěnezích a majetku mě sžíral jako kyselina. "Je smutné zjistit, že mě tak málo znáš. Jinak bys něco takového nedokázal vypustit z úst, Miku. Nehodlám se ti tu donekonečna vyznávat ze svých citů k tobě. Buď mi věříš nebo ne. Miluju tě bez ohledu na to, kdo jsi nebo co děláš. Nikdy bych si ani v tom největším pominutí mysli nedovolila náš vztah nazvat fraškou. Snaž se alespoň na chvíli uvažovat s chladnou hlavou, kdyby pro mě náš vztah neznamenal nic víc než nějakou komedii, nemyslíš si, že bych snad už právě proto toužila po nějakém zviditelnění a veřejném taškaření. V takovém případě bych byla nejspíš celá žhavá na to vyjít do světel ramp a ukázat tisícům zvídavých očí to, jak moc se my dva milujeme, i když by skutečnost mohla být přece úplně jiná.", bila jsem se jako lev za sebe i své city v naději, že už snad pochopí, o co mi jde především. Vteřiny utíkaly a když stále neodpovídal a tvářil se jako bych mu nehorázně ublížila, otočila jsem se a se sevřeným hrdlem si to namířila zpátky do tepla domu. "Takže se mnou nejdeš?", zvolal po několika krocích ještě za mnou. Naposledy jsem se otočila a snažila se číst v jeho očích i mysli. "Ne, pokud budeš trvat na tom, abych si zahrála na druhou Lisu. Bože Miku, není rok 1994 a zítra neprobíhá ani udílení cen MTV, ale narozeninová oslava tvé dobré přítelkyně.", nedokázala jsem si odpustit. "Počkej...Aileen, počkej. Jak to myslíš?", zněl Mike stále trochu nechápavě a já za sebou uslyšela jeho kroky. "Nejsem ona a nikdy ani nebudu.", vykřikla jsem zoufale a rozběhla jsem se s brekem k hlavní budově.

Schody do patra jsem brala po dvou a přes mokré oči a zamlžený pohled i několikrát zakopla. Nakonec se mi ale přece jen podařilo dostat se do hostinské ložnice, ve které jsem spávala při mých prvních návštěvách Neverlandu, a zamknout se na dva západy. Sesunula jsem se na podlahu a dala konečně průchod emocím. Michael se sice snažil dostat dovnitř, usilovně klepal a v závěru i několikrát kopnul do dveří. Prosil mě, abych ho pustila dovnitř, ale já potřebovala být v tu chvíli sama. Vyplakat se a doufat, že pak ta šílená bolest u srdce odezní. Zbytek dne byl již ztracený. Nevím, jak dlouho jsem tam tak zničeně seděla na zemi - zda se ten čas, než jsem se odšourala do postele a zabořila tvář do nadýchaných polštářů, měřil na minuty nebo i na hodiny. Pak jsem usnula a probudila jsem se až, když už se venku začalo stmívat. Dezorientovaně jsem se rozhlížela kolem. V prvních několika málo sekundách mi přišlo, že to celé byl jen ošklivý sen a já nedokázala pochopit, proč jsem se probrala v ložnici pro hosty a ne v ložnici, kterou jsem sdílela s Michaelem. Vylekalo mě zabušení na dveře. Michael byl neoblomný a já upřímně nevěděla, jak dlouho tam na chodbě postával. "Aileen, slyšíš mě...musíš něco sníst. Neobědvala jsi a teď už je čas večeře. Nemusíš mi odpovídat, když nechceš, já teď zase odejdu, abys mohla v klidu odemknout, nechám ti tu u dveří tác...Kuřecí vývar od Williama a fajitas...Mexická kuchyně, vzpomínáš? Když jsi se mnou poprvé přijela sem do Neverlandu a my měli poobědvat venku u altánu, byla to jedna z prvních věcí, kterou jsme zjistili, že máme společnou. Lásku k mexické kuchyni. Víš Aileen, tehdy jsem se hrozně bál, potřeboval jsem na tebe udělat dojem, zaujmout tě, nechtěl jsem o tebe přijít. Toužil jsem tě poznávat víc a víc, ale bál jsem se....tehdy jsem se opravdu bál, že nebudu schopný s tebou návazat nějaký smysluplný kontakt. Bál jsem se, že když se s tebou budu bavit třeba o oblíbeném jídle, budeš se nudit, protože víš....mnoho žen se rádo baví třeba o módě, slavných lidech a jejich životech....ale tobě to nijak nevadilo a já pochopil, že....že...No, nic. Blábolím a tobě tady stydne polévka. Teď půjdu k sobě vyřídit pár telefonátů. Ty se prosím najez...prosím Aileen!", žádal mě tiše Michael. Pak už nepromluvil a jediným zvukem doléhajícím k mým uším byly tiché vzdalující se kroky z chodby. Ještě pár minut jsem v tureckém sedu konsternovaně zírala na zavřené dubové dveře pokoje.

Jak pak bych mohla zapomenout na svou první návštěvu Země Nezemě, Michaele?! Na to jak moc jsem byla nervózní, že něco pokazím nebo řeknu nějaký nesmysl. Je vtipné teď zjistit, že ty jsi na tom s trémou byl podobně. Působil jsi ale tak suverenně a klidně. Ano, mexická kuchyně...a ty jsi mě hned nezapomněl poinformovat o afrodiziakálních účincích chilli papriček. I já se na tebe během dne snažila udělat dojem, ale nejsem talentovaná celebrita a můj život byl do té doby poměrně nudný a stereotypní...a tak jsem pořádně nevěděla, jak na to. Jediné, co mě tehdy napadlo, bylo tě oslnit právě jídlem a vařením. Pomohla jsem Williamovi s přípravou oběda a ugrilovala zeleninu a pak si z tebe vystřelila, že jsem přidala i česnek, na který jsi ty alergický. Měl ses vidět, jaký zděšený výraz jsi měl ve tváři, ale i tak jsi zůstával milý a tak...jiný. A pak se ty ledy prolomily a my se začali smát a dovádět jako malé děti a všude bylo najednou strašně moc šlehačky, kterou jsme po sobě stříkali. Byl to skutečně skvělý den...bylo to fajn. Ano...tehdy bylo vše dobré!



Nachystanou večeři jsem si nakonec přece jenom snědla, ale vrátit se za Michaelem a dělat, jako že se vlastně nic nestalo, jsem ale ještě nebyla připravená udělat. Jediné na co jsem se zmohla, bylo to, že jsem se vplížila do Michaelovy ložnice, kde jsem měla svůj laptop, se kterým jsem se pak vrátila zpátky do svého dočasného úkrytu. Možná by se to, že jsem si na internetu vyhledala oficiální webovou stránku hudební stanice MTV a po rozkliknutí položky s názvem "VIDEA" zvolila právě onen záznam z udílení cen před téměř třemi lety, dalo nazvat masochistickou touhou po sebetrýznění.
Záběr na celý obrovský sál a podium, na kterém se začala zvedat zlatá opona - ozval se mužský hlas uvaděče "Please welcome Mr and Mrs Michael Jackson", srdcem mi v onen okamžik projela bolest, jako kdyby se mi do slabin zabodl ostrý nůž, protočila jsem automaticky panenky a z rádoby vtipného oslovení páru mi bylo mírně řečeno trapně. "Proboha, to nemůže říct, přivítejte pana a paní Jacksonovi. Bravo, to se fakt povedlo, z Lisy je tedy najednou "paní Michael Jacksonová", mumlala jsem si rozhořčeně pro sebe. Další zásah přímo do srdce a to v okamžiku, kdy se na jevišti osobně objevil Michael a Lisa, drželi se za ruce a zeširoka se usmívali. Vypadali tak šťastně. Sálem rezonoval aplaus a křik obecenstva. Lidé byli nadšeni. Král popu se jim právě chystal na vlastní oči představit královnu. Ta se zdála, že se před rozvášněným davem trochu stydí, v jeden nepatrný moment cudně klopila zrak, pak si ale očividně uvědomila své poslání a zvedla hlavu vzhůru, z tváře jí nemizel zářivý úsměv. Ladně přes rameno svého manžela zamávala někomu v prvních řadách. Michael vyčkával až se publikum trochu ztiší. "Dobrý večer. Vítejte na udílení cen MTV.", pronesl posléze do mikrofonu, který držel v ruce. "Jsem velmi šťastný, že tu mohu dnes být. A víte co? Nikdo si nemyslel, že bude tohle pokračovat.", řekl a pokýval směrem k Lise, aby bylo dostatečně jasné, že tím pokračováním nemyslí nijak dnešní večer ale jejich vztah. Třetí zásah do svaloviny srdeční. Ti dva se líbají. Michael při tom objímá Lisu kolem krku a ona se pro změnu dotýká jeho pasu. Burácející jásot publika nebere konce. Michael a jeho žena opouští podium. Ta tam je Lisina ostýchavost. Do zákulísí teď odchází šťastná a sebevědomá žena. Z princezny - dcery krále rock 'n rollu Elvise Presleyho je oficiálně žena krále popu...Už ne Lisa Presleyová, teď je to paní Jacksonová....vlastně tedy "paní Michael Jacksonová", neubránila jsem se dalšímu protočení panenek, čímž se mi podařilo zahnat proud slz.

Jakoby to už na mě nebylo dostatečně silné vypětí, záznam ze zahájení jsem pak nechala přehrát ještě jednou. Tentokrát jsem se už ovšem celkem úspěšně snažila ignorovat přítomnost Lisy a pohledem ulpívala pouze na Michaelovi. Sledovala jsem důkladně jeho pohyby a gesta. Na očích měl ten večer opět tmavé sluneční brýle. Pochopila bych to, kdyby se daná akce konala někde venku za bílého dne, ale v uzavřeném sále? Okamžitě mi v hlavě naběhla Javonova poznámka, že Michael používá brýle a roušku často nejen jako módní prvek své image, ale právě i v situacích, kdy se necítí ve své kůži, kdy se za tmavými skly brýlí a nepropustnou látkou roušky snaží skrýt a nedávat najevo své emoce. Jen ze zajímavosti jsem si na internetu vyhledala i starší veřejné akce spojené s udílením hudebních cen, na kterých byl Michael přítomen - ceny Soul Train Music, NAACP, AMA, Grammy - všechny z roku 1993, rok před sňatkem s Lisou, a víte co? Žádné sluneční brýle. Vrátila jsem se pohledem zpět k videu s Michaelem a Lisou. Byla jsem si jistá, že kdyby Michael odložil brýle, dokázala bych v jeho očích leccos vyčíst. Jsou to totiž právě oči, které odráží veškerou pravdu. Můžete se usmívat a smát a přesto mít v očích obavy, strach či smutek. "Nikdo si nemyslel, že toto bude pokračovat.", zaznělo opět z Michaelových úst. Ta jeho poznámka se mi jako ozvěna odrážela od stěn dutiny lebeční. "Bože Miku, komu přesně ses tak usilovně toho večera snažil dokázat, že se mýlí?". Nemohla jsem se zbavit dojmu, že do tohoto, pro Michaela poměrně nezvyklého, počinu, došlo nějakým způsobem z donucení. Pak už nade mnou konečně zvítěžil pud sebezáchovy a monitor laptopu jsem zaklapla.

Rozvířené myšlenky mi však nedaly spát a když se mi to hodinu a půl po půlnoci konečně podařilo, zdálo se mi, jak stojím na osvětleném podiu. Dav pode mnou i všude kolem vesele skanduje jméno svého idolu, když v tom se ke mně zezadu přiblíží Michael a za ruku drží svou bývalou manželku. V mžiku stojí oba vedle mě. Michael se ke mně nakloní a polohlasem řekne "Můžeš si za to sama Aileen, nechtěla jsi tu dnes večer se mnou být, nezáleží ti na mně.", cítím ukrutnou bolest. Neunikne mi zároveň ani Lisiin vítězoslavný pohled, který mi věnuje. Následně dojde k polibku usmířeného páru a já i přes ztěžklé nohy utíkám z podia. V zádech cítím pohled Lisy. "Nikdy nebudeš jako já, nikdy pro něj nebudeš dostatečně dobrá partie!", šeptá směrem k mé mizející siluetě, která se posléze kamsi propadá a mizí z povrchu zemského.

Probudila jsem se zpocená a z hrdla se mi dral křik. Mé tělo ještě pár vteřin odmítalo přijmout fakt, že se jednalo jen o sen. "Bože Aileen, kdyby ses tu tak nezavírala a neujížděla před usnutím na videozáznamech, které již patřily do Michaelovy minulosti, nemusela tě pak sužovat noční můra.", nadávala jsem si. Následná sprcha mi pomohla se trochu uklidnit, i když ne zcela. K tomu, abych svůj tep dostala na hranici normálu, jsem musela udělat jediné - přestat si hrát na dotčenou a postavit se obavám čelem.

Neobtěžovala jsem se s klepáním a vtrhla do Michaelovy ložnice jako vichřice. "Miku, já......", zajíkla jsem se, ovšem větu již nedokončila. Nikde nikdo, postel byla prázdná a pečlivě ustlána. Stejná situace panovala i v pracovně - po Michaelovi ani památky. Jen v županu a bosá jsem seběhla dolů. Na to, že slunce bylo již nějakou dobu na obzoru, byl dům nezvykle ztichlý. Začala mnou cloumat panika. "Slečno Aileen?", ozvalo se mi náhle za zády. "Wil...Williame!!", rozběhla jsem se vstříc neverlandskému kuchaři, který v rychlosti odložil k zemi dřevěnou bedýnku se zeleninou a položil mi jeho velké dlaně na ramena, která sevřel v nepatrném objetí. "Kde je Michael? Nemůžu ho nikde najít.", vypískla jsem spěšně a hledala ve Williamových tmavých očích odpověď. "Je mi to moc líto, slečno Aileen....ale Michael a pár lidí z ochranky...jsou pryč. Odjeli do Los Angeles na ten dnešní večírek paní Taylorové.", vyřkl William to, co jsem už stejně tušila. Před očima se mi zamlžilo a to, jak jsem se dostala z chodby do jídelny, si pamatuji jen velmi nezřetelně. Snad bych i věřila na jakýsi druh teleportu. Prostě jsem najednou seděla zkroušeně v jídelně a William přede mě sunul talíř s čerstvým pečivem a velký hrnek čaje, který voněl po heřmánku. "Zkuste se alespoň napít, Aileen. Jste velmi bledá.", mluvil ke mně prosebným tónem William. "Nevím, co se stalo a nepřísluší mi nijak vyzvídat, ale tohle mi tu pro vás nechal pan Beard.", pokračoval šéfkuchař ve svém monologu a položil mi k chvějícím se konečkům prstů mé pravé ruky, která volně spočívala na desce stolu, obálku.

Čau Šípková Růženko,

Předně píšu ti tenhle vzkaz, -i když je to děsně "oldschool"- proto, že pak už pravděpodobně
nebudu mít čas ti zavolat a všechno ti říct.
Tuším, že se ten náš včerejší plán totálně podělal, když máte najednou s Michaelem oddělené ložnice.
Proč se ty kozo vlastně zamykáš? Michael se za tebou ráno dobýval, ale asi jsi ještě spala a kdybych uposlechl jeho
prosby, pomohl bych mu vyrazit ty dveře. Už tak ale dělal dost velký rámus...No nic.
Hele, já tě nemůžu nijak nutit, ale měla bys tu dneska být....ostatně pozvánku na tu událost nedostal jmenovitě jenom Michael, ale i ty. Zahoď veškerej vztek, i když na něj můžeš mít třeba nárok. Když někdo někoho pozve na večírek, je slušnost přijít, nemyslíš?

Pokud bys tedy změnila svůj názor, okamžitě po přečtení tohoto vzkazu, vyhledej Henryho - nezdržuj se vůbec s vhodným oblíkáním a líčením. (Vy ženské jste schopné nad těmito činnostmi strávit půl dne. Sorry, ale je to tak.). Henry zůstal v Neverlandu a dokáže tě rychle dostat do L.A. k hotelu W Hollywood - je jen přes ulici od divadla Pantages. Na recepci hotelu pak vyhledej Karen Faye, je to Michaelova vizážistka. O vše už se postará a zavede tě večer k divadlu. Já už tě tam pak nějak najdu....tedy pokud se nerozhodneš strávit další den zamčená v ložnici.

Javon

P.S.: Nezapomeň si vzít tu pozvánku, co je v obálce a průkaz pro VIP vstup.
Znovu P.S. : Doraž, prosím!!
Ještě jednou P.S.: To pako tě miluje, tak už se na něj nezlob...
Naposledy P.S. : Tím pakem myslím samozřejmě Michaela :)

Mírně jsem zatřásla obálkou z pevného papíru, ze kterého vypadla menší kartička zatavená v průhledném lesklém laminátu. Bylo na ní mé jméno i příjmení a pod ním velkým tiskacím písmem VIP HOST. Nechyběla ani pozvánka, kterou jsem rozevřela.

Oficiální pozvání pro slečnu Aileen Petersonovou ku příležitosti 65. narozenin paní Elizabeth Taylorové dne 16.února 1997 v divadle Pantages, Los Angeles.

Pod elektronicky vytištěným textem byla ještě ručně dopsána poznámka.

Aileen, drahoušku...Moc ráda Vás opět uvidím. Těším se, Liz.

Ruce se mi nekontrolovaně chvěly a já nevěřícně těkala pohledem z právě přečtených řádků na Williama, který si mě starostlivě měřil. "Williame, kde přesně najdu Henryho?", vyhrkla jsem a prudce vystartovala ze židle, až se mi málem podařilo převrhnout čaj.

O půl hodiny později jsem již seděla na zadním sedadle auta v džínách a lehkém tričku s dlouhým rukávem, přes které jsem měla ledabyle oblečený trenčkotový kabát. Do kabelky jsem si stihla akorát hodit peněženku s doklady, bezbarvý lesk na rty, otevřený balíček s papírovými kapesníčky a mobil, na kterém blikalo výstražné upozornění, že mám kriticky nízký stav baterie - 11%. Na klíně mi spočívala plná obálka od Javona zrovna v momentě, kdy jsem se s kartáčem v ruce, hnědou gumičkou přetaženou na zápěstí a několika pinetkami v puse, pokoušela na hlavě vytvořit drdol. S Henrym jsme měli před sebou přes hodinu jízdy do Los Angeles a já tak dostatek času na přemýšlení. Ne, nehodlala jsem ze svého rozhodnutí, které jsem Michaelovi předešlého dne vyjádřila, ustoupit ani o píď. Nechtěla jsem se v ničem podobat jeho ex manželce - bohužel či bohudík. Kdo ví?! Ale pozvánka na večírek a hlavně osobně psaný dovětek od Liz ve mně cosi pohnul. Navíc, jak sám psal Javon, slušelo se v takovém případě přijít. Ale co když se mi nepodaří zastihnout Karen? Jak jsem vyrozuměla z Javonova vzkazu, právě ona mi měla pomoc s přípravou na Elizabethin večírek. A Michael? Jak bude asi reagovat na to, pokud se objevím na večírku? Bude mít skutečně radost nebo....? Nebude se mě snažit opět nutit do jeho návrhu se společným vystoupením na podiu? Netoužila jsem na sebe strhávat pozornot a údiv. Ba co více, měl to být přece Elizabethin den. To o ní by se mělo následující den psát v tisku - tím, co ale zamýšlel Michael, by tak akorát obrátil zájem na sebe...na nás!A takový on nebyl. Nemohl být. Co když je ale chyba ve mně - třeba dělám něco špatně? Dusila mě myšlenka, že bych mohla ve skutečnosti jenom zastupovat Lisino místo v Michaelově srdci. Už jsem nebyla tou malou holčičkou, co věřila na pohádky. Příběh o Popelce - chudé a neznámé dívce, která si dokázala získat před zástupem bohatých princezen a dívek z vyšších vrstev lásku prince - byl pro mě na hony vzdálený realitě dvacátého století a zaslíbenému a těžko dosažitelnému světu showbusinessu.

To, jak moc mě mé myšlenky zaměstnaly, jsem si uvědomila až v okamžiku, kdy Henry projížděl rušným Hollywood Boulverdem a před námi se tyčila vysoká budova hotelu. "Jsme tady, slečno. Dovnitř už musíte sama. Já tu ještě chvíli počkám, kdyby byly nějaké komplikace, ale moc dlouho tu stát nemůžu.", vysvětlil Henry a už už mi spěchal galantně otevřít dveře auta. "Děkuju, Henry.", pípla jsem a snažila se potlačit strach, který se dostavil. Řidič, i když o celé vyvstalé situaci mohl vědět naprosté minimum, jakoby vycítil mé rozpoložení. "Nebojte Aileen. Všechno dobře dopadne. Budu na vás myslet", přislíbil a já se na něj vděčně usmála a přikývla. Nebylo nutné cokoli dalšího dodávat, pomalým krokem jsem vystoupala po schodech k hlavnímu vstupu do hotelu.



Michael k narozeninám

21. října 2016 v 16:23 | Adelle |  Z mého života
Sice to již bude téměř měsíc, co jsem oslavila své narozeniny, ale snad nebude vadit, když vám ukážu, jaký dort pro mě manžel upekl. No řekněte, který chlap upeče ženě dort a použije k tomu "jedlou" fotku - ne svoji, ale svého "soka"? Smějící se

Tímto vám také ještě jednou moc děkuji, že jste si na mě v den mých narozenin vzpomněly.



Kapitola 34. - Časy ticha a mlčení

20. října 2016 v 20:02 | Adelle |  povídka: terapie láskou
[Moje milé čtenářky a čtenáři. Je to konečně tady. Já lemra líná jsem se konečně dokopala k tomu, abych dopsala kapitolu. A chtěla bych vás ujistit, že na další kapitolu už takovou šílenou dobu čekat nebudete muset. Ráda bych se vrátila ke svému obvyklému vydávání kapitol - alespoň jedna za týden. Napište mi prosím, jakpak se všichni máte a co je u vás nového. Zuzanko, Haničko, Jeano, Kačenko....hned zítra ráno se vrhnu na vaše blogy a začnu dohánět všechno to, co jsem za tu dobu neaktivity nestihla. Čestný pionýrský..Budu se opakovat, ale moc jste mi chyběly a jsem ráda, že jsem zpět.
P.S.: Po dnešní kapitole se asi budete podivovat nad nezvyklým Mikovým chováním. Ale trochu se nám v tom všem kluk plácá...vše se snad časem objasní]
--------------------
Pokud jsem si původně myslela, že situace se po odchodu Josepha postupně nějak uklidní, zmýlila jsem se a byla jsem hodně naivní. Jako by se zdálo, že Michaelův otec je tu stále s námi. Jeho přítomnost, přísný pohled a hrubý hluboký hlas nad námi stále visel jako Damoklův meč. Michaelovo chování se změnilo či bylo při nejmenším hodně neobvyklé. Má náruč, ve které jsem ho ten večer držela, slova útěchy a příslib lepších zítřků vzešly vniveč. Michael se přede mnou uzavřel a nejen přede mnou, ale prakticky před kýmkoli, kdo s ním přišel do osobního kontaktu. Klopil zrak i tvář, nebyl schopný se mi dívat zpříma do očí, moc toho nenamluvil, což umocňoval i tím, že se většinu dne uzavíral do svého studia nebo pracovny. Omlouval to slovy, že musí pracovat na novém albu, které chtěl ještě téhož roku vydat. To jsem samozřejmě chápala a respektovala, ale přesto jsem cítila, že něco není úplně v pořádku. Mých připravených snídaní se ani nedotkl, nemluvě o tom, že od Josephovy návštěvy jsem nikde nenašla žádný lísteček se vzkazem - ty, co jsem mu psala já, v naději, že konečně přijde na lepší náladu, zůstávaly bez povšimnutí. Ani s obědy a večeřemi to nebylo nijak valné. To nepatrné množství jídla, které za den pozřel, nebyl schopný ani sníst v jídelně, kde jsem na něj v naději pokaždé čekala. Když jsem se zase jednoho večera vydala na svou již obvyklou trasu k Michaelově pracovně s tácem připraveného jídla, zaslechla jsem skrze zavřené dveře Mikův rozčílený hlas. S někým telefonoval. Vejít dovnitř mi v tu chvíli přišlo naprosto nevhodné. Stát za dveřmi a slyšet, jak se Michael na někoho na druhém konci zlobí nebylo o nic slušnější. Ženská zvědavost mi ale nedala. "Proč jsi tak zaujatý a nepřátelský? A jednou provždy už pochop, že jsem rozvedený. Proč bych tam měl tedy zvát Lisu, ostatně i kdybych sebevíc chtěl, jakože nechci, nejde tentokrát o mě, nejsem v pozici, abych rozhodoval, kdo se objeví mezi pozvanými a ty mi nebudeš určovat, koho si mám vzít za svůj doprovod či ne.", vyštěkl Michael a já v onen okamžik tušila s kým právě hovoří, nebo se respektive hádá. Se svým otcem. S kým jiným....

To mi stačilo, dál už jsem slyšet nepotřebovala. Joseph evidentně stále velmi usiloval o to, aby se Michael a jeho bývalá manželka dali opět dohromady. Já nebyla tou dostatečně dobrou partií pro jeho syna, což dával najevo už během osobní návštěvy v Neverlandu. Něco mi říkalo, že mě má jen za hloupou zlatokopku, které jde o peníze. Jak jsem mu ale měla dokázat, že to tak není?

Dny nezadržitelně plynuly a situace se ani v nejmenším nelepšila. Byla jsem zoufalá a toužila konečně udělat něco, co by Michaelovi navrátilo radost. Ale jak jsem se mohla o něco vůbec pokusit, když jsme spolu stěží během dne promluvili?!Šanci Michaela spatřit a prohodit s ním pár slov jsem logicky měla večer a během nočních hodin, kdy se vracel ze studia. Často se ale vracíval tak pozdě, že jsem přes veškerou snahu nevydržela to čekání a usnula. Říká se ale, že zoufalí lidé často dělají zoufalé činy a tak jsem se jednoho večera nadopovala značnou dávkou kofeinu a se skálopevným rozhodnutím byla odhodlaná si na Mikea počkat klidně i do svítání. Pomyslnou ruku k dílu poskytla i Tara, která mě prostřednictvím textovek instruovala - "Svíčky, nějaké dobré víno a hlavně sexy prádlo a máš ho v hrsti. Ten kluk se potřebuje uvolnit a zrelaxovat.", její rady byly navíc pokaždé doplněny sáhodlouhou řadou vysmátých smailíků. A tak jsem se vypravila na nákupy a má kreditní karta si užila své. S velkou papírovou taškou jejíž obsah skýtal předně luxusní krajkové prádlo značky Victoria's Secret i s podvazky, několika svíčkami, vonnými tyčinkami a lahví suchého červeného vína Francise Forda Cappoly, které jak mi prodejce prozradil, zrálo celých šestnáct měsíců v sudech z francouzského dubu, jsem se vypravila zpátky do Neverlandu.

Zdálo se to téměř jako celá věčnost, než jsem z chodby uslyšela tiché kroky a šramocení, což zvěstovalo Michaelův příchod domů. Mezitím se ložnice stihla proměnit v místnost, která by se skvěle hodila jako reklama na vonné svíčky a difuzéry. Byly skoro všude, až jsem si jednu chvíli říkala, zda jsem to s jejich počtem nepřehnala. Co možná nejpřirozeněji jsem se posadila na roh postele a povolila nenápadně tenkou stuhu u noční košilky, abych tak decentně poodhalila prádlo, které jsem si tentýž den kvuli Mikovi koupila. "Aileen, co se to....? Ty ještě nespíš?", podivoval se s nehraným překvapením Michael, jakmile vstoupil dovnitř. "Jakpak bych mohla?!....Michaele, co se děje? Přijde mi, že se mi poslední dobou vyhýbáš.", zasteskla jsem si. Michael ještě několik vteřin nehybně vyčkával u dveří aniž by cokoli odpověděl a pak se vydal mým směrem a posadil se přímo vedle mě. Nemohl mi ovšem uniknout ten jeho pohled, který mi věnoval či spíše tomu, co jsem měla na sobě. V jeho očích se mihl úsměv a klukovská zvědavost. Trvalo to jen krátce než opět odvrátil oči, přesto jsem uvnitř sebe sama cítila nepatrné vítězství. "Omlouvám se Aileen, že tě poslední dobou tak zanedbávám, ale.....mám teď hodně práce. Však víš...nové album a čas mě tlačí.", začal Michael s očima přišpendlenýma k podlaze. Vstala jsem a postavila se za jeho záda. "Nemusíš se přeci omlouvat.", sklonila jsem se a zašeptala mu do ucha. "Uvolni se, zlato. Trhá mi srdce, když tě vidím takhle zadumaného a bez úsměvu...", řekla jsem konejšivě a začala jsem mu jemně masírovat ztuhlá ramena. Michael prudce zavřel oči jakoby ho snad sžírala bolest, na kterou se nechtěl soustředit a kterou si přál vypudit ze svého těla. Nijak neprotestoval a tak jsem pokračovala dál se svou terapií. Přitiskla jsem své rty na jeho šíji a odtud pokračovala podél boční strany krku níž. "Chybíš mi, Miku...", špitla jsem mezi polibky. "Taky mi chybíš...tak moc.", zaznělo z Michaelových úst. Jeho oči byly stále zavřené. Po chvíli jsem jednou rukou zajela pod Mikovu košili, aby tak mé prsty započaly svou průzkumnickou pouť po jeho mužné hrudi. Druhou rukou jsem pomalu rozepínala knoflíčky jeho košile. Neodmítal mě v mém počínání a to bylo dobré znamení, které mi dodávalo na odvaze. Když se mi ale podařilo uvolnit poslední knoflík, ztuhl a jeho svaly na zádech se napjaly.

Díval se zpříma před sebe do nástěnného zrcadla na protější stěně. V ten okamžik se naše pohledy v odrazu čistého skla setkaly. Jeho náhlá reakce a vyděšené oči mě nesmírně zaskočily. Než jsem stihla cokoli říct, zakryl si nešťastně dlaněmi tvář. "Promiň Aileen....ale já nemůžu.", vystartoval ze svého místa rychle. Cestou do koupelny, kde se posléze zavřel, stihl ještě zhasnout malou lampičku. Jediným osvětlením v místnosti bylo od té chvíle jen mdlé světlo svíček. "Miku...Michaele! Co se stalo? Proč se přede mnou zavíráš? Prosím Michaele....otevři.", nenechala jsem se odbýt a klepala jak smyslů zbavená na dveře.

Michael se mě snažil ubezpečit, že se nejedná o nic osobního a neustále se odvolával na práci a shon ve studiu. Vylézt z koupelny ale uvolil jen za podmínky, že v ložnici sfouknu všechny svíčky, jejichž vůně mu prý nedělá dobře. Když jsem mu tedy nakonec vyšla vstříc a udělala, oč mě požádal, vyšel ven. Vysprchovaný a v pyžamu - připravený ke spánku.
Mohla jsem v ten okamžik být vlastně ráda za to, že v ložnici byla tma jako v hrobce. Michael nemohl vidět moje potupné slzy prohry, které se mi draly do očí.

Druhý den jsem byla pro změnu rozmrzelá a bez úsměvu já. Vlastně jsem ani neměla pořádně chuť k jídlu, přesto jsem se ale vydala do jídelny a doufala v nemožné - v to, že alespoň o víkendu si Michael dopřeje trochu odpočinku a stihne se alespoň v klidu nasnídat. "Co je? Tváříš se jako bys právě pozřela kyselej citrón.", přivítal mě klasicky bez servítek Javon a přisedl si ke stolu naproti mně.
Nebyla jsem v rozpoložení, abych se potřebovala Javonovi se vším okamžitě svěřit a tak jsem jen mávla rukou, pokusila se o něco, co mělo alespoň vzdáleně připomínat úsměv a snažila se mu vnutit myšlenku, že jsem se prostě jen špatně vyspala. "Je v tom Michael, že jo?", prokoukl mě nakonec a uhodil tak hřebíček na hlavičku. Zvedla jsem oči od téměř vystydlé kávy a s rozpaky v očích se snažila najít nějaký stěžejný bod v místnosti, na který bych se mohla zaměřit, abych se vyhla Javonovi a jeho tváři, ze které zmizely i ty sebemenší známky úsměvu. "Jak jsi na to přišel?", broukla jsem téměř neslyšně. "Mám oči, Aileen. Navíc....", odmlčel se na malou chvíli Javon a natáhl svou dlaň k té mé, aby ji mohl chlácholivě sevřít. To důvěrné gesto mě převkapilo, na nepatrný okamžik jsem ucukla, nakonec jsem ale přece jen nechala svou dlaň volně položenou v té jeho. "...není to poprvé, co se Michael takto chová. Myslím to, že se před okolním světem stáhne do své ulity jako šnek.", prozradil Javon a spustil tak vodopád svých myšlenek, názorů a obav.

Tím, co všechno nakonec řekl, mi objasnil pár věcí. Například Michaelovo nošení roušky, které se za poslední týdny často nezbavoval ani v bezpečí svého domova - podle Javona má rouška pro Mikea vícero významů. Není to jen jakýsi módní doplněk jeho image, na veřejnosti, kde se to hemžilo fanoušky i lidmi z médií, ji využívá i proto, aby se chránil před případnými nemocemi a bakteriemi. Toto má tak trochu na svědomí Michaelova maminka Katherine, která měla již od útlého mládí strach z bakterií. "V jejich malém domě v Gary se neustále důkladně uklízelo. Katherine na to hodně dbala. Když občas děti, zvláště pak kluci, nechali někde nepořádek nebo nedej bože si zapomněli umýt před jídlem ruce, hned jim domlouvala. Bála se, že by mohli nějak onemocnět. Její strach z bakterií se nejvíce podepsal na Mikovi.", řekl mi ztichlým hlasem Javon. Jenže to nebylo všechno. To, že Michael nyní často skrýval své rty a tvář, které já toužila tolik políbit a pohladit, za pevnou látku roušky, nebylo proto, že by se bál toho, že v Neverlandu od někoho z nás chytí nějaký bacil, ale proto, že si dle Javona připadal Mike ošklivý. Šokovaně jsem na něj při těch slovech vytřeštila oči. "Moc se nediv. I když i pro mě tohle bylo tehdy těžko k uvěření. Tak či tak, v jistých situacích se prostě cítí líp za tmavými skly brýlí a s rouškou přes obličej.", vysvětlil Javon a mně se najednou začaly určité věci spojovat. Jeho otec Joseph, dusná atmosféra při jeho osobní návštěvě ranče, hádky po telefonu s jeho synem a minulá noc, kdy se na sebe Michael díval do zrcadla tak zvláštním a útrpným pohledem...a ten jeho náhlý úprk do koupelny. Nedokázala jsem stále dostatečně vstřebat fakt, že si Michael připadá méněcenný a ošklivý. Zrovna on? "Tak ošklivý? To ne...prostě ne. Pro mě je to ten nejhezčí chlap na světě. Ideál...splněný sen.", až po chvíli jsem si mírně zděšená uvědomila, že své myšlenky zasněně ventiluju nahlas. Javon se konečně trochu zasmál a pokýval ke mně hlavou. "Tak mu to jdi říct...", s úšklebkem prohodil a ukázal k oknu kamsi do zahrad Neverlandu. V očích se mi zračil jeden velký otazník. "Viděl jsem ho ráno u jezera, vsadím se, že tam stále někde je. Měla bys za ním jít, Aileen. Na mě a ostatní nedá a jestli mu má někdo vrátit ztracené sebevědomí a radost jsi to ty. Jedině ty. Ta Josephova návštěva s ním musela pořádně zamávat, ale pro blaho Michaela a nás všech je nutné, aby se vše co nejrychleji vrátilo opět do starých kolejí, tak jak tomu bylo ještě před příjezdem velectěného patriarchy Jackson 5.", doznal Javon a já musela uznat, že to, jak nazval Michaelova otce, mě nemálo pobavilo. Na tváři se mi mihl úsměv a Javon mě měl přesně tam, kde chtěl. "No ták Aileen, chci zpátky starého Michaela a ty jediná tomu dokážeš pomoct.", házel po mně Javon na oko velmi nešťastné štěněčí pohledy plné proseb. "Dobrá...promluvím s ním. Tedy, ne že bych se o to v posledních dnech vůbec nesnažila, ale teď už přece jenom díky tobě vím víc. Udělám, co bude v mých silách, ale nic neslibuju!", šlehla jsem po Javonovi ještě varovný pohled než jsem se vytratila z kuchyně. Vyprovázely mě slova písničky od Jackson Five, kterou si Javon evidentně záměrně začal prozpěvovat. Je to snadné...snadné jako 1,2,3. Je to jako počítání do tří. Nebo jednoduché jako do-re-mi. Kéž by měl Javon pravdu a bylo to skutečně tak snadné. Něco mi ovšem vnitřně říkalo, že to bude ještě pořádně zapeklitý oříšek a taky že ano!

Michaela jsem přeci jen našla v zahradách, nedaleko jeho oblíbeného stromu, do jehož větví se opíral studený únorový vítr. Přiblížila jsem se k němu evidentně tak neslyšně, že ho mé zvolání polekalo a trhl s sebou. "Miku!", zopakovala jsem opět jeho jméno. V ten moment se ke mně konečně otočil tváří tvář a mé tělo tak zasáhla emocionální bouře. Zaplavil mě pocit neskonalé lásky, ale zároveň i vzteku a smutku. Bylo bolestivé vidět ho takto. Jeho oči byly prázdné a bez špetky radosti, část jeho obličeje od nosu až po bradu zakrývala černá rouška a mě nepříjemně zapíchlo u srdce. V tu chvíli se mi z hlavy vykouřila všechna slova a věty, které jsem chtěla říct. Němě jsem se snažila vpíjet do těch jeho smutných očí, ruka se mi instiktivně zvedla nahoru a dotkla se lemu černé látky zakrývající jeho tvář. Nepřála jsem si nic jiného než mu tu roušku sundat. "Aileen, co to...co to děláš?", zeptal se s panikou v hlase Mike. "Nelíbí se mi ta rouška, Michaele a chci vidět na to, co je pod ní.", zahlaholila jsem, co možná nejveseleji, jak jen to v daném momentu bylo možné. Jenže svým pokusem o hravost jsem akorát Michaela ještě více popudila. "Když se ti ta rouška nelíbí, očividně se ti nelíbím ani já....", vyvodil mylně Michael a otočil se zklesle opět k jezeru - oči upřené na poklidnou hladinu. Michaelovo tvrzení mě zasáhlo možná více než jsem si v tu chvíli dokázala přiznat. "Co je to za logiku, Michaele?! Právě proto, že se mi líbíš. Nemáš důvod se přede mnou skrývat. Miluju tě takového, jaký jsi. Viděla jsem tě proboha od hlavy až po paty, tak nač najednou ten ostych a skrývání se za roušku? Pro mě jsi dokonalý....", odpovědí mi bylo jen Michaelovo němé zavrtění hlavou. Jako by snad přestal věřit tomu, co říkám. V mých slovech byla ale jen čistá pravda a proto mě Michaelův nesouhlasný postoj o to víc srážel na kolena. "A můj pohled na tebe by se tehdy, když jsme do sebe vrazili u doktora LeRoye nijak nezměnil. Zamilovala bych se do tebe stejně tak i kdybys nebyl TEN slavný Michael Jackson, ale JEN NĚJAKÝ Michael.", vyštěkla jsem nahlas a jen ztěží se mi dařilo polykat slzy. Prudce jsem se otočila, aby neviděl jak si z tváře snažím setřít tu zákeřnou slzu, která si to rychle uháněla po zarudlé tváři. Stáli jsem k sobě odcizeně zády a já věděla, že v Javonovu úkolu uvést vše do starých kolejí jsem vybouchla na plné čáře. "Opravdu?", zaznělo konečně z Michaelových úst po chvíli a já pocítila nepatrnou úlevu. Otočila jsem se opět k němu a přikývla. Jeho pohled byl ale stále nečitelný a i když jsem nemohla vidět na jeho ústa, poznala jsem, že se rozhodně neusmívá. Ani trochu.

"Dobrá tedy...Mimochodem, zítra spolu jedeme do LA.", překvapil mě Michael svou náhlou změnou tématu, jakoby se všechno to, co jsem mu právě řekla, odehrálo jen v mých představách. Jelikož jsem nic nenamítala ba co víc, nebyla schopná byť jen jediného slova, osmělil se Mike k tomu, aby mě zasvětil do detailů. Liz Taylorová pořádá velkou narozeninovou oslavu. Jsme oba pozváni.", spustil a já si svou poznámku o tom, že mi o takové důležité události říká ironicky míněno velmi brzy, raději nechala pro sebe. Byla jsem ráda, že se mnou Michael vůbec mluví a jakž takž na mě reaguje, nějak už se snad na zítřek stihnu připravit, i když v tom, že to bude velká akce Michael rozhodně nijak nepřeháněl vzhledem k faktu, že se to celé má konat v losangelském divadlu Pantages, které má neuvěřitelných 2703 míst k sezení. "Ok.", vyjádřila jsem stroze svůj souhlas a začala si zároveň lámat hlavu nad tím, kde tak narychlo seženu vhodný dárek pro Elizabeth. Doufala jsem ale, že Michael se už o tyto záležitosti postaral. Z myšlenek mě vyrušil opět jeho hlas. "Vypadáš zaskočeně.....ale nechceš, abych se před tebou skrýval. Tak nebudu, ale v tom případě se nebudeme skrývat ani my dva před ostatními!", spustil přísně a já mu věnovala jeden z mých dalších překvapených pohledů. "Žádné skrývání! Chci abys se mnou šla na tu oslavu.". pokračoval ve stejném tónu a já si připadala tak trochu jako malá žačka, které domlouvá učitel. "Však jsem řekla, že půjdu, Michaele!", snažila jsem se ho znovu ujistit, ale Michael se ihned ujal slova. "Napsal jsem pro Liz písničku. Než ji zazpívám, chci abys se mnou vyšla na jeviště.", seznamoval mě se svým plánem a já tiše lapala po dechu, protože tohle jsem rozhodně nečekala. Doprovázet Michaela na společenkou akci, kde se to bude hemžit samými význačnými slavnými lidmi je jedna věc, vyjít s ním společně na jeviště je ale věc druhá. Ucítila jsem, jak se mi jen při té představě rozklepala kolena. "Objevíme se na jevišti jako pár. Ber to jako oficiální představení médiím i ostatním lidem.", němě jsem přijímala jeho slova a srdce mi bušilo jako o závod. "Na závěr toho, před samotnou písní, se políbíme.", dorazil to Michael a já, jestli jsem původně působila zaskočeně, jsem teď byla doslova a do písmene šokovaná tak moc, že se o mě v prvotních chvílích pokoušely mdloby.

Veřejný polibek na jevišti před zraky tisíce lidí? Oficiální představení? Co mi to jen připomínalo?! Něco podobného už tu jednou bylo. Psal se rok 1994 a Michael zahájil udílení cen MTV tak, že se na pódiu objevil ruku v ruce s Lisou Presleyovou, která byla v té době již téměř čtyři měsíce jeho manželkou.

Nebojte....

1. října 2016 v 15:59 | Adelle |  Z mého života
Ahojky všem,

nemá cenu se opět omlouvat či cokoli vysvětlovat. Jen pro uklidnění některých z Vás. Žiju a jsem v pořádku. Řešila jsem teď hodně osobní věci ve svém životě. A bylo by na dlouho, kdybych to tu teď vše vysvětlovala a myslím si, že by o to zase až tolik nikdo nestál. S příběhem nekončím. To bych neudělala vám ani sobě. Chybíte mi, ale už brzy se vrátím snad v plné síle. A moc MOC děkuji za přání k narozeninám. Mám Vás ráda.

Brzy ahoj,

Adelle.