Kapitola 5. - Pozvání

23. dubna 2016 v 10:26 | Adelle |  povídka: terapie láskou
Michaelův návrh ohledně změny oslovení a přistoupení na tykání mě na malý moment trochu vyvedl z míry. Vnitřní hlas se opět hlásil o slovo se svými posměšky a varováním, abych se držela zpátky. Já se ale rozhodla si nenechat nabulíkovat žádné pochybnosti a nenechat ze sebe promlouvat strach. "Ach, mileráda, pane Jac...tedy Michaele."

"Opravdu tě nějak nezdržuju? Pátek večer, jistě bys teď radši byla na jiném místě než tady." , nadhodil Michael a já se chytila na pomyslně hozenou udičku konverzace. "Myslíš? Kde bych podle tebe teď měla být? Věř, že pro mě není nijak nezvyklé být v pátek večer ještě tady.", nadhodila jsem a se zájmem čekala s jakou odpovědí přijde. "Nevím, ale snažím se tě tak poznat. Podle mého, ženy tvého věku a vzezření netráví páteční večery samy doma, ale na večírcích, v kinech, divadlech...s přáteli." Pousmála jsem se nad myšlenkou, která mě v tu chvíli přišla okamžitě na mysl. "Milý Michaele, můžu se s tebou vsadit o cokoli, že spousta těch žen bavících se právě teď někde venku by si to se mnou teď určitě rády vyměnily. Byť jen ze zvědavosti, aby poznaly ten pocit, jaké to je, když proti vám sedí někdo jako právě Michael, chce po vás abyste mu tykaly a dělaly mu na malý moment společnost.", to jsem mu samozřejmě nepřiznala nahlas. "Samota mi nijak nevadí, pokud ovšem netrvá až moc dlouho. Někdy člověk potřebuje být chvíli sám, ale po čase je samozřejmě třeba zase vylézt z ulity a nezanedbávat tím své přátele. Tím ti chci naznačit, že nejsem rozhodně žádná večírková královna, co by vymetala jednu party za druhou, ale taky nejsem žádný asociál. Zrovna zítra se vidím s mou nejlepší kamarádkou Tarou, takže úplně sama nebudu.", přiznala jsem a ještě netušila, co tím způsobím. Michael sklopil oči a na malý moment mezi námi vytvořil opět tichou clonu. "Tak to máš velké štěstí, Aileen. Mít vedle sebe někoho, koho můžeš nazvat tím nejlepším přítelem. Mmmm, někdy si říkám, jaké by to asi bylo si kdykoli vyjet kamkoli se mi zamane a třeba navštívit přátele, aniž by se muselo vše dlouho dopředu důkladně plánovat a dělat bezpečnostní opatření.", posmutněl a já si začala trochu vyčítat, že jsem mu raději nenamluvila, že budu sama doma a společnost mi bude dělat jen miska popcornu a televize. Třeba by se cítil lépe než teď, nebo ne?

Nevěděla jsem pořádně, co na to odpovědět. Mlčet jsem se ale bála a tak jsem vyprskla první, co mi přišlo na mysl, čímž jsem rozhodně situaci nijak neodlehčila. "Jistě máš doma ale někoho, komu na tobě záleží a kdo s tebou rád stráví volné chvíle.", "Petersonová drž zobák, je krátce rozvedený, z čehož se evidentně nemůže ještě stále dostat, a toho volného času rozhodně nemá mnoho.", nadávala jsem si záhy v duchu. Bylo nadmíru jasné, že Michaelovi tohle není moc příjemné, ztěžka se opět nadechl. "Já ti ani nevím, Aileen. Ale zkusím se někdy optat mé ochranky, hospodyně a kuchaře, zda se mnou rádi tráví čas. " , snažil se o veselý tón, ve kterém byl ale i tak cítit náznak smutku.

"Promiň, jsem neomalená, až to bolí. Víš, někdy takhle něco plácnu, aniž bych si stačila napočítat do tří. A pak si ze všeho nejvíc přeju mít tu možnost vzít to zpátky.", sypala jsem si popel na hlavu a Michaela to překvapivě pobavilo, protože se zešiřoka usmál a odkryl tak dokonale bílé zuby.
"Nejsi vůbec neomalená, Aileen. Chceš-li to ale mermomoci stůj co stůj odčinit. nebudu ti v žádném případě nijak bránit...co takhle společný oběd, v neděli?", v tu chvíli jsem spolkla pořádně těžký kámen a chvíli uvažovala, zda nemám něco se sluchem. Tak já jsem takhle netaktní a on se mnou chce ještě poobědvat? "Ale..ale..v neděli? Eh..teda to je mi opravdu nečekaný způsob odčinění, jen co je pravda. Chci říct, že a-ano, proč ne...v neděli mám volno.", vykoktala jsem ze sebe. "No teda Aileen, ty jsi fakt poděs...prý v neděli mám volno, hahaha. Ještě tu před ním ze sebe dělej člověka, co má permanentně zaplněný diář i o víkendech. Zrovna ty. Pche..", vysmíval se mi ten šílený kritik uvnitř mě. "Výborně! Mohla bys mi tedy dát svou adresu....abych věděl, kam pro tebe poslat v neděli auto?", nepřestával se usmívat Michael. "ADRESU...POSLAT AUTO.", zopakovala jsem nahlas a musela vypadat jak dokonalá adeptka na Miss Idiot. "Jo jasně, samozřejmě...hned to bude.", řekla jsem a odešla ke svému stolu, kde jsem roztřeseně na malý barevný lísteček naškrábala svou adresu.

Přesně v okamžik, kdy si Michael zastrčil papírek do kapsičky košile se ale otevřely dveře ordinace, ze kterých vyšla třesoucí se paní Hillová. "Tak vám moc děkuji, pane doktore, snad ty léky pomohou.", utírala si papírovým kapesníčkem mokré oči a aniž by se na nás podívala, rychlým krokem uháněla pryč odsud. "Michaele, rád vás vidím, nečekáte dlouho?", ozval se doktor LeRoy, hned jak se za plačící paní zavřely dveře, a s překvapeným výrazem ve tváři se podíval na své hodinky. "Ale vůbec ne, doktore. Dorazil jsem dnes výjimečně o trochu dříve.", řekl Michael a nejistě těkal mezi doktorem LeRoyem a vchodovými dveřmi, za kterými před okamžikem zmizela zarmoucená paní Hillová. "Výjimečně?!...Tak to potom jo, no tak pojďte dál, milý příteli.", rozpřáhl svou pravici, kterou Michaela zval dovnitř. "A vy Aileen? Co tady ještě děláte? Je pátek, bežte se někam bavit, děvče. Dost bylo pro tento týden práce.", stihl mým směrem říct doktor ještě než opět zmizel. Michael se ale stačil ještě hbitě otočit a zamávat mi. "Tak v neděli, Aileen.", řekl tiše.

"To se mu snadno řekne...bežte se bavit.", pomyslela jsem si a dobrých pár minut ještě netečně zírala na již zavřené dveře LeRoyovy ordinace.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Zuzy Zuzy | Web | 23. dubna 2016 v 19:21 | Reagovat

Ááá, Mike neztrácí rozhodně čas.. a šup už se jde na nedělní oběd! Asi bych se taky zakoktala a nespíš znervózněla, co teprve při samotném obědě:-) Aileen tak vypni vnitřní hlas a buď svá.. Mike to jistě ocení.

2 Kačka Kačka | 23. dubna 2016 v 20:32 | Reagovat

To to frčí! :) Ač nerada, tomu jejímu vnitřnímu hlasu občas docela rozumím teda :D asi bych v tu chvíli ani nevěděla jak se jmenuju. Musím říct, že jsi báječně popsala tu Mikovu psychiku. Jak se cítí omezený a asi i sám, zvlášť po tom rozvodu. No ale já věřím že se blýská na lepší časy :D obzvláště v neděli! :))

3 Adelle Adelle | 23. dubna 2016 v 21:43 | Reagovat

[1]: Zuzy, no jo. Ten její vnitřní hlas. Toho se ona jen tak nezbaví. I když časem se snad holka trochu otrká.

[2]: Kači, musím s tebou souhlasit. Já na jejím místě bych byla snad i daleko vyvalenější než je ona. Co se týče blýskání na lepší časy, nechejme se překvapit. :D

4 hanylen hanylen | 14. května 2016 v 22:31 | Reagovat

Musím jen souhlasit s holkama - tak skvěle popsané Michaelovy pocity a nejen jeho. Ta oslavovaná superstar byla vlastně velice na jednu stanu zaneprázdněný a svojský člověk, ale na druhou stranu velice opuštěný tím, jak byl jiný a jak mu bylo ublíženo.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama