Kapitola 14. - Pravda vyjde vždy rychle najevo

10. května 2016 v 17:26 | Adelle |  povídka: terapie láskou
[Ahojky, do děje nám pomalu vstupují nové postavy - Aileeniny rodiče, které zařazuji do seznamu postav i s fotkou. Zároveň děkuji svému muži za vtipnou koláž bulvárního plátku. Já sama jsem na tyto grafické věci levá. Obálku časopisu berte s rezervou. Nebyl by to můj drahý manžel, aby z toho neudělal hned menší recesi. Zároveň se vám omlouvá za drobnější chybku, kdy mu u slova uvnitř vypadlo "u".]

Mé přání vychutnat si Michaelovo objetí co nejdéle samozřejmě zůstalo nevyslyšeno. Javon nám nedal ani pouhou minutu a Michaela ode mě vyloženě odtrhnul. "Aileen, dělám to nerad, ale není to bezpečné.", omlouval se. "Javone, nikdo kromě nás tu není a je tma, to nám náhrává.", snažil se usměrnit svého ochránce Michael. Co mu na to odpověděl už jsem neslyšela, odváděl Michaela zpátky k autu, mluvil potichu a dost rychle, rukama horečně gestikuloval. V ten moment mi přišlo, že Javon to už s ochraňováním Michaela trochu víc přehání. Že se pletu a Javonovo chování bylo opodstatněné jsem se přesvědčila o dva dny později. Michael vzdorovitě stáhnul okénko a než se auto rozjelo, stihl mi ještě zamávat a poslat vzdušný polibek.

Doma jsem se pak ploužila jako ve snu a neustále si dokola přehrávala dnešní den a hlavně okamžiky strávené vysoko ve větvích "Dávajícího" stromu a Michaelova slova věnovaná mně. Lítala jsem v tom tak, že jsem téměř ani nepostřehla, že na sebe ve sprše nechávám dopadat ne proudy teplé ale vyloženě ledové vody. Že by mi to pomohlo se nějak vzpamatovat a uklidnit, to se rozhodně nedalo tvrdit. Michaelův telefonát mě zastihnul už když jsem byla řádně zachumlaná v peřinách. Nejdříve se mi omlouval za Javona, což nebylo třeba. Pak mi vyprávěl jak moc se mu stýská, to se poslouchalo moc hezky a já na tom byla obdobně. Nezapomněl u toho vtipkovat. "Stýská se i Louie, její hluboký nářek slyším až k sobě do ložnice. Ach moment, tak ne. To je jen Bill na záchodě. Měl by něco s těmi ledvinovými kaménky dělat.", dusil v sobě smích. "Zazpívej mi něco před usnutím, prosím. Prosím, smutně koukám. Ať je mi veseleji.", zkoušela jsem to. Michael se nenechal dlouho pobízet a během chvilky se mi do ucha linuly melodie známé písničky. [i vy si ji můžete poslechnout, stačí kliknout zde ] "....rozzáři svůj obličej radostí, schovej všechny známky smutku, i když už je slza blízko, to je ten čas, kdy nesmíš přestat zkoušet smát se. Na co je pláč, přijdeš na to, že život za to stojí, když se prostě usmíváš....", usmívala jsem se, ale přesto se mi oči zalily slzami a rozhodně to nebyly slzy smutku a utrpení. "Krásné sny, má milovaná Aileen.", rozloučil se nakonec Michael a já se zatetelila štěstím ale i obavami, že po tomhle telefonátu rozhodně jen tak neusnu.


Insomnie mě naštěstí nepostihla, ba naopak jsem druhý den ráno měla co dělat, abych se do práce dostala včas a ne se zpožděním. Kdybych nebyla v takovém spěchu, možná bych si i všimla, že něco není zcela v pořádku a celou cestu od bytu až k ordinaci je mi v patách tmavě modrý Range Rover. To samé auto stálo u ordinace i pozdě odpoledne , kdy jsme s doktorem LeRoyem odcházeli. "Ten muž v tom autě si vás snad fotí, Aileen.", upozornil mě doktor a zamračeně si měřil auto i muže. "Jste si jistý, že si fotí mě?", zeptala jsem se, i když uvnitř sebe sama jsem již začínala tušit, o co tady jde. "Pojďte Aileen, nějak se mi to nepozdává. Ještě aby to tak byli ti lidi z bulváru a vyčmuchali to ohledně pana Jacksona.", krve by se ve mě nedořezal, když jsem uslyšela vyslovit doktora to, čeho jsem se sama obávala.

Večer mě čekal další z telefonátů s Michaelem, kdy jsem se mu svěřila. "Víš Aileen, Javon mi prozradil, že si těch lidí všimnul už v pátek při tvém příjezdu do Neverlandu, proto byl i za poslední dny takový ostražitý. Před nima...před těma lovcema s fotoaparáty se ale nedá zcela skrýt, vždycky si najdou způsob, jak se dostat ke kořisti. Většinou píší polopravdy či úplné nesmysly. Dokáží hodně ublížit, ale já se kvůli nim už nehodlám ničit a skrývat se tak moc, že bych nesměl ani vystoupit z auta a obejmout tě. Nechci tě ztratit, Aileen. Ale musím se tě zeptat. Život se mnou není jednoduchý, jsi na to připravena? Na to všechno kolem?", zeptal se Michael vážně. "Je to pro mě všechno nové, ale rozhodně se nezaleknu nějakých slídilů. Jen jsem to s tebou chtěla probrat, protože jsem se bála, aby ses kvůli mě nedostal do nějakých problémů. Vím, jak moc nemáš rád tenhle typ novinářů. Na mě si nepřijdou, na mě ne.", odpověděla jsem rozhodně.


"Aileen, ty se mi snad stále zdáš a je to ten nejskvělejší sen za poslední dobu. Bojíš se, že se kvůli tobě dostanu já do problémů, když je to právě naopak. Ale když říkáš, že si na tebe nepřijdou, nepřijdou si i na mě. Teď jsme v tom oba dva, ne ty, ne já ale my!"


Michaelova slova mi dodávala odvahu a klid takového rozměru, že když jsem druhý den spatřila na obálce jistého bulvárního plátku svou podobiznu a titulek Michael Jackson - Vážný vztah nebo úlet, musela jsem se i zasmát. Uvnitř jsem našla čtyři fotografie - dvě z nich vyfocené v pátek při mém odjezdu za Michaelem, třetí byla z nedělního loučení, přesně z toho, které se Javonovi tolik nezamlouvalo a čtvrtá ze včerejšího dne, kdy jsem odcházela z práce.

Fanynky Krále Popu Michaela Jacksona si po přečtení následujících řádků budou muset pravděpodobně připravit kapesníčky. Ve zpěvákově životě se totiž objevila nová žena. Podařilo se nám zjistit i totožnost mladičké brunetky. Novou přítelkyní není nikdo jiný než asistentka proslulého psychologického guru Dr. Arthura LeRoye, ke kterému Jackson od minulého měsíce dochází na terapeutická sezení. (informovali jsme v čísle 23/1996). Aileen Peterson již navštívila i zpěvákův nechvalně proslulý ranč Neverland, kde strávila celý víkend. V neděli pozdě večer byl zpěvák spatřen s Peterson ve vášnivém objetí na Arrellaga Street, kde se nachází trvalé bydliště jeho nové přítelkyně....


Tak a bylo to venku. Věděli o mě, kde pracuji, jak se jmenuji a kde bydlím. Přesto byla v článku spousta blábolů a nepřesností. Dost barvitě bylo vylíčeno i údajné dlouhé líbání, ke kterému mezi mnou a Michaelem mělo dojít, dokud nezasáhnul přihlížející bodyguard. Také jsme měli o přítomnosti novinářů s Michaelem po celou dobu vědět a maskovat se tak nenápadně, že jsme si měli vyměnit i své oblečení. Co ti lidi nevymyslí jen aby si zvýšili tržby? Je to všechno spíše k smíchu než k důvodu se rozčilovat, pomyslela jsem si. Pustila jsem to tedy během své pracovní doby z hlavy a snažila se ignorovat LeRoyovy poznámky, že se usmívám "jako měsíček na hnoji" a musím být jisto jistě zamilovaná.

Neskutečně jsem se těšila domů, v prvé řadě jsem chtěla zavolat Taře a vyjít s pravdou ven dřív než jí napadne koupit si někde noviny. Jaké však bylo mé překvapení, když jsem na parkovišti před doktorovou ordinací uviděla svého tátu. "Nazdar, holčičko.", mávnul na mě. Srolovaného časopisu v hluboké kapse jeho kabátu si nešlo nepovšimnout. "Ahoj tati, co ty tady?", snažila jsem se hrát velmi překvapenou v naději, že táta by se přece nikdy nesnížil k tomu číst bulvár natož si ho kupovat.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Jeana Jeana | Web | 10. května 2016 v 19:28 | Reagovat

Mazeeec, dnes mám prvenství a dokonce jsem i předběhla Zuzy, což je samo o sobě umění :-D ještě než začnu, prosím tě, prozraď, v jakým programu děláš ty noviny? To je super! :-)
Jinak papparazi, to je zlo. Ještěže to holka bere tak statečně :-)) Mike je děsně sladkej,moc se mi líbí, jak ho interpretuješ. Celá kapitola parádně napsaná a Billovy ledvinový kamínky mě strašně rozesmály:-D snad mě to jednou nečeká, chudáci sousedi :-D

2 Zuzy Zuzy | Web | 10. května 2016 v 19:38 | Reagovat

[1]: Počkej ty jedna.. o pár minut :-))

Počáteční štěstí a idylka se měni v tvrdou realitu. Musela jsem se smát  při ....."Stýská se i Louie, její hluboký nářek slyším až k sobě do ložnice. Ach moment, tak ne. To je jen Bill na záchodě. :D :D  Michael je prostě vtipálek a přesně to odpovídá jeho nátuře! :-) No a bulvár, papparazi to je hnus.. teď se to domákne i  Aileen bejvalej.. Ale co její otec, asi jí nejde gratulovat, že ne .. Ty noviny, jsou skvěle udělaný!!!

3 Adelle Adelle | Web | 10. května 2016 v 20:21 | Reagovat

Jeano, gratuluji k tvému prvenství :D. Noviny dělal můj chlap v online editoru Picmonkey.A díky moc za pochvalu.

Zuzy, kdyby jen Dean byl ten, co se toho domákne. :D Tatínek skutečně nejde potřást své dcerce rukou, ale žádná tragédie to snad taky nebude, však uvidíš už brzy. A rovněž děkuji.

4 Zuzy Zuzy | Web | 10. května 2016 v 20:32 | Reagovat

[3]: Tak skoro se bojím, kdo ještě..snad jí LeRoy nevyhodí, nebo tak něco..  No, holka, napínáš mě.. :-)

5 Nikola Nikola | 11. května 2016 v 17:07 | Reagovat

Už dlouho jsem při čtení povídek s postavou Michaela nechválila - teď čtu totiž jen tvojí a od Kačky, obě jsou na začátku, takže se to ještě rozjíždí, ale dneska jsi mě fakt pobavila - ty noviny jsou úžasné - to by mě asi nenapadlo :-D a i dneska se mi četlo dobře - jak jinak.

6 Adelle Adelle | Web | 12. května 2016 v 15:25 | Reagovat

[5]: Jé, děkuji Nikčo. Toho si opravdu vážím. A za noviny vděčím mému muži, který mě v tomhle naštěstí podporuje a nemusím psát nic natajnačku a ještě mi pomůže občas s úpravou obrázků a tak. Nehledě na to, že když jsem promýšlela takovou tu hlavní zápletku děje, tak mi s tím rovněž solidně pomohl :D Dokonce mi navrhnul, že mi sepíše intimní scénu Aileen a Michaela :D :D z toho jsem šla do kolen. Já mám totiž dojem, že to nebudu moct tak hezky popsat, jako to třeba popisuje Zuzy ve svém aktuálním příběhu. Ale můj muž je hlavně velký šprímař, takže by mi z toho udělal nejspíš komedii, se s tím pak budu muset popasovat sama :D

7 Nikola Nikola | 13. května 2016 v 17:36 | Reagovat

[6]: Jé, tak to je moc hezké, že se do toho manžel zapojuje - že ti s tím pomáhá, že to před ním nemusíš tajit - ani povídku, ani blog. Je to fajn. Já sice takhle nemám nikoho, komu bych o svém blogu řekla, ani přítele, natož manžela - ono je to v tomto směru trošku složitější - jsem tělesně postižená, takže v tomto směru ani neuvažuju, že bych si někoho hledala - nechci, aby někdo musel prožívat to, co já, někdy to není jednoduché a hlavně nechci, aby někdo kvůli mně musel něco měnit.... No ale to je jedno, protože to jsem opravdu hodně odbočila, takže zpět k tomu, co jsem chtěla - moje soukromí sem nepatří... :-) O mém blogu vědí rodiče, kteří nesouhlasili s tím, abych ho měla a moje sestra, která mi pořád říká, abych ho zrušila - myslí to dobře, ví, jak mě to mrzelo a jak dlouho jsem se trápila s tím vším, co jsem tu zažila - já jsem někdy citlivka, já vím, ale tohle se mě dotklo fakt hodně. "Zruš ho," říkala Denča. "Měla jsi to udělat už dávno." Měla, ale na to jsem si na ten blog asi až moc zvykla, ale to jsem zase odbočila.
Já pevně věřím, že to zvládneš - a teď nejde jen o  intimní scény, ale o celek a možná líp, než Zuzy, ač nemohu soudit. Její aktuální povídku nečtu. Abych to upřesnila, já už přes dva roky její blog nečtu vůbec, takže opravdu nemůžu posoudit povídku.
Ale tobě, potažmo vám - tobě a manželovi, přeji, abyste to zvládli dokončit. A vůbec nevadí, když to občas bude komedie. :-)

8 hanylen hanylen | 29. května 2016 v 22:52 | Reagovat

No tak studenou sprchu bych být Aileen potřebovala taky a to cíleně ne náhodou. Ten telefonát poté mě doslova dostal - Louie naříká... ne tak to je Bill na záchodě s ledvinovými kaménky. Třískám se tu smíchy, ať mi Bill promine. NO bulvár - přesně tak. A zdá se, že je skuutečně čím dál horší. Mě jen vytáčí ti lidi, co to ještě kupují. Tak teď to bude asi pro Aileen zkouška ohněm.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama