Kapitola 29. - Vánoční zázrak (2.část)

15. července 2016 v 8:23 | Adelle |  povídka: terapie láskou
(POZOR - jedná se o 2. část z 29.kapitoly, nezapomeňte si prosím sjet o příspěvek níže a přečíst si nejdříve první část)

Z Neverlandu začali houfně odjíždět zaměstnanci za svými rodinami a přáteli, se kterými se chystali oslavit Vánoce. K odjezdu se chystal i William, který ještě v kuchyni pečlivě instruoval Michaela v županu - (evidentně tedy nepracoval celou noc) - kde jsou uloženy navařené zásoby jídla, jak a na kolik stupňů se mají ohřívat a podobně. "Krásné Vánoce, Williame.", loučila jsem se s ním. "Krásné Vánoce, slečno Aileen. Brzy se opět uvidíme.", přislíbil a v okamžiku, kdy se Michael zrovna nedíval mi ještě pošeptal. "A dávejte na něj pozor. Je schopný připálit i vodu na kávu.", tiše jsem se musela jeho poznámce zasmát.
"Ten stromek je nádherný. Moc se ti to povedlo.", snažil se mi Michael vyseknout u snídaně poklonu. "Ah...Ty sis všiml?", prohodila jsem mírně dotčeně. Změnu tónu mého hlasu samozřejmě Michael hned zaregistroval. "Promiň mi ten včerejšek. Ale měl jsem plnou hlavu Finleyho.", prozradil mi a já se zastyděla. Ten večerní telefonát byl tedy jistě spojen nějak s nemocnicí a hlavně malým popáleným chlapcem s nejasnou budoucností. "Takže jsi večer volal ještě do nemocnice?", zjišťovala jsem a Michael přikývnul. "Mluvil jsem přímo s ředitelem. Nechal jsem na účet nemocnice poslat nějaké peníze plus zvlášť částku na Finleyho operaci a další léčení. Nechce se mi věřit, že osud dokáže být někdy tak krutý. Modlím se pro toho malého, aby se našel někdo z matčiny strany, kdo by se o něj postaral.", spustil Michael s očima sklopenýma k jídlu na talíři, kterého se zatím ani nedotkl. "Určitě se někdo najde. Babička nebo nějaka teta či vzdálená sestřenice. Kdokoli. Jen to bude chtít asi ještě nějaký čas. Napadlo mě, až bude mít Finley po operaci, že bys mu mohl ukázat Neverland. Jistě by se mu tu moc líbilo.", zkoušela jsem navrhnout Michaelovi. "Ano, to by bylo hezké.", usmál se a chytil mě za ruku, kterou jsem měla položenou blízko té jeho. "Nechápu to, Aileen. Jak mu to jeho otec mohl provést? Jeho vlastní otec?! Víš...Joseph se ke mně taky zrovna nechoval jako ideální příkladný otec. Člověk, na kterého bych mohl být hrdý. To tedy každopádně ne. A tak bych tohle spíš měl lépe chápat. Ale nejde mi to na rozum, Aileen. Nejde! Já bych tohle nikdy neudělal. To bych si radši ruku uřízl….Děti jsou přece dar. Co já bych za to dal mít syna nebo dceru….", povzdechl si smutně Michael a jeho poslední věta se mi prudce vryla do paměti.
Chápala jsem Michaelův smutek a neskutečnou touhu pomoct bezbranným a nemocným. Ten pocit nespravedlnosti, který ho sužoval, ale neustále jsem musela myslet na to, co řekl naposled - "Co já bych za to dal…."
Jak to jen myslel? Jak to mám chápat, jak si mám vyložit ten tón jeho hlasu i pohled plný bolesti? Možná jsem jen vztahovačná, ale přišlo mi, jakoby Michael nepočítal s tím, že se kdy stane otcem a tím pádem nepočítal ani se mnou?!

V hlavě mi zněla dokola jeho slova a před očima jsem nadále měla jeho výraz. Pokoušela jsem se ty myšlenky vytěsnit a něčím zaměstnat mozek. Pustila jsem se tedy do pečení cukroví. Zvolila jsem takové druhy, které nepotřebují odležet a dají se jíst prakticky hned po upečení. "To je mouka a ne cukr.", upozornila mě naštěstí včas Tara než došlo ke karambolu.

"Aileen, děje se něco? Jsi od rána taková zamlklá. Stále se snad na mě zlobíš?", zeptal se Michael kolem poledne, kdy už jsme v celém velkém Neverlandu zůstali jen my čtyři - já, Mike, Javon a Tara. Nemohla jsem to dál v sobě dusit a vyšla s pravdou ven "Michaele, ne..nezlobím, jen...Jak jsi to myslel, když jsme se spolu ráno bavili o Finleym? Leží mi to stále v hlavě a ta tvá věta - Co bych za to dal mít vlastní dítě -mě trochu vylekala. Nebo spíš ten tón, jakým jsi to pronesl. Přišlo mi, jako bys snad nepočítal s možností, že se tím tátou jednou skutečně staneš. Jako kdybys snad chtěl zůstat po zbytek život sám a….co my dva pak? Jako by sis myslel, že my...náš vztah...promiň, začínám se v tom topit.", pokoušela jsem se to vyjádřit tak, aby mě dobře pochopil, ale sama jsem s tím měla problém.
Chvíli mě jen tak pozoroval a pak si mě přitáhl k sobě. "Promiň, ne...nechci aby sis myslela, že náš vztah beru nějak na lehkou váhu. Bylo to jen mé konstatování i když asi špatně zvolená slova. Rozhodně bych za žádnou cenu nechtěl zůstat sám. Děti k životu potřebuju a kdyby byly mé vlastní, byla by to ještě větší radost.", vysvětlil mi. "A když už jsme u toho. Nabízí se tu otázka, Aileen.", řekl po chvíli a já se od něj jemně odtáhla, abych se mu mohla podívat do očí. "A ty bys se mnou chtěla mít dítě?"

Nejdříve jsem se obávala, že to se mnou nemyslí až tak vážně, jak se zdálo, že s námi do budoucnosti nepočítá a teď tu stál, štěněčí pohled ve tváři a ptal se mě narovinu, zda s ním chci mít dítě. "No….já….jednou určitě!A vím, že budeš skvělý otec. S dětmi to umíš výborně, o tom už jsem se několikrát ostatně na vlastní oči přesvědčila.", vyblekotala jsem ze sebe. "Jednou?", povytáhl Michael obočí v otázce. "No ano...nedokážu ti ale teď přesně říct, kdy to jednou nastane. Může to být klidně i za pár měsíců. Ale třeba i za rok nebo dva.", objasnila jsem mu a Michael se usmál tak, až odhalil své bílé zuby. "Uff...tak to jsem si oddychl. Už jsem se bál, že řekneš třeba za deset let.", zasmál se a já musela s ním. "A víš co? Dost bylo pochmurné nálady. Jsou Vánoce. Tvůj milovaný čas v roce. Jdeme se bavit.",. zvolal vesele. A jak řekl, tak se taky stalo.

Nastal večer - tajemná noc těsně před Štědrým dnem a Amerika usedla k bohatě prostřeným stolům. Ne jinak tomu bylo i v Neverlandu. Dojídala jsem zrovna svou porci nadívaného krocana se slaninou a šunkou, když jsem zachytila Michaelův a Javonův pohled. Jakoby si ti dva předávali určitý signál. Michael se nenápadně usmál a vstal od stolu. "Hned jsem zpátky.", slíbil. Přišlo mi, že se Javon směje, ale papírovým ubrouskem si zakrýval ústa. "Asi se zas Mike přepil Colou. Je horší než počůránek Fuller v Sám doma.", vyprskl Javon a snažil se nám tak namluvit, že Michael odešel na toaletu.
"Pane Bože! Aileen! Podívej se z okna.", vyjekla asi o pět minut později Tara. Za okny se mihotaly bílé vločky. Spousty vloček. Venku sněžilo. Nechala jsem jídlo jídlem a vrhla se s údivem k oknu. Dychtivě jsem vzala za kličku a otevřela okno dokořán. V ten moment se Javon začal smát jako blázen a mně rázem došlo proč. Venku stál Michael a sněžné dělo, ze kterého do vzduchu vzlétával umělý sníh. Začala jsem se smát a brečet zároveň. "Miku, ty jsi neuvěřitelný.", zavolala jsem na něj radostně. "Veselé Vánoce, Aileen!", hulákal a smál se společně s námi.
Zasněžená podívaná trvala sice jen omezenou chvíli, ale i tak to stálo za to. Když se Mike objevil po nějaké době opět uvnitř, radostně jsem na něj skočila a vlepila mu pusu. "Děkuju. Tohle se ti tedy vážně povedlo.", nepřestávala jsem se smát a z pramínků vlasů se mu snažila dostat drobné bílé vločky.

Večer se vydařil a my se s přibývající hodinou postupně chystali ke spánku. Málem bych ale na něco zapomněla. "Pojď se mnou…", šeptla jsem do setmělého ticha a chytla Michaela za ruku. Plížili jsme se z pokoje jako dva lupiči. "Ty máš hlad?", podivil se, když naše kroky vedly znovu do kuchyně. "Já ne, ale on si rád dá…", zasmála jsem se a na talířek vyskládala sušenky s čokoládovými kousky, které jsem dnes dopoledne pekla. Do skleničky nalila vychlazené mléko a Mikovi to mé celé počínání začínalo okamžitě docházet. Pohoštění pro Santu jsem položila na stolek u krbu. "Miluju tě, Aileen.", zazněla z Michaelových úst ta nejhezčí věta. "Já tebe taky…", špitla jsem a udělala krok k němu. "Miluju na tobě i to, že v tobě zůstala stále určitá dětskost a nevinnost. Že se tu se mnou plížíš v noci, abys nechala u krbu pro Santu sušenky a mléko a miluju i ty všechny jiskřičky, které máš v očích, když máš z něčeho radost, jako třeba dnes večer, když jsi viděla sníh.", pokračoval Michael a já se nad jeho vyznáním roztékala blahem. "Ale teď tady tu malou roztomilou holčičku chvíli necháme a nahoru do postele se mnou odejde zase ta dospělá Aileen.", navrhl záhy.

"Myslíš přesně tu dospělou Aileen, která narozdíl od té malé holky může udělat třeba….tohle?.", řekla jsem a zajela jsem mu rukou do kalhot pyžama, abych zjistila, že Michael nemá spodní prádlo. "Ano, přesně tuhle Aileen teď chci a potřebuji…", souhlasně zašeptal Michael. "Fajn...a co bys řekl na takovou Aileen, která v klidu udělá tohle…", pokračovala jsem ve škádlení a má ruka nadále zůstávala v jeho kalhotách a dotýkala se na jeho nejcitlivějších místech - přejížděla po jeho vnitřní straně stehen, ze strany na stranu - nejdříve jen velmi lehce. "Po-Potřebuju, aby ses mě dotýkala všude...Aileen, prosím.", skuhral Michael. Já se ale určitému místu na jeho těle, kde Michael toužil ucítit mé dotyky, záměrně ještě chvíli vyhýbala. Veškerou pozornost jsem teď věnovala jeho rtům. Byly měkké a teplé. Vybízely k líbání. Dotkla jsem se jeho horního rtu a jemně stiskla. Líbilo se mu to a z úst mu vyklouzlo drobné zasténání. Nebránil se mi a s vděčností přijal mé rty. Klouzal jimi přes ty mé. Pohrával si. Na naléhání jeho jazyka jsem pootevřela rty ještě více. Vnikl svým jazykem dovnitř a hodlal se okamžitě spřátelit s tím mým. V tom okamžiku jsem se konečně dotkla jeho rozkroku a pevně stiskla. "Aileen!", vydechl do mých úst. Zatáhl za ramínka mé noční košilky a nechal ji dopadnout na zem. Pohyby mé ruky získaly postupně koordinovanější rytmus. Jak narůstalo naše vzrušení, zrychlovaly se i pohyby. Po chvíli se Michaelova stehna mírně zachvěla. Bylo pro něj již obtížné udržet se oběma nohama pevně na zemi. Udělal pár kroků vzad a posadil se na pohovku. Chytila jsem za jednu z jeho nohavic a zatáhla. To samé provedla i s druhou nohavicí. Kalhoty zůstaly ležet na zemi. Michael mě chytl za ruku a pobídl, abych si mu obkročmo sedla na nahý klín. Začala jsem si rukama přejíždět po prsou a hladit je. Bavilo ho mě pozorovat. "Jsi tak neskutečně sexy….", zašeptal a já mu po chvíli dovolila, aby doteky převzal za mě. Počínal si skvěle, tak neuvěřitelně skvěle. Stehna jsem pevně stiskla k jeho bokům a přes hlavu mu přetáhla nátělník. "Miluju, když tě vidím nahého.", zašeptala jsem roztouženě a Michaelovi se na tváři objevil šibalský úsměv. , Mikovy prsty teď jemně kroužily kolem mých bradavek a k dráždění zapojil i jazyk. Nedalo se to popsat jinak než jako nebeská slast. Zaklonila jsem hlavu dozadu a začala jemně pohupovat pánví a třít se v rytmu o jeho tvrdý klín. "Ano...to je ono. Nepřestávej.", oddechoval zhluboka Michael. Ani v nejmenším jsem to neměla v úmyslu, ovšem naše těla žádala stále víc a víc. Poslední kousek oblečení, černé krajkové kalhotky, našly své nové místo na podlaze, kde už se kupily i ostatní kusy. "Řekni mi, že mě chceš.", vybídnul mě Michael. "Chci tě, Miku.", odpověděla jsem pravdivě. "Jak moc mě chceš?", dožadoval se záhy další odpovědi. "Michaele, prosím….", zaúpěla jsem mučivě. Ještě s větším důrazem zopakoval opět svou otázku. "Moc! Hodně. Šíleně....šíleně moc tě chci!", obořila jsem se na něj téměř až dotčeně. S mou odpovědí se naštěstí plně spokojil a k naplnění naší lásky a touhy už nic nechybělo. Naše těla se chovala tak, jakoby po sobě nestrádala pár týdnů ale celé roky. Pokud bych měla naše milování přirovnat k nějakému druhu tanci, řekla bych, že rozhodně nešlo o nějaký pomalý ploužák, ale o pořádně divoký kankán. Nějakou dobu jsem to byla já, kdo určoval rytmus. Naše role se ale nakonec vyměnily a Mike si mě překulil na stranu. "Klekni si a otoč se.", poručil mi. Poslechla jsem a udělala přesně to, co chtěl. Na zádech jsem ucítila jeho tělo, které se ke mě přitisklo. Jednu ruku si položil na mé břicho a tou druhou mi přejížděl od krku až po prsa. Odhrnul mi vlasy na stranu a přisál se rty k mému krku a aniž by se od mé kůže odlepil postupoval postupně od horní části níž a níž. "Mi-cha-ele!!", kňučela jsem a toužila ho opět plně cítit. Nechal mi ruce zapřít o pohovku a předklonil si mě. Rukou přejel po mé páteři a…..vykřikla jsem. Ze šoku z mírné bolesti, kterou ale během chvilky vystřídal příjemný pocit rozkoše. Teď jsem to byla pro změnu já, kdo byl v jeho moci, mé tělo se plně odevzdalo tomu jeho a nechalo se vést pohyby, které byly čím dál tím více intenzivní. Bylo mezi námi pouto tak silné a intimní. Připadalo mi, jakoby si naše těla předávala vzájemně určité signály a telepatii. "Miku - Aileen", zasténali jsme a v ten samý okamžik se naše těla roztřásla.

"Tak za tuhle jízdu skončíme oba v pekle a Santa nám už nikdy nic nenadělí.", vydechl mi Michael do vlasů, když jsme unaveně leželi v pevném objetí. "No vidíš to, jestli tu takhle nahatí budeme ležet ještě dalších pár minut, nepřijde. Musíme se urychleně vrátit nahoru a předstírat hluboký spánek.", zavtipkovala jsem. Stará dobrá dětinská Aileen byla zpět. "Jak mám po tomhle čísle s tebou předstírat spánek? A vůbec, proč si zase oblékáš tu košilku?! Jsem závislý na tvém těle. No ták. Dej to dolů.", laškoval Michael a nejspíš bychom v podobném duchu blbli ještě nějakou chvíli, kdybychom ovšem neuslyšeli z horního patra šramot. "Javon nebo Tara!", vypískla jsem s úlekem a Michael se začal překotně soukat do kalhot pyžama. Kroky se přibližovaly čím dál tím víc. Teď už nebylo pochyb, že kromě nás dvou dnes v noci nemohl usnout někdo další.

Na nepozorovaný únik už bylo pozdě a my se jen přikrčili za tmavý konferenční stolek. Ani jsme nedutali. Světlo v kuchyni se rozsvítilo a někdo otevřel dveře ledničky. Uslyšela jsem, jak nespavec hltavě polyká velké doušky tekutiny. Dveře ledničky se po chvíli opět zavřely, světlo zhaslo, ale kroky se nevzdalovaly. Naopak, přibližovaly se k nám ještě více. "Sakra.", procedil Michael tiše mezi zuby. Tím nespavcem byl Javon a v šeru místnosti, do které pronikalo jen mdlé světlo z chodby, stál úplně nahý. Šokovaně jsem si zakryla ústa a okamžitě ucítila Michaelovy dlaně na mých očí. "Hele sušenky…", slyšela jsem tiše se zaradovat Javona. Neviděla jsem, co dělá, ale podle zvuků bylo jasné, že se s plnou chutí pustil do mého vánočního cukroví. Kroky se naštěstí začaly vzdalovat. Javon zamířil opět do ložnice. "Proč si zakrýváš pusu a ne oči?", spustil na mě Michael, jen co šouravé zvuky kroků utichly úplně. "Promiň, ale nečekala jsem, že se tu bude promenádovat jen tak.", zachechtala jsem se a Michael si mě podezíravě měřil. "Nezlob se, miláčku. Samozřejmě nejkrásnější a nejmužnější tělo máš ty. Jenom ty!", chlácholila jsem ho. Michaelovy koutky úst rázem ucukávaly a on se začal uculovat. "To doufám a teď už snad opravdu radši půjdeme nahoru.", usmál se a ruku v ruce jsme potichu odešli do ložnice, kde jsme po krátké společné sprše zapadli do peřin a usnuli.

Nespala jsem naštěstí nijak tvrdě. Vědomí mi i ve spánku dávalo najevo, že bych měla ráno vstát dřív než Mike, pokud tedy chci dokončit to, na čem jsem v posledních pár dnech dřela. Bylo 25. prosince 1996, sedm hodin ráno. A já se nepozorovaně vytratila do Michaelovy pracovny. Rozechvěle jsem se posadila za jeho piáno a vybrnkávala první tóny melodie, kterou jsem měla už delší dobu uloženou v hlavě a na jejímž dokončení i textu jsem poslední dobou pracovala a den co den jezdila cvičit a pilovat jednotlivé akordy k rodičům. Rozhodla jsem se, že si tu budu hrát dokud prostě neuslyším otevřít dveře, což se nakonec stalo o zhruba půl hodiny později. "Aileen, lásko. Co to tu….?", slyšela jsem za zády Michaelův hlas. "Krásný Štědrý den, zlato. Asi se teď totálně ztrapním, protože proti tobě jsem velký břídil, ale…..tohle je můj první vánoční dárek pro tebe.", vyjasnila jsem hned, aniž bych mu dala možnost ještě cokoli dalšího říct. Prsty se mi klepaly jako studentovi před důležitým testem, který rozhodne o tom, zda postoupí do dalšího ročníku či ne. Nádech, výdech, nádech, výdech.


Začala jsem hrát a měla strach, aby se mi kromě rukou neklepal i hlas. Do textu jsem dala všechny své pocity, mé já a celé mé srdce. Bylo tam vše, co jsem k Michaelovi cítila a cítím. Od prvotního strachu a pochybností až po sílu, pozitivní energii a lásku, kterou mi dává a která mi pomáhá jít s klidem dál. V půli textu jsem uslyšela šepot, který byl však okamžitě zatrhnut Michaelovým zasyčením. Mé hraní přilákalo i Javona s Tarou.
Dohrála jsem a srdce jsem cítila až v krku, bála se reakcí, bála se byť jen otočit. Ozval se potlesk. "Dost dobrý!", zazněl Javonův hlas. "Teda, já zírám…", přidala se Tara. Osmělila jsem se a otočila se. Zatímco ti dva postávali s úsměvem ve dveří, Michael byl jen pár krůčků ode mě. "Aileen, lásko….", z očí se mu koulely slzy jako hrachy.

Slzy v očích mého nejmilovanějšího muže - člověka, se kterým si přeji žít a zestárnout. Javon a Tara vycítili citlivou chvilku a zmizeli diskrétně z dohledu. "Líbilo se ti to?", šeptla jsem nesměle. Vzal mou hlavu do dlaní a polibky mě šimral po čele. Brečel a já dojatá začala s ním. "Nevím, co říct….", klepal se Michaelovi hlas. "Nikdy….nikdy pro mě něco takového žádná žena neudělala.", zalýkal se. "Ty jsi můj blázínek. Jakto že jsi mi za celou dobu neřekla, že umíš hrát a tak krásně zpívat?", vyčítal mi a já mu posléze vysvětlila, že hrát na klavír jsem se sice v dětství naučila, ale jakmile jsem se v dospělosti přestěhovala od rodičů, na klavír už jsem nesáhla. Až doposud. "Bylo to nádherné. Děkuju ti.", řekl mi mezi polibky a já byla štěstím bez sebe. Více jsem nepotřebovala, žádný dárek. Jeho radost a dojetí pro mě byly nejvíc.

Poté, co jsme se trochu vzpamatovali, jsme přeci jen zamířili dolů do obývacího pokoje, ke stromečku, kde už na nás čekala Tara s Javonem. "Veselé Vánoce, lidičky.", vrhla se kamarádka mě i Mikovi kolem krku. "Chtěl jsem vám všem ze srdce poděkovat. Díky vám netrávím svátky sám a díky vám se je učím zbožňovat. Mám vás rád. Opravdu.", pronesl Michael a do očí se teď řinuly slzy nejen jemu, mně, ale i Taře, která nemohla jinak a znovu nás objala. "A mě tu nikdo neobejme?", objevil se u nás Javon a věnoval nám všem jedno velké medvědí objetí.
"A už dost toho sentimentu. V noci tu byl Santa, sám jsem ho tu slyšel šramotit. Přísáhám na tyhlety uši, že se s tím svým pivním pupkem a napěchovaným pytlem dárků prodíral hlasitě komínem. No jen se podívejte, sušenky zmizely a dárky pod stromem přibyly.", zahulákal Javon a my s Michaelem si vyměnili pobavený úsměv. "Tak jdem na to, děcka!", zvolal radostně. My se všichni chytili za ruce a jako děti vyběhli ke stromku. Tolik dárků bylo i pro nás čtyři dost. Prodírali jsme se jednotlivými krabičkami, strhávali dárkový papír a překřikovali se navzájem. V jednu chvíli ke mně Michael nenápadně přisunul dárek v luxusním černo zlatém obalu. Na jmenovce bylo napsáno: Pro nejkrásnější ženu pod sluncem. - Michael. Když se mi podařilo zbavit se papíru, otevřela jsem víčko krabičky, která byla uvnitř a…...lapala po dechu. "To….to je nádhera.", vydechla jsem a opatrně vzala do rukou krásný řetízek s náramkem. Oba šperky vypadaly jednoduše úchvatně. "Moc děkuju, Miku.", políbila jsem ho a on mi polibek opětoval. Když jsem si náramek zkoušela připnout na zápěstí, nemohla jsem si ale nepovšimnout, že měl takové smutné oči. Nevěděla jsem proč, ale i když se usmíval, jeho oči byly na chvilku zklamané. Napadlo mě, že jsem mu své poděkování a radost asi nevyjádřila dost jasně. "Opravdu se mi hodně líbí. Miluju tě." zašeptala jsem a Michael si mě konečně přitáhl k sobě a objal v pase. "Taky tě miluju…", usmál se.

Dojetí střídaly salvy smíchu. To, když si Michael rozbalil sadu dětských vodních děl či gelových míčků, které dokáží při dopadu obarvit vodu různými barvami a vytvářet mají navíc ještě jakýsi šumivý efekt. Nadšený byl i z mého výběru knih různých žánrů, které si přál přečíst a se zaujetím ocenil i štůšek zvláštních kupónů, které jsem pro něho vytvořila. Stálo na nich například: Horká společná koupel, Hodinová masáž celého těla, Večeře na přání, Filmoví večer dle vlastního výběru a nechyběla i celá řada docela dost odvážných služeb. Michaelovi zářily oči nadšením. Vyjmenovávat tu ale každý dárek, který nám toho dne udělal radost by bylo na dlouho a ve výsledku ani nešlo o radost z vlastních dárků, ale o radost těch, které jsme obdarovali a o čas, který jsme spolu mohli strávit.

"Mám tu ještě jeden dárek...takovou obálku. Pro vás pro všechny.", řekl nakonec Michael a podal mi ji. Vytáhla jsem z ní velký tvrdý papír a četla nahlas. "Tři noci v lyžařském středisku Aspen v Coloradu?", oči se mi rozšířily překvapením. "My jedeme na hory?", vyhrkla Tara. "Jestli se mnou budete chtít jet, tak ano.", přikývnul Michael. "Strávili bychom tam i první hodiny nového roku.", dodal a my sborově vypískly nadšením. Jediný, kdo v tu chvíli mlčel jako zařezaný byl Javon. Podívali jsme se na něj. Upřeně zíral směrem k oknu a my pro něj přestali existovat. "BO-ŽE MŮJ!", nedokázala jsem věřit vlastním očím a několikrát zamrkla, abych se přesvědčila, zda se mi to jen nezdá nebo nemám halucinace, i ostatní nebyli schopni slova. Venku sněžilo! Na Neverland dopadaly opravdové mohutné vločky sněhu. Po zhruba 20 letech zažila Kalifornie bílé Vánoce.

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Mrtin Mrtin | 15. července 2016 v 10:33 | Reagovat

Nádherný vánoční díl se vším všudy. Vánoční chaos před vánoci jak se patří i s těma všema nervama a ztracenýma dárkama, vůní jídla na štědrý den, až jsem na to jídlo dostal chuť. Pro Michaela byl asi jedním z prvních dárků určitě pozvání do nemocnice. Popáleného kloučka mi bylo velice líto a je mi líto i všech dětí co musí trávit o vánocích čas v nemocnicích, proto jsem i kdysi finančně přispíval na vánoční pokojík v Nemocnici Jihlava.
Přicházející bouře mě však trochu vyděsila, jestli se zase nestane něco hrozného.
Sex po sdělení si Aileen a Michaela, že by jednou chtěli společné dítě, by se mohl proměnit ve vytoužené přání obou dvou. Mít dítě.
Javon alias nahatý santa vyžírající ledničku a sušenky nachystané pro Santu, mě opravdu rozesmál.
Romantické ráno, kdy Aileen hraje písničku Michaelovy k vánocům, vehnalo slzy do očí nejen Michaelovy. Tohle určitě nečekal.
Rozběhnutí ke stromečku a halekání nad dárky bylo tak radostné, až jsem měl pocit, že tam sedím s nimi.
Nakonec už jen ta poslední tečka co chyběla. Né umělý, ale pravý sníh. Krása. Jsem velice zvědavý, jak to dopadne na Silvestra, to bude bujaré veselí a srandičky, uvidíme, co čtveřice na horách vymyslí za hlouposti :-)))

2 hanylen hanylen | 16. července 2016 v 21:18 | Reagovat

Tedy, opět krásný díl. Michael neměl ve zvyku slavit vánoce, ale to, aby byl o vánocích někdo sám, v bolestech nebo něšťastný, to ho trápilo nejvíc. Aileen ho stále více poznává, ale má stejnou povahu. Snad si myslela, že pro něho není tak důležitá, zase to podezření, ale to, jak se jí pak zeptal, to všechno vysvětlilo. Jé a Javon zase perlí. Krásná připomínka Sám doma. A kde je Mac? No páni, to překvapení - když ne stříkací pistoli tak rovnou sněžné dělo! To mě teda dostalo. Popis milování - no Adelle, právě jsem umřela. Navíc pak Javon kradoucí Santovi cukroví. He, he, nedostal náhodou taky hlad po milování? Podezírám Taru. A závěr doslova pohádkový.

3 BS BS | 17. července 2016 v 8:18 | Reagovat

Teda ja jsem nadsen!A nevim zas odkud zacit, tak to vezmu od zacatku:

1) Navsteva nemocnice hodne emotivni. Jak tomu malymu klukovi predcital a pak co mu nechal za vzkaz....doma nad tim musel furt premyslet, osudy nemocnych deti mu neprestaly byt jedno ani po tom, co odesel z nemocnice.
2) Nedorozumeni s Aileen nakonec vzeslo v Michaeluv prospech, kdyz mu Aileen sverila, ze s nim OPRAVDU chce mit dite :D
3) Napad se sneznym delem me dostal!!
4) Nocni spolecne "pracovani na miminu": NO TEDA!!Jak kdybychom jim tam smirovali, jak moc to bylo autenticke.
5) Nahej Javon kradouci susenky me rozsekal. A jeste vic to, jak si Aileen misto oci zakryla pusu a Michael byl pak chvili dotcenej.
6) Aileenino hrani na piano: Spadla mi celist a vubec cely vanocni den byl suprovej a ten zasneznej konec. Krasa!

Uz ted se nemuzu dockat noveho dilu na horach.

4 Zuzy Zuzy | Web | 17. července 2016 v 19:24 | Reagovat

Tak na tuto chvíli jsem se neskutečně těšila, návrat do normálu k tomu co mm ráda a ejhle, hed dvě krásné kapitolky a ještě spousta navíc, k přečtení se doberu co nejdřív. Tak ta první část byla neskutečně dojemná, jak Mike navštívil nemocnici a malé pacienty a docela chápu Aileen,když jí požádal o doprovod, mě by těch dětí bylo děsně líto,ale Mike k nim přistupoval, tak, jako by žádná nemoc neexistovala.

No a v tomto díle, okusila jsem vánoční kouzlo uprostřed léta.. :-)
Aileen mě potěšila s tím, že by si dala na miminko říct, kdyby přišlo, zcela chápu i její pochybnosti,ale včas si to vysvětlili a to je dobře! Stejně tak krásně, na něm "zapracovali" mělo to jisru, ten správný erotický  náboj, i humor, viz nahý Javon, který ujídá Santovi sušenky.. :-)))Myslím, že se Aileen pokochala pohledem, bez ohledu na to, že Mike byl vedle a měl možnost jako každej chlap srovnávat :D
A Aileen, ta píseň je nádherná, stejně to jak umí hrát.. docela Mika a jeho dojetí chápu, ti dva se ještě mají čím překvapit ♥

5 hanylen hanylen | 20. července 2016 v 12:51 | Reagovat

Adelle, mám prosbu, jestli bych mohla také zveřejnit ty vzpomínky ze dvou části překladu (samozřejmě s odkazem) aby se to dostalo k více lidem. Děkuji moc.

6 Adelle Adelle | Web | 20. července 2016 v 13:01 | Reagovat

[5]: Hanylen, samozřejmě. Já v žádném případě nemám nic proti :)

7 hanylen hanylen | 20. července 2016 v 13:31 | Reagovat

[6]: Jů, děkuju moc.

8 Jeana Jeana | 22. července 2016 v 17:43 | Reagovat

Teeeda, chvilicku tu clovek neni, a co vsechno se nestane :) tys za tech 14 sepsala normalne knizku! :D jsem nadsena! jejich vztah se vyviji prekrasne <3. A bylo krasne okusit Vanoce uprostred parneho leta, i kdyz na druhou stranu mi doslo, ze me za chvili uz zase ceka nakupovani darku :D nechce mi Mike taky nejaky ten darecek prinyst?:) Moc se teim na pokracko, ze by si dali zalezet na vanocnim prekvapeni v podobe male plostenky na ultrazvuku?:))))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama