Kapitola 16. - V nesnázích

15. května 2016 v 15:27 | Adelle |  povídka: terapie láskou
Na podlaze u dveří mého bytu seděla zhrouceně Tara, hlavu položenou na pokrčených kolenou. V prvním okamžiku mě nenapadlo nic jiného, než že se o mém tajemství dozvěděla a přišla se se mnou pohádat nebo mi alespoň vyčíst, že takto se nejlepší kamarádky nechovají. Pak jsem si ale všimla velkých napěchovaných tašek, které se ledabyle povalovaly kolem zkroušené kamarádky. Proč by si s sebou brala tolik věcí, kdyby mi přišla "jen" vynadat?!
"Tar, co se proboha stalo?", podřepla jsem a prsty jí odhrnovala světlé pramínky zmáčené slzami. "Vyhodil mě, ten idiot, mě prostě vyhodil.", zavzlykala rozčíleně. Nechápala jsem vůbec nic, ale bylo mi jasné, že tohle se jen tak na chodbě nevyřeší, vzala jsem Taru za paži a snažila se jí postavit na nohy, druhou rukou jsem se nemotorně pokoušela zastrčit klíč do zámku a otevřít dveře. "Bytnej mě vyhodil. Prý už ho přestalo bavit čekat na činži. Snažila jsem se ho ukecat, aby mi týden počkal než bude výplata, ale ten.....ten prasák mi řekl, buď ať zaplatím vlastním tělem nebo vypadnu dřív než zavolá policajty.", vysvětlila mi Tara konečně poté, co jsem před ní v kuchyni položila hrnek teplého kafe.
"Dobře jsi udělala, že jsi odešla. Nebreč přece, zůstaneš u mě, však to není žádný problém a bude to zase tak jako dřív.", připomněla jsem Taře dobu, kdy jsme ještě s její sestřenicí bydlely všechny společně v jednom malém krcálku v De la Guerra. "A fakt ti to nebude vadit? Teď když máš toho svýho Michaela, budeš chtít mít přece nějaký to soukromí a já vám tady budu tak akorát křenit.", spustila Tara nářek nanovo. Upřímně jsem se nebála, že by mi tu kamarádka dělala křena, spíš jsem měla za to, že ode dneška tu budu dělat křena brzy já. Tara sice momentálně s nikým oficiálně nechodila, ale byla hodně hezká, veselá, sebevědomá...jednodušeji řečeno u mužského pohlaví velmi žádaná. Každopádně Tařina poznámka o Michaelovi se mi hodila.
"Víš Tarie, musím ti něco říct. Ono moc nehrozí, že by sem Michael jen tak přišel, víš.", začala jsem neurčitě. Taru to ale evidentně zaujalo, odtrhla mokré oči od hrnku, ze kterého se stále kouřilo a upřeně mě sledovala. "Takže nemusíš mít žádný výčitky a já budu opravdu ráda, když tu se mnou budeš....opravdu!", chodila jsem neustále okolo jako kolem horký kaše. "Co je s tím Michaelem?", udeřila přímo k jádru věci Tara. "Tar, on není jen tak obyčejný mužský, který by si v klidu mohl napochodovat kdy chce k mým dveřím, aniž by nehrozilo, že mu půjde o zdraví či dokonce o život.", začala jsem. "Kristepane holka, že ty si se zaplatla s nějakým drogovým dealerem nebo kriminálníkem? To ti nestačila zkušenost s Deanem?", hořekovala Tara. "Ani jedno ani druhý. Michael rozhodně není špatný člověk. Jen je poněkud známý...no spíš bych rovnou použila slovo slavný.", Tara přestala slzet a zatvářila se šalamounsky a zároveň zadumaně, čekajíc co dalšího se ode mě dozví. Pokud jsem čekala, že jí to dojde hned, spletla jsem se a nebo mě v tom Tara záměrně chtěla co nejvíce vymáchat.
Nenapadlo mě nic lepšího než prostě začít tiše prozpěvat úryvky z Michaelovy písničky Black or White, kterou jsem jakž takž znala. "I took my baby on a Saturday bang. Boy, is that girl with you? Yes, we are one and the same. Now I believe in miracles and a miracle has happened tonight.", Tara na mě chvíli nechápavě zírala, očividně si musela myslet, že už mi totálně přeskočilo, pak vytřeštila oči, dala si jedna a jedna dohromady a zakuckala se. "No to...to ehm to si děláš kozy! Michael Jackson? Ne, to kecáš.", jinou reakci jsem snad od Tary ani nečekala a tak mě čekalo v podstatě velmi obdobné vysvětlování, kterého jsem byla vystavena už u rodičů.
"Ty a Michael Jackson. No to je teda gól. Holka, tohle by mě ani v tom nejšílenějším snu nenapadlo. Uááá, ty fakt chodíš s M-I-C-H-A-E-L-E-M. ", slabikovala Tara po mém monologu jeho jméno, jako by se snad vrátila zpátky do první třídy a bláznivě třepotala před obličejem svými dlaněmi, ze kterých si evidentně dělala vějíř, aby se o ni náhodou nepokoušely mdloby.
Ten večer jsme si s Tarou povídaly ještě hodně dlouho než nás konečně skolila hluboko uprostřed noci únava. Já byla ráda, že už nemám před svými nejbližšími tajemství a že mi Tara nic nevyčítá, i když nezapomněla dodat uštěpačnou poznámku, že kdyby se to neobjevilo tak rychle v bulváru, mlčela bych nejspíš stále, a Tara byla zase ráda, že jsem ji vzala pod svá křídla a vyřešila alespoň na nějakou dobu problém s bydlením. Sice se to neobešlo bez drobného promluvení do duše, že kdyby kamarádka tolik neutrácela za oblečení, boty a módní doplňky, nemusela řešit nárazový nedostatek financí potřebných k zaplacení nájmu, na druhou stranu všechno zlé je vždy k něčemu dobré, jelikož mít za bytného přesně toho, o kterém mi vyprávěla Tara, taky bych si sbalila věci a šla.
Tara, i když měla v sobě notnou dávku kofeinu, se odebrala do říše snů jako první. Uvelebila se na rozkládací pohovce v obývacím pokoji a já přes ni opatrně přehodila teplou deku, když jsem se pak v pyžamu plížila ze sprchy do ložnice, všimla jsem si, že mám v mobilu zmeškaný hovor a zprávu v hlasové schránce.
"Jen jsem ti chtěl popřát krásnou noc, Aileen. A zeptat se tě, jak se cítíš po tom, co jsme se objevili na titulní stránce toho časopisu. Řekl bych, že nám to tam moc sluší, co myslíš?...No...doufám, že jsi v pořádku. Tak...dobrou noc plnou krásných snů. ", slyšela jsem Michaelův hlas a srdce se mi sevřelo úzkostí. Dnešní den byl sice víceméně celý o něm, ale bez něj. Celou tu dobu mě nenapadlo podívat se na telefon nebo mu alespoň napsat krátkou uklidňující zprávu, že se nad tím, co se o nás napsalo, bavím. To, že moji rodiče se z toho budou ještě chvíli vzpamatovávat, bych se ostatně zmiňovat hned nemusela.
Před usnutím jsem si v posteli ještě pohrávala s myšlenkou, zda nemám Michaelovi i přes šílenou noční hodinu napsat. Ale věděla jsem, jaký poměrně negativní postoj zaujímá k mobilním telefonům a posíláním textovek. Rozhodla jsem se, že se budu spíše řídit rčením ráno moudřejší večera.

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Nikola Nikola | 15. května 2016 v 15:48 | Reagovat

Já věděla, kdy mám nahlédnout. :-)
Za dnešní kapitolu, ti moc děkuji - byla pro mě taková oddechová - dneska se nějak nemůžu soustředit. Začala jsem číst novou knihu - už včera - dnes jsem chtěla pokračovat, jenže na tak náročnou knihu, dneska nemám hlavu - tak jsem sedla k počítači...
Kapitola se mi moc líbila - jsem ráda, že jsem ji stihla přečíst - příští týden mám totiž trošku náročnější, tak vůbec nevím, kdy bych se sem dostala...
Přeji ti krásný zbytek víkendu a klidný vstup do nového týdne. :-)

2 Zuzy Zuzy | Web | 15. května 2016 v 18:07 | Reagovat

Tara je prostě živel, ale i těmse pohromy nevyhýbají, jen se s nimi umí lépe prát. To, že Aileen zpočátku nevěří, nebo je mírně řečeno zaskočená se nedivím, její reakce byla naprosto adekvátní:-) N být Aileen a najíz zprávu od Michaela, hodina nehodina, volám, stejně ani jeden z nich nejspíš nemůže spát.

3 Adelle Adelle | Web | 16. května 2016 v 12:24 | Reagovat

Díky za přečtení i reakce :) Jsem ráda, že to někoho alespoň trochu bavilo, i když se tam teď Michael fyzicky nijak neprojevoval. V příští kapitolce, kterou mám již nastavenou a vyjde dnes večer v 18:50, se tam zase ukáže.

4 hanylen hanylen | 30. května 2016 v 23:46 | Reagovat

Tary je mi upřímně líto, ale jak se říká všchno zlé je k něčemu dobré. A ještě netuší s kým se vlsstně  Aileen seznámila - vid+ět, že také nečte bulvát. Pobavila mě ta její reakce a jak jí to Aileen naservírovala. A ta noční zpráva nakonec! Michael to bere skvěle.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama